Anitta

Nemůže být řeč o tom, zda toto filozofické dílko někdo pochopil, nebo nepochopil. Po dlouhém (někdy opravdu dlouhém) přemýšlení si každý udělá jakýsi obrázek a vyloží si film po svém. Někdo v něm uvidí příběh osudové lásky a jiný zase zamyšlení nad nesmrtelností. Já ještě pořád přemýšlím a právě to, že mě tento film nenechá v klidu, se mi tolik líbí:) Nejkrásnější filmová hudba (spolu s tou z Last Samurai), kterou znám.

Tento film byl, je a bude moje silná srdcová záležitost. Miluju na něm každou scénu, každé shlédnutí si moc užívám a pořád mě to hrozně baví. Soundrack patří k mým nejoblíbenějším. Sám Titanic pro mě znamená jednu velkou záhadu, jedno velké lidské neštěstí a hlavně neuvěřitelnou technickou dokonalost a krásu.

Jsem naprosto uchvácená. Jednak příběhem, který by se mohl zdát ohraný. Vždyt existuje tolik romanticko-válečných filmů, ve kterých musí hlavní hrdina do války a jeho milá na něj věrně čeká. Pokání je ale jiné...střih, kamera, hudba, flashbacky, které vás nutí nad celým filmem přemýšlet - to všechno vás vtáhne do děje a od plátna neodtrhnete oči. A pak přijde konec. Člověk si říká, že to jaksi narušuje tu krásnou předválečnou a tíživou válečnou atmosféru. Ale po tom, co se dozvíte od Briony, to rádi filmu prominete. Třináctiletá Briony byla fantastická, McAvoy jakbysmet a Kieru mám prostě i přes její vychrtlý zjev ráda.

Je to neuvěřitelný, jak dokonale film dokáže ve dvou hodinách zachytit tak složitý témata jako jsou vina, nenávist, pokání, odpuštění, smíření, láska.

Viděno 28.6.2010 a hodnoceno 4*-byla jsem zklamaná, čekala jsem asi víc. Stáhla jsem si ale soundtrack, který mě naprosto odzbrojil a o filmu jsem začala přemýšlet. 2.8. přehodnoceno na 5* z uvědoměním si, že to je úžasný film se spoustou skvělých postav a scén. Nejde ani tak o ten konec, ale spíše o celý tragický osud rodiny Tylerů, který mně vhání slzy do očí.