uodevr

Existuje nespočet důvodů, proč je tento film tak významné dílo. Z Academy Awards si roku 1976 odnesl oskárka za nejlepšího herce (Jack Nicholson), nejlepší herečku (Louise Fletcher), nejlepšího režiséra (Miloš Forman), nejlepší film, nejlepší adaptaci (Bo Goldman) a také byl nominován na nejlepší kinematografii, editaci, hudbu a nejlepší vedlejší role (Brad Dourif, B-B-Billy Bibbitt). Byl to první Nicholsonův Oscar po předešlých čtyřech nominacích. Téměř snové obsazení se chlubilo Dannym DeVitem, Christopherem Lloydem a Scatmanem Crothersem, společně s různými opravdovými pacienty a jejich skutečnými doktory (Dr. Dean a R.Brooks, který hrál doktora Johna Spiveyho). Tento film zkoumá již častokrát prozkoumané ideály uvěznení a jeho ovlivnění lidské duše; toho pravého uvěznění je dosaženo tehdy, kdy je ovládnuto lidské vnější i vnitřní prostředí, s čímž se setkává lidská tendence se proti takové moci vzbouřit. Neexistuje lepší symbol rebelie lidského ducha, než chlastající rváč R. P. McMurphy (Nicholson); ten byl uvězněn za jistý "vstah" s nezletilým, ale aby se vyhnul své práci, předstírá šílenství, aby ho raději přesunuli do pohodlného azyla. Neexistuje lepší symbol fanatické vlády, než sestřička Ratchedová (Fletcher); pacienti v jejím oddělení se jí bojí, jsou kompletně pod jejím palcem a o její moci není sporu. Tito dva titáni se srazí poté, co jsou přiřazení do stejného oddělení. Pro Ratchedovou je v sázce celý její systém příkazů, stejně jako její moc nad pacienty. Pro McMurphyho je v sázce duše každého pacienta, který při bitvě o sebe samého přišel o vlastní srdce. Příběh tohoto snímku provokuje myšlenky, aniž by byl intelektuálský. Váže se s obrovským množstvím emocí, jelikož jsme my všichni alespoň jednou v životě zažili ten tlak; Ratchedová může reprezentovat cokoliv od vládního systému až po ty nejhorší stránky vlastní matky. Všichni zúčastnění jednoduše šli za hranice vlastních možností, aby nám mohli doručit tento příběh s tak ohromnou osobností.

Zatímco s antikrysou mě Tier těžce dožral a s Melancholií si poměrně umně napravil reputaci, teprve s Dogvillem mi dokázal, že je to opravdu pan Filmař s velkým fff. Vzít totiž tak prosté, byť pravdivé poselství (že lidi byli, jsou, a vždycky budou svině, využívající jakékoliv příležitosti k usnadnění vlastních životů, je fakt známý po celá staletí) a následně jej předeslat v tříhodinových dialozích odkecaných mezi jevišťními kulisami v nevelkém studiu (tady je to jeden z těch vzácných příkladů, kdy minimalismus oceňuju a jinou formu bych si ve výsledku ani neuměl představit) a zpracovat to tak, že ty tři hodiny uplynou jak nic (ani si neumím představit ten o půl hodiny kratší theatrical cut, v tom co jsem viděl bylo všechno kompaktní, každá scéna měla své opodstatnění, nic nebylo navíc) a já v sobě po shlédnutí ani nemůžu ustanovit jednu jasnou emoci...to nevyžaduje jen notnou dávku odvahy, ale i setsakramentskou dávku talentu. Ono to totiž má i naprosto bezchybný scénář a co je nejdůležitější, naprosto excelentní herce a dokonalý casting. O své roli mě přesvědčil naprosto každý. I to protivný děcko. A zatímco ty první dvě hodiny a půl jsem skřípal zuby a toužil mezi oné kulisy vletět a všechno vystřílet a podpálit, poslední revelační (a krásně revendžní) půlhodinka mi přilepila na ksicht křečovitý úsměv, a do mysli jedinou myšlenku o tom, kterak se na každou svini voda vaří. A ačkoliv to všechno Grace sledovala v slzách, věřím, že uvnitř se radovala právě tak, jako já. Bez většího spoilování můžu říct, že to NEMÁ špatný konec v tom smyslu, že by se divákovi nelíbil. Naopak, má to přesně takový konec, v jaký člověk doufá už po prvních třiceti minutách. Kompletní satisfakce. Rovněž je to snad první film, jehož sledování bych se nebál relativně přesně přirovnat k čtení knížky - díky unikátnímu zasazení a již zmiňovanému minimalistickému zpracování totiž stále nechává dostatečně velký prostor divákově představivosti. Víc, než jakýkoliv jiný film, který jsem kdy viděl. Nepopsatelně zajímavý (už jenom pojetím) a DOBRÝ zážitek.

