yenda1

Slovy sv. Pavla a stále ještě zasažen náladou snímku: "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon." Těžko hledám slova. Poněvadž takhle koncentrovanou, silnou emoci mi ve mne vyvolalo málo děl. Hudba a obraz v dokonalé symbioze. K tomu příběh, který krásně využívá kontrastů. Příběh - Kain jemuž je odpuštěno. Břímě, vina, symbolicky vyjádřená je přeťata, shozena do řeky. De Nirova postava té chvíli pláče. Proč? Znovu se narodil. Tato scéna je opravdu mistrovsky vyvedená. Kontrast mezi církví, mocným molochem a věřícími, za které mluví jejich skutky. Pobožnůstkáři teatrálně se modlící, ověšeny zlatem, kříži, šermující Papežem. Ne tohle není žádná agitka křesťanství - tenhle film je totiž ke křesťanství dost kritický. No mluvim z cesty. Slova nestačí a zároveň bych o tom mohl mluvit hodiny. P.S. Ještě jednu scénu musím zmínit: Mendoza se ptá jak může pomoci - dostává Bibli. Jeho čtení o lásce z Pavlových Listů....netřeba nic dodávat.

Můj vztah k tomuto filmu se nerodil zrovna přímou cestou. V prvních sekundách po zhlédnutí bych ho ohodnotil jako čistý průměr. Výrazně mě nepohoršil, ale taky ani hlouběji nezasáhl. Červíček začal hlodat až pozorným nasloucháním Springsteenově titulnímu songu. V hlavě sem si při jeho tónech přehrával v paměti nejvýrazněji otištěné scény. Ráno po probuzení rezonance trvala. "Dám čtryři hvězdy", říkám si pro sebe, ale víc ani ťuk. Po několik dalších dnů sem film nemohl dostat z hlavy. Osud Randyho mi začal korelovat s životním příběhem Rourka. Právě díky jeho výkonu a pro mě jeho naprostým ztotožněním se s postavou mne donutili dát hodnocení nejvyšší. Uteklo pár dalších dní a já už uvažuju o přiřazení filmu do mé osobní topky. Film na mne zapůsobil mnohem víc než Requiem a je pro mne Aronofskyho jedničkou. Díky všem tvůrcům za skvělý pocit, který sem z filmu už dlouho neměl.

Stavidlo od slzného rybníčku bylo řádně protrženo. Hlavní a pro mě nosné téma, které mne chytlo za srdce nebyly heroické bitvy ani historické okolnosti.....tím hlavním je, ač to bude znít pateticky, láska. Opravdová, krystalická láska mezi mužem a ženou. A příběhy lásky májí rádi všichni, i když to my muži často neradi přiznáváme. Každý by takovou lásku chtěl zažít, chtěl by být takhle milován, to vím naprosto jistě o vás všech. A hudba...to je výstavní skříň tohoto díla. Ten známý, opakující se motiv je čarokrásný.