Gumby

Okázale formálně minimalistické a přítom upovídané nad snesitelnou míru. Výtvarně rafinovaně stylizované, ovšem prvoplánové. Artistní a banální. Hm. Nuda. - Btw. teď mě pobavilo, že bergmanovi Šepoty a výkřiky, které jako by tomuhle filmu z oka vypadly, jsou dokonce natočeny ve stejném roce :)

jestli on to náhodou neni ten úplně nejvíc nejromantičtější film co jsem kdy viděl :)

typický problém - při hodnocení "v rámci žánru" bych se rozhodoval mezi 4* a 5* (možná proto, že už příliš rutiní závěr se mi nějak vykouřil z paměti a to co mu předcházelo bylo takové svěží, roztomilé, vtipné, uvěřitelné, prostě bezchybně pop). Jenže já ten žánr obecně nerad (live and let live, jen nejsem cílovka). A nebylo by asi udržitelné hodnotit Tenkrát na západě stejným počet hvězd, jak Music and Lyrics...(a ostatně od takyromanťáren typu Before sunrise to též je dvě hvězdy daleko).

Moc nechápu nad čím tady všichni tak hýkají. Jednička rozhodně lepší, stručnější, přehlednější, a až se to bojím říct - inteligentnější. Vražedná pomsta, jak už rozkošný název napovídá, je typickou dvojkou, kde musí být přesně to samé co v jedničce, akorát všeho víc (místo vražedného ohně vražedná mlha a místo vražedného užnevimčeho uplně nejvražednější paviáni). A dementnější příběh, který od začátku do konce nedává smysl. (spoiler alert) Copak se moc v impériu někdy vykonávala tak, že autarcha osobně vyhrožuje televizní hvezdičce, že vyatomovkuje její vesnici, když nebude tancovat, jak píská? A když pak následující měsíce vidí, že tancuje uplně v jinym rytmu, tak - neudělá nic?

Analogicky k hudbě mi to připomíná takový ty skladby od Nymana jako Time lapse a Memorial (a navzdory těm názvům rozhodně ne obsahem, náladou, ale vyloženě jen formou, přístupem)… ; A mimochodem klíčovej je poslední záběr filmu. Mění perspektivu, opouští průběžný, dětský, prožívání času a tim, že odkazuje na scénu z Before sunrise (jak poslouchaj desky), kterážto etapa logicky následuje, obsahuje nostalgii - po budoucnosti. Což je poměrně geniální :)

Ono se může zdát, že 2** pro úplně nejvíc mega epic bigger-than-life blokblastr toho nejvíc trendy režiséra současnosti bude asi nějaká póza či co, ale když on je to takovej fail! Kdyby se alespoň tvůrci netvářili, že to má být opravdový SCI-fi, tak bych jim možná ještě ty mraky nelogičností, černočervích děr v motivacích postav, liniích příběhu i základních fyzikálních zákonech (nechci spoilovat, ale např. odlet z planety ze 130% gravitací v takovym prdítku? A že z její orbity kilometrový vlny na jejím povrchu nezaznamenaj? (a vůbec je možný, aby je, na totální mělčině, bez dalšího takhle zvedala blízká černá díra?)) odpustil. Ani ty bláboly o lásce jako šestym rozměru vesmíru od herečky, která umí plakat, ale má kurva hrát vědkyni, by mi zas tak nevadily, pokud by Nolan naférovku přiznal, že se jedná o vánoční film pro celou rodinu. Asi bych se beztak trochu ztrácel ve finální 25minutový zmatený montáži přes x rozměrů, ale budiž, pokud by to mělo alespoň nějakou povyšující pointu jako Odysea. Ale ono prt. Duchařina a hepáč. (Je tu tedy ještě jedno vysvětlení, který pointa, spíš nechtěně, naznačuje – a sice, že Cooper je schizofrenik a celý je to jeho haluz, způsobená rozporem mezi jeho ambicema a nutností trčet s děckama uprostřed kukuřice. To potom jo, všechno by to sedělo líp a hodnocení bych pak o dvě hvězdičky zved).

Snad to souvisí s tím, že v roce 1970 ještě filmům vládlo jiný tempo, ale je to bohužel jedinej důvod, proč nemůžu dát týhle zlý bizarnosti víc jak 4*. Skoro každá scéna by sama o sobě byla geniální (slepci nad mrtvou sviní, hořící kytky, ukřižovaná opice, kroužící náklaďák, lávový pole, kanibalistický kuře, uprchlý vedoucí hádající se s pahýlem, feste feste, smějící se trpajzlík mezi sudy, oženíme Hombrého!, potutelný Pepe i nervózní vembloud na závěr!), jen kdyby byla o třetinu kratší. Lynchova Mazací hlava, ke který je to nejčastějc připodobňovaný, se ovšem k Trpaslíkům má, jak Muse k Radiohead..

Nic proti pohádkám, tahle je z nich opravdu spíš o fous lepší (aspoň za gigantickej závěrečnej souboj a muziku dávám bot), ale stejně; je uplně normální, že má dětskej film na čsfd víc hodnocení, než, já nevim, Amadeus, Tenkrát na západě, Blade runner..., o jakymkoli Mijazakim nemluvě? ... Nic, řečnická otázka, nemusíte (si) odpovídat, frgedit

První film, který jsem od režiséra viděl a hned mě od dalších silně odrazuje - Připadlo mi to obdobné, jako co v literatuře vytváří Paolo Coelho - povrchní, plytká, ovšem dobře prodejná pop-"moudrost" - Nic proti, je to takové hezké, spoustu lidí to obšťastní a jakoby pozvedne z šedi, - ale dráždí mě to pokrytectví. Tvaří se to jako zen, leč je to komerce (jinak opět, nic proti komerci :)......alespoň z mýho pohledu se nejedná o diamant (jak tu kdosi píše), ale prostě o pěkně vybroušenou bižu :)

70%. Jeskyně mě nikdy nebavily. Prostě náhodná dutina v kameni. Ze stropu kape voda. A ne, netřpytí se. Protože v ní je Tma. A kresby na jejích zdech? Kdyby je nějaký děcko nakreslilo před třiceti lety, tak asi nikomu tak úchvatný připadat nebudou. Ale jako rámec pro projekci vlastních fantazií o minulosti ideální. Herzog v nich vidí téměř prapočátek wagnerovský opery, mě to pro změnu připadá, jakoby si někdo kdysi ve tmě a skrytu, sám a potají - kreslení trénoval. Jednoho koně přes druhýho, bez jakýkoli symetrie, cíle. Žádný zdobení jeskyně za rituálníma účelama a kdesi cosi. Spíš jakoby se učil kreslit, aby to pak někde venku moh ostatním předvést jako svý umění - na vnější straně skály... Na velkym skalisku byl odevšad dobře viditelnej obří kůň... a naproti přes řeku pětimetrová lví hlava. Zde jsou lvi. V barvách. Bohužel v povětří nepříliš trvanlivejch... jak snadno se skrz ty čmáranice o minulosti sní..