What.................the...................fuck? Když po filmu režisér vydá příručku k tomu, jak film pochopit, která ovšem člověka akorát ještě víc zmate, dává to tušit, o kolik dimenzí mimo známé hranice se "pochopitelnost" tohoto snímku nachází. Od první minuty do plus mínus té osmdesáté je to šílenej psychedileckej na první pohled nic neříkající mindfuck. Na druhý pohled to furt nic neříká, nicméně od té plus mínus osmdesáté minuty do plus mínus stodvacáté minuty se děj začíná ucelovat a naznačuje divákovi, oč že tady celou tu dobu běží. Divák se těší na nějaké velkolepé konkluzivní rozuzlení, a co dostane? Modrou krabičku. Kde se vzala? Odnikud, prostě se najednou objeví v kabelce. Co v ní je? Další ultra bohatá nadílka ještě drastičtějšího mindfucku. Vaše mysl se opravdu bude cítit znásilňována. Dvě hodiny vás film krmí jedním dějem a když už to začíná vypadat, že se to chýlí k nějakému rozumnému finále, postavy se přestěhujou do alternativní reality (dvakrát) a vůbec nic nedává sebemenší smysl. Neodvažuju se hodnotit, protože zcela úpřímně nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne. Předně ale nevím, co to vůbec je. Takže, možnáže když si to ještě tak desetkrát pustím, začnu mít jiskřičku ponětí, co se tím básník snažil říci. Do té doby bez hodnocení. EDIT: Tož nakonec stačilo pouze druhé shlédnutí k tomu (s Lynchovou příručkou v ruce), aby mi docvakla ta základní premisa a pointa filmu. Klíčové slovo - základní. Hromady a hromady menších či větších detailů a souvislostí mi jsou stále zcela neznámé a tak to taky pravděpodobně i zůstane (bo vsadím boty, že některé z nich ani samotný Lynch nechápe a prcnul je tam jenom tak, aby si s člověkem pohrál co nejvíc). Nicméně i tak je génius. Protože když si odmyslím všechny ty malicherné záhadnosti, které zřejmě vysvětlení zkrátka nemají, tak mi zbyde naprosto fascinující podívaná s tíživou atmosférou a totálně depresivním a distubring feelingem. Nic pro slabé povahy, ani pro slabé mozky. EDIT2: Po třetím shlédnutí na povrch vyplouvají další a další souvislosti (které neměli šanci vyplout napoprvé, takže Lynch to provedl pěkně fikaně), a čím víc detailů začíná dávat smysl a čím víc věcí začínají mít podstatu a účel, tím je tohle dílo geniálnější a geniálnější. Pravdu díž, toho houmlese furt nechápu, ale na něj sere pes. Hlavní je, že jsem si už dokázal jakž takž vyložit klub Silencio.

Komiks dočten, tří a půl hodinový ultimate cut dokoukán, dech ztracen, oči vykulený, tep zrychlený, ústa dokořán, mysl rozbrajglovaná jako Roschachův test, úroveň úžasu maximální, estetický a kinematografivní orgasmus dosažen. Asi desetkrát. Promiň Nolane, ale před tímhle se i tvůj velmi temný rytíř může jít zahrabat. Nejlepší film podle literárního díla a jeden z nejlepších filmů ever. Bez debat.

"Finance is a gun. Politics is knowing when to pull the trigger." Zbytečné byly obavy, že by to mohlo být výrazně podřadné předešlým dílům. Naopak, trojka se stává již po prvním shlédnutí mým nejoblíbenějším. Jo, má to trochu slabší atmosféru, trochu povrchnejší scénář, ale sakra - Al Pacino podává za celou sérii svůj nejsilnější výkon (ten chlap fakt dokáže dokonale hrát už jenom očima), Andy Garcia mu (ne)čekaně sekunduje více než zdatně, Eli Wallach je rovněž přímo děsivě přesvědčivý (kor na jeho věk), a celé to graduje tak famózním způsobem, a vrcholí tak fantastickou směsí ladného obrazu a báječné hudby (co se v tom finále vlastně děje by, ač je tu super, s tímhle formátem vlastně nemuselo vůbec být a stejně by to působilo a fungovalo), že to rozdejchávám ještě teď. V posledních dvou dnech jsem se znovu podíval na první dva díly, načež jsem KONEČNĚ shlédl tuten třetí, a musím konstatovat, že tahle pomalá, nenásilná mafiánská devítihodinovka pro mě představuje jeden z nejuspokojivějších filmových zážítků mého života.

Film z jiného času, jiného místa, s jiným jazykem, jinou lidskostí. Film z úplně jiného světa, a přece sebou nese poselství nám tak důvěrně známé. Zcela jiný, pro mě bezdebat nejlepší, Kubrick. "They cured me alright."