dzira

Černá komedie o záměně dvou mrtvolek a jedné svatbě.

V roce 1964 natočili režiséři Ljubiša Georgievski a Miomir Stamenković drama Pod isto nebo (Pod jedním nebem) jehož děj se odehrává těsně po kapitulaci Itálie, kdy moc v jednom západomakedonském městě přebírají balisti (Balli Kombëtar – nacionalistické a antikomunistické hnutí odporu, které se postavilo za uchování velké Albánie v hranicích, které získala po obsazení Jugoslávie vojsky Osy). Do města přichází tři partyzáni, aby zde uskutečnili akci na odvrácení pozornosti od skutečného útoku partyzánů na město. Dostanou se však do přestřelky s balisty ve které zabijí bratra velitele balistů. Ten je rozhodnut partyzány najít a pomstít jeho smrt.... V Jugoslávii bylo natočeno obrovské množství filmů vracejících se k období 2. světové války. Není se čemu divit - jejich protifašistický odboj se s tím naším ani s žádným jiným v Evropě nedá srovnávat. A nelze se ani divit, že zde v desetiletích po 2. světové válce vzniklo mnoho oslavných až propagandistických snímků. V této souvislosti je ale nutné říct, že ani ty největší partyzánské spektákly (dnes bychom řekli partyzánské blockbustery) jako Sutjeska či Bitka na Neretvi nelze označit za zcela smyšlenou agitku - partyzánský odboj na území Jugoslávie si opravdu poradil s okupanty téměř sám (slůvko téměř zde používám mimo jiné kvůli tradičnímu překrucování role nekomunistického odboje) . Proč o tom ale píšu v souvislosti s filmem Pod isto nebo? Spousta "partyzánských" filmů natočených v duchu hesla "Bratstvo i jedinstvo (bratrství a jednota)" ve svém druhém plánu (a někdy snad i nechtěně) zapadá skvěle do mozaiky dávající nakonec odpověď na otázku proč došlo v devadesátých letech ke krvavému rozpadu Jugoslávie. A právě snímek Pod isto nebo je jedním z těch malých, nenápadných, ale naprosto zásadních, které tuto mozaiku dotvářejí. Navíc bych řekl, že je to zároveň pocta Hitchcockovi a jeho filmařským postupům.

Tak jsem si do série "drtivých dopadů" doplnil zpětně i tento... To se i naše spolužačky na vyšce skutečně ještě na konci 90. let oblékali takto? Mám tu dobu asi nějak zidealizovanou.... Jinak jsem si tímto filmem potvrdil, že existuje na světě pouze jeden parchant, který namá úctu k divákovi a klidně nechá zemi rozmetat na kusy. Jeho iniciály jsou LvT a pochází ze země, která je utvořena z bláta a mlhy.....

Skvěle obsazené krimi se závěrečnou takřka westernovou přestřelkou.

Pouhé 2 hvězdy za absolutní neoriginalitu. Ne že by se na to dívalo špatně, ale když už to stálo tolik peněz, mohlo to být něčím víc než jen drahou křápačkou obalenou do rádobyfilozofického hávu.....

2. srpna 1903 v den svátku svatého Jiljí (Ilinden) vypuklo v Makedonii v městě Kruševo povstání proti Osmanské říši. Výsledkem povstání, které se rozšířilo i do dalších části Makedonie, bylo ustavení tzv. Kruševské republiky. Přestože tento malý stát uprostřed území ovládaného Turky přežil pouze deset dnů, přikládá mu makedonská historiografie značný význam. Byl to první pokus slovanského etnika o ustanovení republiky na Balkánském poloostrově, navíc se při něm Makedonci vymezili nejen vůči Osmanské říši, ale také proti ostatním balkánským národům, které v minulosti území Makedonie ovládali. Ilindenské povstání bylo Turky krvavě potlačeno, stalo se však příkladem pro další odpor proti Osmanské říši na Balkáně a o devět let předběhlo události, které znamenaly vytlačení Turků z většiny Balkánského poloostrova. Film popisuje formování Kruševké republiky, euforii obyvatel Kruševa po získání svobody, neshody v jejím vedení a závěrečný zoufalý boj poslední skupiny obránců pod vedením Pitu Guliho na vrchu Mečkin kamen. Na závěr zajímavost: V Kruševu vznikl v roce 1945 klub, který nese jméno Pitu Guli. Ještě v roce 2011 hrál 3. makedonskou ligu (nezjistil jsem, jak se mu daří dnes a zda ještě existuje....) :-)

Děj se odehrává v makedonské horské vesnici v roce 1946. Kolektivizace zde neprobíhá dle plánu. Sedláci se nechtějí vzdát svého majetku. Předseda družstva Stamat bojuje jak s nimi, tak se svými nadřízenými, kteří mají s vesnicí jiné plány. Takže celkem všední zápletka. Nicméně zpracování je fascinující. Příběh je rámován různými křesťanské obřady, které se mísí s podivnými pohanskými rituály. Bizarnost snímku umocňuje hudební kakofonie a originální kamera, která často mění hloubku ostrosti, je neustále v pohybu, scéna je mnohdy snímána v protisvětle a obraz je vysoce kontrastní. Velmi zvláštní záležitost....

Vůbec nevím, jak to ohodnotit. Snová atmosféra snímku mne (i díky podivnému takřka všudypřítomnému mixu "pravoslavných chorálů" a techna) zcela pohltila, ale po celou dobu jsem se v tom trochu ztrácel... Nejsem si úplně jistý, jak spolu souvisí cynický profesor z velkého evropského města, jeho student původem z Makedonie, veterán z balkánských válek a další postavy, jako třeba jeptiška, která s nim vede rozhovor ve vězení... Zajímavý filmový zážitek...

Protože jsem viděl pouze zprzněnou "filmhausovou" verzi nemohu udělit více než 2*. Věřím ale, že by si film zasloužil víc....

Snad jediný jugoslavský film, ve kterém je četnik zobrazen jako lidská bytost.