papuchalk

Na doporučení některých komentářů jsem se pustil rovnou do prodloužené verze. Takže jsem rád hlavně za ten parádní konec, a také některé scény jsou vizuálně a atmosférou tak nádherné, že bych je klidně ještě prodloužil. Nadruhou stranu i režisérská verze ode mne má jen 4 hvězdy, a to proto že v průběhu filmu bych některé scény naopak vystřihnul nebo zkrátil: ) Do té doby než se tam pomine ten zelený mozek je to vynikající film, potom trochu začne rušit demence postav a přehnaně akční honičky na dně moře. Ovšem jakmile zelený mozek zmizí z filmu, je to zase moc krásné. Takže bych vytknul jen to, že tam Cameron nacpal tu svou militantní obsesi, a některé dialogy působí dost kýčovitě, takže si až moc všímáte, že sledujete holywůd. Jinak mne to moc překvapilo, jde na to koukat i v roce 2012.

První člověk ukazuje Armstronga jako člověka, který byl sledem různých životních událostí a možná i náhod postupně nasměrován do jedné z největších misí, aniž by o to sám příliš stál. Dokonce těsně před odletem jsou z něho cítit velké pochybnosti, ale samozřejmě už je příliš daleko na to, aby z toho vycouval. Ta scénka kdy se má rozloučit s rodinou, a on to pojme jako jakýkoliv jeho odchod do kanceláře, jakoby se zítra zase vrátil, ta dokonale ukazuje jak moc chcete v tak rozhodující chvíli odstranit ten tlak a tíživost osudového okamžiku, který navždy změní váš život, ať už dopadne jakkoliv. Jako fanoušek Apollo (a Kerbal Space programu) jsem měl připravený seznam must be in the movie věcí, které si budu odškrtávat a podle počtu odškrtnutí dám na konci hodnocení. Ale postupně mě ten film začal porcovat právě tím, jak je zaměřen na nitro Armstronga, a na nějaký odškrtávání seznamu jsem se naprosto vykašlal. Měsíční chill mě dokonale rozložil, přestože ty záběry z Měsíce, kdy je Neil zahloubán sám do sebe, jsou zjevná fikce. Vážně pochybuji o tom, že ve skutečnosti měli kosmonauti tam nahoře tolik času na vlastní pocity, přes všechny ty povinnosti a pokusy, na jejichž provedení měli čas vyměřený na sekundy a všechny ani nestihli. Ale fikce je to strašně krásná. A čím mě nakonec ten film rozsekal úplně nejvíc.. že když jste jako první člověk úplně nejdál od všech lidí kdo kdy ever byl, a vidíte je všechny na malý modrý kouli v nekonečný černotě, tak se zpátky do toho dění tady dole už úplně nevrátíte. Sniff sniff.

Jedna z nejlepších a nejprovázanějších triologií, které jsem poslední dobou viděl. Dostával jsem se k ní jako k celku trochu krkolomně, ale možná o to více mne na sebe namotávala. Nejprve jsem viděl druhý díl, aniž bych vůbec věděl, že bylo něco předtím, i potom. A bohužel, je to tak úžasně napsaný, že se v tom prostě musí najít kdekdo, i když to uplně přesně takhle nezažil. Identifikovat se s hlavními postavami je fakt jednoduché a přitom ani zdaleka se vám to nepodaří v každém filmu. Takže už jen tímhle je celá trilogie zvláštní. Potom jsem viděl třetí díl a to je prostě šílený, jak moc přesně se to trefuje do manželských párů. Proboha dyť já mám i uplně stejnýho nafukovacího zelenýho krokodýla na kterým se koupou u moře moje děti. Až potom jsem viděl první díl a vše do sebe skvěle zapadlo. První díl mi připadá nejméně podstatný a třetí naopak nejlepší. Asi se na celý ten příběh dívám už raději z té strany koncové, než počáteční. A ta fáze koncová mne jakožto i moje aktuální životní, zajímá nejvíce. Tuto trilogii asi nelze hodnotit čistě po filmové stránce, každý do hodnocení zapojí ten svůj příběh, ať chce nebo nechce. Zejména co zažil podobně. To se mi taky delší dobu u hodnocení filmu nestalo. I když jsem fakt nechtěl, do hodnocení jsem motal hodně sebe. Nedá se tomu vyhnout. Koukám, že Enšpígl to asi vystihl přesněji a v kratším podání :)

