Maq

Můj nekonečný obdiv a vděk patří především Orwellovi. V dobách, kdy západní intelektuálové žrali Stalinovy návnady i s navijákem (ne že by dnes byli jakkoli opatrnější), Orwell si ve Španělsku zachoval otevřené oči a rozum (na rozdíl od takového Hemingwaye) a pochopil, co je socialismus. Jaká je jeho podstata a jak nekonečně je zlý. --- Není žádná náhoda, že Orwell pro svůj román delší dobu marně hledal vydavatele. Británie měla nakročeno výrazně doleva a Churchill, oslavovaný spasitel a válečný vítěz, prohrál volby. Není problém najít kritiku této knihy oplývající superlativy, problém je ji sehnat. V češtině už řadu let nevyšla. Snad mají čtenáři (a nakladatelé) dojem, že dnes už stalinský systém, Maova kulturní revoluce nebo severokorejský koncentrák patří na smetiště dějin. Ale já bych rád, aby tu knihu naše děti dál četly a kladly nám otázku: „Je v Bruselu Velký Bratr?“ --- Radfordovo zpracování knižní předlohy je velmi pietní, to jest věrné, důkladné, pozorné k detailům. Přesvědčivě zachycuje to podstatné - atmosféru všudypřítomné kontroly, nedůvěry, přetvářky, strachu a chronického zblbnutí. Přesto, anebo právě díky těmto kvalitám, se nemohu zbavit dojmu, že nutně potřebujeme upgrade, nějakou aktualizaci Orwellova díla, nějakou „2024“. Něco, co by jasně ukázalo, že je jen jedna svoboda a jeden socialismus, že žádný socialismus není dobrý, a že i ten vlídný, demokratický eurosocialismus se obratem zvrhne v kasárenský, jakmile Evropu znova postihnou potíže. Mám zkrátka obavu, že jasnozřivou hodnotu tohoto díla dnešní generace čtenářů a diváků tuze často nechápe.

Kubrickovo slavné dílo mi připadá příliš intelektuálské (což nemusí být nutně totéž co "inteligentní"). Tady je to tak trochu opačný extrém. Knižní předlohu neznám, ale pokouší-li se autor sci-fi o mírovou propagandu, je to nejspíš stejně trapné v knížce i ve filmu. --- Film má své světlé momenty, trikově to vůbec není špatné. Že mi to nepřipadá příliš napínavé, to bude nejspíš chybou režie.

Vytvořit zajímavé charaktery v normálních životních situacích, to je těžké a nemuselo by to fungovat. Spolehlivá metoda (tzv. „Jiří Hubač“) je následující: Vezměte zhruba tři lidi, obsaďte je nějakými populárními a hezkými herci, a postihněte je nějakým neštěstím. Buď umírají na nevyléčitelnou nemoc, nebo jim umřela rodina do třetího kolena, nebo jsou alkoholici, nemůžou mít děti, někoho nechtěně zabili, něco takového. A teď je hezky ukažte ze všech stran, jak TRPÍ. (Je Jiří Bartoška vynikající herec? Sotva. Ale v Hubačově Sanitce rozbrečel celou ženskou polovinu národa. Na chlup stejnou roli zde má Sean Penn.) --- A teď záleží na tom, k čemu to potřebujete. Pro nováckou publicistiku z toho uděláte „šokující pravdivý příběh“. Pokud máte rozpočet a známosti, můžete to hvězdně obsadit a udělat úspěšný celovečerní film. Samozřejmě neuškodí, když k tomu máte nějaké nápady. Tak třeba můžete to vyprávět napřeskáčku, to vypadá inteligentně a dobře to zamaskuje banalitu příběhu. Dobře působí flashbacky do šťastné minulosti, samozřejmě s dětmi, kdo by slzu neuronil? A záběry hejn tažných ptáků, rozházených odpadků, to je velmi hlubokomyslné, až metafysické. Hudba? Zajděte do kteréhokoli studia a kupte kytaristovi flašku. Pak natočte, jak v opilosti zasněně brnká na zkreslenou kytaru. Budete se divit, jak je takové fidlání účinné. --- Pokud mi nevěříte, doporučuji vám toto: Zkuste příběh tohoto filmu vyprávět někomu, kdo ho neviděl. Ručím vám za to, že to bude pokládat za béčkovou telenovelu. Howgh.

