První člověk

Na první pohled odysea na hraně dokudramatu, strohá, přímá a drtivá, kdy upřímně nechápu, že na režijní stoličce sedí právě ten Chazelle, který se o dva roky dříve čarokrásně zasnil a sršel romantickými nápady v La La Landu. Ve vypravěčsky prvním plánu jde ale o čistý průřez chlapskou bolavou duší, nejdřív jen tak toulavý, pak citelný a nakonec nevratný - a to je v tiché měsíční krajině taková síla, že strká do kapsy i formálně dokonalé letecké pasáže. Goslingův neokoukatelný pohled do prázdna už dlouho nepasoval takhle absolutně. (30.10.2018)

Čekal jsem to dost jiné, ale dostal jsem poměrně zaujatý a sentimentální film. A sedl mi :). Těžko chtít od životopisného filmu nějakou space operu, to srovnávat snad moc nejde. Pláč nad tím, že jiní dostali málo prostoru, asi taky není ze stejného důvodu namístě. Neil Armstrong byl zajímavý člověk, a film se k němu zachoval poměrně citlivě, ve smyslu předvedení a nesouzení. Říkalo se o něm jako o jediném ateistovi mezi astronauty, že je jím proto, že bůh není letadlo. O tématu se ve filmu cudně mlčelo, to jediné mi snad trochu vadilo. Drama muže, který se pere s tím, jak jeho blízcí jeden po druhém předčasně umírají... s pěknými kulisami... všech pět palců nahoru. (06.02.2019)

Tři filmy, tři důvody k pokloně. Režisér Damien Chazelle je úkaz a ač mu v mnohém Akademie lehce nadržuje, uznání si rozhodně zaslouží. Nyní dokonale přeskočil do zcela jiného žánru, kdy se výsledek okolo zásadního kroku Neila Armstronga mnohdy odehrává v mrazivém a tichém vesmíru (se skřípěním interiéru rakety) a sám autor používá velmi pomalé a zrnité scény. Celé je to tísnivé a nijak divácky vděčné, takže v kinech se nedají očekávat celé rodiny. Nesází na triky, na velkolepost, dbá na vyváženost. Samotné kosmické výzvy je radost sledovat, ovšem je třeba vyplnit ty dvě a čtvrt hodinky, takže pozemšťané se občas musejí poštěkat, abychom pochopili, jak obtížné to měla astronautova žena Janet. Jenže na mě osobně to příliš nepůsobilo, ačkoliv se oba herci snaží (nevyslovená otcovská bolest ze ztráty dcerky), emoce ale prostě nedorazily. Oceňuji, že výsledek bude zřejmě hodně věrohodný, nemůžu ovšem nezmínit množství známých herců, kteří trestuhodně nedostávají pořádný prostor. Překvapivější stylizaci bych uvítal. (15.12.2018)

Damien Chazelle je jeden z nejzajímavějších mladých filmařů současnosti a sám nevím, jestli je lepší jeho Whiplash nebo La La Land. Každopádně díky těmhle dvěma filmům ukázal, že nehodlá být zaseklý u jednoho jediného žánru, takže jsem se na biografii Neila Armstronga a příběh o dobývání Měsíce dost těšil. A částečně jsem dostal přesně to, co jsem čekal a chtěl. Technicky dokonalý film, kterému sluší velké plátno v IMAXu, má skvělou kameru i zvuky a hudbu, díky které není problém bát se při startu Apolla 11 podobně jako u regulérního hororu. Kouká se na to skvěle. Chazelle se ale pokouší vyprávět možná až příliš mnoho věcí, které se okolo celé události odehrály, a těch příběhů pilotů, inženýrů a rodin je tu zkrátka moc. Tak moc, že spousta z nich vyšumí do ztracena a dějově nikam zásadně nevede, nebo nemá takový emocionální dopad, jak by asi tvůrci chtěli. Celkově jde ale pořád o film, který je nutné vidět a pokud možno v co nejlepším a největším kině. V něm se První člověk může srovnávat s Gravitací nebo Intestellarem. Minimálně po té technické stránce. (04.10.2018)

Realistické životopisné drama s důrazem na to co je třeba obětovat v zájmu vědy. Stylově jde o mix Interstellaru se Stromem života. Armstrong v Goslingově podání funguje výborně. Chytrý chlap co si dokáže poradit, ovšem citově otupělý po vší té smrti (loučení s dětmi ve větách jako určených pro novináře je toho dokonalou ilustrací). Chazelle v závěru nesklouzává k patetickému finále, kde hrdina a jeho přátelé úspěšně dosáhnou vytýčeného cíle, jednoduše proto, že většinu kumpánů mu osud zabije. Záběry z Měsíce mají patřičnou váhu a působí výjimečně. Především nejsou zkažené vztyčováním vlajky. Krásná hudba. Výborné. I see moon, Moon sees me... (17.10.2018)