Čekal jsem nějaký ultra hluboký odkaz filmu, ze kterýho se budu ještě týden vzpamatovávat. Hodně lidí píše o svobodě ducha. Ale já jsem v tom nenašel vůbec nic. Už samotná kontroverzní hlavní postava mi nedovolovala brát to jako film o boji za svobodu, protože ten člověk se svobodě vysmíval. On nebyl žádnou obětí systému, on byl skutečně násilník a potížista, který klidně zmlátil někoho jen tak. Zkrátka: Minulo mě to. Daleko zajímavější blázinec byl třeba ve filmu 12 opic. Tam šlo přemýšlet o tom co je normální- co si jedinec myslí že je normální, co si společnost myslí že je normální, do čeho systém jednotlivce nutí, a jak se zbaví těch nepřizpůsobivých. Jeden z posledních blázinců- Shutter Island -považuji také za daleko zajímavější. Přelet je zkrátka přeceňovaný film. Pardon

Příjemně se na to kouká a jak to pomalu plyne, dá se u toho dost hloubat, což je fajn. Ale doporučit to uplně nejde. Nic moc nového se v tom najít nedá, kromě pár zajímavých i vtipných nápadů na téma dlouhověkosti. Takže to jsou takový dvě hodinky strávený na místě a nikam se to moc nehne, nadruhou stranu díky tomu jde z filmu dokonale cítit, jaké to je žít třeba 500 let. Romantické to taky moc není, ostatně ústřední pár měl v roce 1868 svou už třetí svatbu. Jarmush se trochu vrátil k tomu jak točil dřív, a jistá podobnost s Deadmanem tam je, hlavně hudba je velice podobná (Soundtrack stahuju). Ale jo. Kdo má chuť na oživené a dost zmodernizované upírské téma, dokonale vystylizované a příjemně lidské :), dejte to tam. Později... jsem teda překvapenej jak hluboko to zůstane. Až teď při poslechu soundtracku mi dochází to spojení hudby a filmu. Ty nejsilnější písně jsou podobné jako The End od Doors z konce filmu Apokalypsa, akurát spíše do stylu Neila Younga z Deadmana, disharmonicky - působí to ještě víc apokalypticky. https://www.youtube.com/watch?v=7lWnafOJfTQ&index=9&list=RDib-lG8A6OKk A najednou ty pouhé náznaky o úpadku světa, který po celý dlouhatánský film postupně nasbíráte, mají větší význam.

Skoro se mi chce dát jen 3 hvězdy, i když je to velmi kvalitní "scifíčko", které nabídne dokonce dva menší mind-orgazmíky, což je pořád o dva víc, než nabídne většina filmů. Ale tak nějak mi to připadá málo. Obsah je vpodstatě fakt krátká povídka, takže ta dlouhá stopáž je často okatě natahovaná. Než film pořádně začne, uběhne minimálně 40 minut, plukovník několikrát letí vrtulníkem, pak teda nakonec letěj všichni.. dlouhý záběry z vrtulníkuo ničem... Netrpělivě tlačím čas a občas uteču myšlenkama k něčemu jinýmu. Trošku mě nudí klasický potkávací scénky, já jsem "člověk", napíšu ti to na papírek,, kdo jsi teda ty..? Navíc když se to zase natahuje na 20 minut. To už tady bylo v setkání třetího druhu a v dalších X filmech. Jakmile se ve filmu objeví bomba s ubíhajícím časem, tak se chytnu za hlavu, proč maj pořád filmaři potřebu dávat do filmů bombu s ubíhajícím časem.. navíc tady zjevně nahodile, bez důvodu. A už v půlce filmu vím, že pět dát prostě nemůžu. Myšlenka o průvodních jevech při učení se cizích jazyků je strašně krásná a dotažená dál než scifi žánr vůbec je. Pro mě je to spíš už na úrovní teologie/pohádky. Pochopit cizí písmo, cizí řeč, pochopit cizí myšlení.....OK to je hned......pak je miliarda světelných let, a teprve potom je vidění budoucnosti, které přece s myšlením ani vnímáním času nesouvisí. To je uplně jiná disciplína! A ve filmu to vypadá tak, jako že to je na sebe přímo a okamžitě napojené. Scifi žánr předpokládá nějaký vědecký základ. Když např. někdo natočí film o převtělení duší, a nebude tam vysvětleno jak to funguje, nemůže to být označeno za scifi, to je prostě jiný žánr ne? A tento pocit jsem měl i při sledování Příchozích. Mě se tenhle žánrový crossover líbí. Super věc, ale znovu na to kouknout prakticky nemá význam. Na Interstellar jsem musel hned druhý den kouknout znovu a jen tak mě to nepustilo.

Případ Horáková je porevoluční propagandou tak neskutečně zkreslený a zheroizovaný příběh... a dokládají to i ty stovky komentářů tady. Přitom pravda bude někde uprostřed. Dokument to je celkem průměrný, moc nového jsem se nedozvěděl, ale je možné že v roce 90 to bylo poprvé v médiích vysvětleno takovýmhle dokumentem, takže jistou váhu to určitě mělo.

