Kaka

Pomaloučku polehoučku se odkrývají další a další postavy a příběhové linky a flashbacky do sebe začnou zapadat jako dobře promazaný stroj. Zatím seriál nedělá filmu ani trochu ostudu.

Slabší. Málo watchmanovského universa (snad vyjma skvělého závěru), hodně flashbacků, pevně doufám, že je to nutná spojka ke trojce, která by nás mohla posunout razantně dopředu.

Vizuální koule Snyderova opusu to sice nemá, stejně tak promakanou estetiku i temný fikční svět se svými vlastními pravidly, ale pozor. Není to úplně daleko. Zdánlivě nereálný počin navázat tam, kde Snyder skončil se se svým filmem se podařil a vůbec to není špatné. Místy je to příjemný mix retra s modernou stejně jako o dekádu dříve, efekty slouží příběhu a ne naopak a je zcela zřejmé, že hlavní stavební kameny celého tohoto kolosu se snaží tvůrci seriálu ctít co možná nejvíce. Takže bude velmi zajímavé sledovat další díly.

Vlastně nic nového, co bychom už neslyšeli dříve, ale opakování je matka moudrosti, takže sem s tím. A jedině dobře, ze se toho tvůrci ujali tak, že je to srozumitelné a přehledné i pro úplně hňupy a zároveň tématicky bohaté, informačně relativně pestré a vizuálně přitažlivé pro ty ostatní

To byly časy, kdy ještě komiksovou látku neuměli točit komiksově. Mít to dneska estetiku temnějšího Marvelu, nebo normalní DC, mohla by to být petarda. Takhle mají Saints trochu fuckujícího Richieho a trochu užvaněného Tarantina s místy solidní scénáristickou ekvilibristikou, avšak nic víc. Některé zajímavé momenty nedokážou přebít totální estetický chaos a zmatečný režijní rukopis. Moc by mě zajímalo, kdyby někdo přišel s remakem, protože tahle látka má potenciál.

Film který definuje dospívání, stejně jako například Eyes Wide shut definuje lidskou sexualitu. Všechny ty pohledy, vyřčené i nevyřčené emoce, vztahy, rozchody, stěhování, slzy - to je každodenní rutina většiny lidí na světě a je dobře, že Linklater zpracoval Boyhood tak, jak ho zpracoval. Tedy 12 let ve 150ti minutách a se stále stejnými herci - což dává celku zcela jiný náboj, který zanechává stopu daleko za hranicemi kinematografie.

Moc vědátorské a málo mainstreamové, či snad alespoň uchopitelnější pro klasické civily. I tak ale nelze nepochválit nadšení tvůrců a ještě větší nadšení vědců, kteří jsou ochotni poznání vesmíru zasvětit v podstatě celý svůj život.

Nepochopeno. Utopil jsem se v té skrumáži dialogů, šíleně stříhaných flashbackách a množství vody všude kolem. Jedna hvězda za nezvykle depresivního Morriconeho, druhá pak za dvojici Depardieu a Polanski.

Hodnotný dokument, který umožňuje na americko-ruské, potažmo na některé světové problémy nahlédnout z druhé strany, než na kterou jsme zvyklí. Putin se jeví jako svěží, rafinovaný, chytrý politik, který má přesně srovnané co a jak a zároveň se nebojí odpovídat na některé dobře mířené a palčivé otázky Stonea - samozřejmě otázkou zůstává, zda odpovídal upřímně, či nikoliv. Oliver relativně dobře po celou dobu balancoval na hranici toho co bylo v rámci dialogu ještě únosné a co už mohlo být příliš. Podle všeho z toho vydoloval maximum.

Zdá se, že Ritchie kolem padesátky na krku konečně filmařsky dospívá a natočil relativně umírněnou, zemitou a přímočarou heist/inside job gangsterku, která je nohama na zemi, pořád dost cool a pochopitelně bez absence typického ostrého humoru. Statham bez kopanců - to už je sám o sobě div, který ale překvapivě dobře funguje a i akce celkově je ucházející. Sice to občas vypadá, jako kdyby Michael Mann remakoval Heat s jointem v hubě, popíjejíc irskou whiskey, ale OK, když se to nebere příliš vážně a s přihlédnutím k tomu, že je to vlastně velmi slušně natočené béčko bez větších ambicí, je to v pohodě.