dzira

Po dvou skvělých Milosavljevičových film byl pro mne tento zklamáním... Viděl jsem jej ale bez titulků, tudiž mi patrně některé fóry utekly...

V tom filmu je mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.... Nenapadá mne jediná výtka. Spousta drobných motivů, kterých si asi každý nevšimne, ale všeho tak akorát, ani minuta není zbytečná, nic nechybí.

Z obrovské škály výrazových prostředků, které má film k dispozici, je zde použito poměrně málo. Většinu času to připomíná divadelní představení. To filmu v žádném případě neubírá na působivosti. Naopak, nejsme odváděni od podstaty žádnými povrchně efektními scénami a můžeme přemýšlet o slovech mužů, kteří jsou za válečné zločiny odsouzeni k smrti. Mužů, kteří byli součástí maďarské fašistické mašinérie a snaží se navzájem přesvědčit o tom, že nemohli jednat jinak... Chladné dny jsou velmi, velmi mrazivý film...

Pořád jsem měl pocit, jako bych se díval na "jugoslavské Všechny dobré rodáky"... To ale bude asi jen má osobní reminiscence. V mnoha ohledech jsou ty filmy hodně odlišné...

2. hvězdička je pouze za to, že mám slabost pro pop 80. let... I když ten jugoslávský je velmi bizarní... Ve filmu o té muzice vlastně hovoří, jako o rocku...

Film o jednorukém pistolníkovi, který se svým malým synem putuje světem a mstí se za vraždu manželky. Tak trochu westernové schéma naroubované na 2. světovou válku v ustašovském Chorvatsku, není rozhodně na škodu a závažná témata filmu nikterak nezlehčuje...

Podle našich měřítek by se mohlo zdát chování hlavních postav filmu nelogické. V případě Balkánu je ale nutné vše posuzovat trochu jinak. Mě osobně tento emocemi nabitý propletenec rodinných, sousedských a milostných vztahů, ve kterém šlo často o život, držel po celou dobu ve slušném diváckém transu.

Určitě jeden z nejpodivuhodnějších jugoslávských filmů.... Zároveň asi "nejčernohorštější" film... Celé se to odehrává ve vápenci, takže titulky je potřeba míti žluté :-)

Třetí celovečerní Paskaljevičův film lze přirovnat k nenápadné perličce, kterou snadno přehlédnete. Při bližším pohledu je ale neobyčejně půvabná.

Protože považuji Philipa K. Dicka za nejlepšího autora žánru sci-fi, jsem velmi zvědavý na každou adaptaci jeho povídek a románů (a že jich je!), na druhou stranu k nim jsem vždy velmi kritický. S chutí a zároveň značnou nedůvěrou jsem se proto podíval na kanadskou adaptaci povídky Second variety. Bohužel obavy se naplnily. Přestože si film z povídky bere víc, než je u adaptací literárnich předloh zvykem, záhy zcela nepochopitelně zabíjí slibně se rozvíjející atmosféru. A když už se začne zdát, že to bude dále dobré, udělá to zas. K tomu je nutno přičíst příšerné herecké výkony a vizuální efekty, za které by se snad nemuseli stydět někdy v šedesátých letech... Mimochodem, jsem přesvědčen, že povídka Second variety přímo inspirovala tvůrce Terminátora (a to hned několika motivy), přestože to oni nikde (aspoň pokud vím) nepřiznali...