V podstatě klišé, hloupoučké. --- Patří to do velké rodiny filmů, o kterých bych byl raději, kdyby se netočily. Jejich morální poselství je vadné. Já vím, že mi kdekdo namítne, že to stejně nikdo nebere vážně... jenže to je sebeklam. Ve skutečnosti tahle díla udělají v lidských kebulích své. --- Kariérní kriminálník, který dospěl v morálně ušlechtilého člověka?? Běžte doprdele.

Nepůsobí to slaboduše, ale opravdu netuším, jakou zprávu to mělo ke mně vyslat.

Mám rád katastrofické filmy, protože nabízejí prostor jak pro velkolepou podívanou, tak pro zobrazení lidí v jejich genetické nahotě, bez civilizační fasády. Proto jsem si náležitě vychutnal Dawn of the Dead, a tento snímek je docela podobný. Základní předpoklady jsou splněny i v tomto případě. Film se nevyžívá v efektních brutalitách ani napětí za každou cenu, naopak si všímá lidí na skoro komorní a psychologické úrovni. Vyzdvihuje problém sexuality mezi přeživšími. To je podle mého soudu velmi správný postřeh; u lidí zbavených civilizačního bezpečí a konvencí se okamžitě projeví sexuální motivace velmi přímočaře a nemilosrdně. --- Takže myšlenka je dobrá a kostra příběhu je načrtnuta zajímavě. Z jejího zpracování už tak nadšený nejsem. Charaktery a dialogy jsou spíše průměrné, detaily nejsou bůhvíjak domyšlené a vyvrcholení je docela konvenční: akce a romantika. I ústřední motiv sexuality selhává, a to dost zásadně. Ti chlapi se chovájí jako žoldnéři na dobytém území, což je forma sexuální agresivity zcela nemístná vzhledem k situaci. Ať jsou třeba hrubci, jejich pudy by je spolehlivě navigovaly správným, a tedy jiným směrem.

Žádné sdělení, žádná zábava, a ještě se to tváří intelektuálně - to je odpad.

Nejsem si jistý, zdali se vyjádřím přesně, ale zdá se mi, že reakce na tento film jasně rozdělují dva divácké typy. Jeden chce být baven a stěžuje si na úmornou suchopárnost tohoto díla. A druhý nežádá předžvýkanou potravu a oceňuje, že dostal něco, čemu se dá uvěřit. Patřím k těm druhým a uvěřil jsem, že takhle nějak se to dělá. --- Myslím že nejsou namístě politicky zabarvené a moralistní komentáře, které někteří uživatelé k tomuto dílu vyslovují. Bigelow je jako Čechov - nehodnotí, jen zaznamenává. Jestli se v ní nemýlím, srovnání s Čechovem by ji potěšilo, a já je jako poctu míním. Klobouk dolů. Skvělé!

Až do tří hodin je to opravdu výborný western. Pak, zřejmě aby závěr přinesl „něco, co tady ještě nebylo,“ se všichni začnou chovat jako duševně nemocní. Je to neuvěřitelné. Na moji radu asi nedáte, ale vsadím se, že nakonec se mnou budete souhlasit, že ve tři hodiny jste to měli vypnout a nějaký konec si domyslet. Škoda, mohla to být westernová klasika.

Dramata čtrnáctiletých dívenek nám připadají jako legrace, jenom jako taková přípravka na dospělost. Ale zrovna tenhle film zdařile ukazuje, že právě v tomto věku dokáže být život docela pes. --- Citlivý, nesentimentální scénář a pozoruhodné výkony náctiletých hereček (i herců). Taková věc se málokdy vidí.