Animace krásný a velmi nápaditý. Příběh je bohužel blábol. Styl vyprávění místy dost drhne. Ale to se dá asi pochopit. Vyprávět blábol tak, aby u toho člověk nevypadal jako že neumí říct dvě věty, je prostě těžký. O filmu se zkrátka nedá skoro nic říct. Není co komentovat. Důkazem je i nečekaně krátký komentář Radka99, který jindy hluboký smysl najde úplně všude. Tak tedy spíš něco o mně. Než jsem na Wsí ostrov začal koukat, strašně dlouho jsem řešil, jak k němu budu při koukání přistupovat. Wes byl před nějakými 10ti lety, a možná to je už i dýl, mým nejoblíbenějším filmařem. Co dokázal v ŽIvotě pod vodou, to ve mně prostě navždy něco hnulo a zůstalo to tam. Za ten zážitek jsem mu velmi vděčný a tak ke každému jeho novému filmu přistupuju s velkým respektem, ale zato s čím dál menším očekáváním. Od jeho tvorby se vzdaluju tak mocně, že bych se ani nedivil, kdybych mu dal příště odpad. Nerozumím tomu, proč někdo s takovým tvůrčím potenciálem marní čas takovýma bullshitama jako je psí ostrov, a nenechá si radši napsat chytrý scénář od někoho jiného. Něco co by mě aspoň trochu zajímalo. U Psího ostrova jsem dopředu tušil, že to bude špatný, ale přesto jsem se snažil, fakt hrozně moc, nedělat nějaký dramatický postoje, nebo mít o hodnocení jasno po deseti minutách, případně to v půlce úplně vypnout. Nečekal jsem vůbec nic, neměl jsem žádný předsudky, Wes mě tentokrát mohl jedině překvapit. Málokterej režisér dostane ode mně takovou shovívavost. A přesto to nestačilo. Bojím se znovu podívat i na ten Život pod vodou, abych náhodou po letech nezjistil, že to byl celou dobu blud.

Bez nezávislých filmařů Jarmushe a Tarantina si nedovedu představit svůj divácký rozvoj (nakonec snad úspěšný), a Pulp Fiction stojí v této kategorii filmů na příčkách nejvyšších. Přesto mu nemůžu dát 5 bodů. Deadmanovi, který je přímým konkurentem, naopak nemůžu dát míň než 5. Prostě je PF1994 příliš povrchní příběh, na kterém je kromě několika vtipů a dialogů zajímavý zejména styl vyprávění. Bez přesahu, bez ničeho co bych si dále do života odnesl, bez odkazu, bez "něčeho víc". Gauneři, mafiáni, dealeři, mrzáci, boxeři, lupiči, svářeči, ani tanečníci, ani žádný další povolání z filmu mě prostě nebaví ani nezajímá - to je ten největší problém. Deadman naopak u mne zabodoval svou vážnější, poetičtější a experimentálnější notou, a charakter Deppa i indiána mi byl VELMI blízký. To je pro mne daleko hlubší film, i když se tam spoustě věcem směju. Jedině takovým můžu dát za 5. Projednou a navždy. Kromě toho, Tarantino je tak trochu vypravěčský kýčař, ale to se projevilo až v jeho dalších filmech.

Ach jo, proč se u nás točí dokolečka pořád ty samé filmy. Zaprvé sám pan Hřebejk točí ten svůj kolovrátek dokola, že už snad ani jeho to nemůže bavit (jak to může chtít po nás). Ale to není jen Hřebejk, ať vezmu další filmy Obecná škola, Pelíšky, Báječná léta, šakalí léta, Pupendo, Želary, Kolja, Tmavomodrý svět - všechno je to jedna značka, stejné schéma, stejný obsah, stejní herci, stejná zábava, spíš stejná nuda. Zatímco Želary jsem vypnul po 15ti minutách, na dalšího Svěráka (vratné lahve) už jsem radši ani nešel, a nechci vidět ani Tři sezóny v pekle. Bohdan Sláma už je líný a točí filmy jen u sebe doma na vsi - na jeho další kus už jenom kvůli tomuhle rozhodně koukat nehodlám. Český film mám až na vyjímky v nemilosti. U nás prostě nikoho ani nenapadne točit něco trochu jiného. Přiklady něčeho jiného - Fontána (Aronofsky), Život pod vodou (Anderson), 12 opic (Gilliam), Osudový dotyk (Gruber) atd atd. (O pupendu nepíšu proto, že si z něj nic nepamatuju, vůbec mne nezaujalo, nic ve mně nezanechalo ale hlavně, mě přímo ukázkově nudilo)