baronGrga

Nemohu než doporučit, dokumentární film o Mara Salvatrucha a Mara 18 v San Salvadoru. Autor La Vida Loca, Christian Poveda, byl v r. 2009 zastřelen nejspíše některým z členů gangu. Dokument o mladých gangsterech ze San Salvadoru natočil rovněž režisér Ricardo Pollack v r. 2004 (Gangsters From Eighteen).

Podle mě je celý film prošpikován myšlenkou "Vzpomínáte, jak jsme tenkrát řekli/udělali xy a bylo to vtipné?" Žel bohu ono už to ale vůbec vtipné není, stručně řečeno 100 minut nudy a pocitu trapnosti, že jsem ještě neopustila obrazovku.

Slušné vzhledem k tomu, že se jedná o debut. Ve srovnání s ostatními snímky s obdobnou tematikou (v oblibě je zřejmě srovnávat Sin Nombre s Městem bohů) tento film neurazí, ale ani nepřekvapí.

Film často srovnávaný s Hotelem Rwanda. Je pravdou, že Shake hands with the devil se rwandskou genocidou zabývá obecněji než Hotel Rwanda (kde je vyprávěn příběh jedné rodiny, resp. jednoho člověka). Na druhé straně Hotel Rwanda si prostřednictvím tohoto konkrétního příběhu mohl dovolit zaběhnout do detailů, jít více do hloubky, zatímco snímek Shake hands with the devil, který si kladl za cíl pojmout tyto události v jejich celosti, se jich nakonec stačil dotknout jen velmi okrajově a povrchně.

Vše, co divák může a chce očekávat od filmu, který se má podle všeho zabývat problematikou ženské obřízky, přichází až v samém závěru filmu. Zbytek byl pro mě osobně poměrně nudným, bezbarvým vyprávěním a la "jak somálská dívka ke štěstí přišla", lákajícím - když už ne na slibovanou problematiku - alespoň na atraktivní záběry z přehlídkových mol. Chce-li se někdo skrze film dozvědět více o tom, jak to vypadá v zemích, kde se ženská obřízka stále provádí, nechť si od Desert flower příliš - - nebo spíše vůbec nic - neslibuje.

Film o ničem a přesto naprosto geniální. Vesnická skoro-idyla, trochu smutná, ale spíš neskutečně groteskní. Kdo má rád Homolkovi, určitě nepohrdne Švehlovými.

Celý příběh se odehrává během jednoho dne. Téměř nulový děj však oplátkou nabízí výlet do vnitřního světa hlavních postav. Koho tenhle svět baví a nečeká drásavé psycho-drama, ať koukne na 10 Items or Less.

Inception je jako šťavnatý řízek v mizerném trojobalu. Myšlenka jako taková je vynikající, neotřepaná, hodná pozornosti. Ale to, do čeho jí Christopher Nolan obalil, je prvoplánové, samoúčelné a plytké. V závěru tak ze zajímavého námětu zbyde příběh o dvou milencích a jedné monstrózní vloupačce. Trochu méně výbuchů, létajících předmětů a vizuálních bomb a trochu více péče o myšlenku a dostali bychom filmovou delikatesu.

Mnoho zemí, mnoho honců a jedna laň v podobě Jasona Bourna. Od Asie, přes starý kontinent až do Spojených států, zde všude lze obdivovat Bournův běh, resp. šoférský um, snaže se uniknout svým pronásledovatelům. Film plný akce, v němž jeden záběr střídá druhý a v němž se dočkáme lehkého zvolnění snad jen v okamžiku, kdy Matt Damon pod hladinou indického toku efektně vypouští sérii bublin. Od hlavního hrdiny, který úporně hledá odpovědi na otázku "kdo a proč", brzo nechtěně jeho pocity přejímám. Snad je to tím, že mi "jednička" unikla. Ovšem v nepřeberném množství informací, jmen a skrytých náznaků se hned od počátku ztrácím, vprostřed filmu již začínám chápat, ovšem vzápětí narážím na další nejasnosti, po kterých rezignuji a smiřuji se s tím, že není jiné cesty než vzdát snahu souvislostem ve filmu porozumět. Závěrečná honička mě pak utvrzuje v názoru, že tento snímek nijak nepřevyšuje ostatní tzv. akční filmy, nereálné manévry všech zúčastněných automobilistů jsou místy až k "neukoukání". Zejména kvůli závěru: tři hvězdičky (s přivřeným okem).