dzira

Film stojí na Ljubišovi Samardžičovi, takže kdo jej má rád, bude se celou dobu přitrouble usmívat (jako já...). Stručné hodnocení: Blbé, ale milé...

Nejlepší fór vymysleli tvůrci filmu tím, jak ho nazvali. Jinak je to navzdory námětu, který zpracovává pomalý, spíše zadumaný snímek, okořeněný tu a tam trochou decentního humoru. Vcelku příjemná podívaná, které ale chybí výraznější pointa....

Přestože je tento film poměrně jednoduchou lovestory, má atmosféru, která mne od začátku do konce pohltila. Několik momentů mi připomělo film Nataša z roku 2001 (který jsem viděl dříve). Oba se odehrávají v Bělehradě v pro Srbsko zlomové době, hlavní hrdinkou je v obou případech zamilovaná mladá dívka - vždy dcera policajta. No a konec, který nebudu prozrazovat. Oba filmy jsou z produkce společnosti Cinema Design Ljubiši Samardžiče. Pod BR je Samardžič podepsán jako producent, pod Natašou jako producent i režisér... Stojí za to vidět oba filmy, protože odlišností lze najít samozřejmě mnohem víc....

Ono to působí trochu jako jihoamerická telenovela, ale nenechte se zmást a dejte tomu šanci. Ne nadarmo byl seriál, ze kterého byl tento setřih vytvořen nominován na cenu Emmy.

Mám s tím filmem problém. Čekal jsem od něj strašně moc, protože mám vícero oblíbených filmů, ke kterým napsal scénář Djordje Milosavljevič a z předešlého Zečevičova Čtvrtého člověka jsem nekriticky nadšen, ale to očekávání nebylo naplněno. Ale něco na tom filmu je. Musím si ho pustit znova a třeba to odhalím....

Jeden z nejzbytečnějších filmů, který kdy byl natočen... Dvě hodiny uběhnou a... nic. Jako milovník (málem chovatel...) Vetřelce jsem šel na film s obrovským očekávání a to byla asi chyba... Tolik nelogičností, ploché postavy (a zcela ploché 3D), absence napětí a neoriginální hlavní myšlenka, to mne teda fakt překvapilo.... A vs P 1 je o dvě třídy lepší.... To je sice taky zbytečný film, ale aspoň to šlape...

Velké množství autentických záběrů, které Markovič využil již pro svůj dokument Poludeli ljudi z roku 1997o protimiloševičovských protestech v Bělehradě, je zde výborně prostřiženo s hranými scénami. Zajímavá reportáž o dění v Srbsku na přelomu let 96 a 97 je zde: http://www.hartford-hwp.com/archives/62/063.html.

Záběry na protimiloševičovské protesty v Bělehradě přelomu let 96 a 97 - beze slov, podmalované hudbou Zorana Simjanoviče. Skoro, jako by tam člověk byl....

Určitě jeden z nejzásadnějších balkánských filmů...

Fascinující je poslouchat jugoslávský rock, punk, postpunk... (nazývejme to jakkoli) plný odkazů na západní vzory a pozorovat Aleksandara Berčeka v roli bouřícího se mladíka, který podobně, jako Ian Curtis rok před premiérou tohoto filmu, postupuje směle vstříc vlastní zkáze.... Obvykle se bráním tomu ventilovat zde přehnaně své emoce, ale toto je BOMBA! Ve filmu zní hudba kapel Azra, Pekinška patka, Idoli, Električni orgazam a dalších...