Kaka

Nepřirozeně uhlazené, zdánlivě bezchybné, monotónní. To je zároveň i celý problém šestky. Zajímavá je tady jen Sacker v upnutých šatech a možná skalní fandové Chucka Rhoadese budou mít radost z jeho analogických anabází, to je ale asi tak vše co se z toho dá vykřesat.

Tady už scénárista neví kudy kam, takže zapojuje mnichy, teenagery, kteří uráží senátory, prapodivné plant-based burgers recenzenty a dost fádní zápletku se zajímavou advokátkou, která děla ke konci to nejnepravděpodobnější rozhodnutí kariéry. A aby tho nebylo málo, Prince si na konci nazouvá ponožky. Parodie na mocenské drama.

Konečně zvrat který ma psychologické podhoubí a tvůrci s ním obstojně pracují a dává to celé smysl. Pokud se postava Sacker uchopí dobře, mohla by to být velká zábava teď, když se tak nekompromisním způsobem pohnula škatulata.

Motivace udělat olympijské hry v NYC je asi tak extrémně přitažená za vlasy, jako začíná být celá šestá série. A kdyby náhodou někdo vynechal trojku, vlastně se nic moc nestane. Stojí za to jen tradiční poslední pětiminutovka.

A je to tam kde to bylo s twisty, které jsou vyloženě vycucané z prstu. Takhle vodit diváka za nos, to není úplně ten nejlepší způsob jak uspět. A přitom hlavní záporák Lazarra je vynikajícím způsobem ztvárněný.

Svěží a zábavný díl ve který jsem ani nedoufal, nicméně už první záběr Chucka na traktoru dává signál, že tady se bude dít něco nestandardního a skutečně tomu je tak vlastně po celou dobu začátku šestky. Vtipná mini-bitva s aristokratickým šlechticem a jeho kanóny a překvapivý manévr nového šéfa správňáka Prince, který by téměř nikdo nečekal. Jestli to na takhle uvolněné, relativně nepředvídatelné a zábavné notě půjde dále, má šestka docela slušný potenciál i bez hlavního hrdiny z posledních dílů a vlastně tahouna celé série.

Generická fantasy omalovánka, která i ve dvojce těží z temných podtónů The Dark Knight a LOTR Návrat Krále. Inspirace těmito veledíly je místy přímo do očí bijící a chvílemi to vypadá, že si divák ve vší té okopírované a neinovativní temnosti (kde je ta dětská hravost a originalita jedničky a dvojky ?) konečně přijde na své, ale finále je odfláklé, neumětelsky zpracované. Dá se pochopit, že stejně jak knižní a filmový Harry Potter stárne a vyvíjí se, to stejné dělá i jeho publikum, ale udržet kvalitativní laťku na všech frekvencích se zdaleka nepodařilo.

Pětka už ztrácí tempo a recykluje stále ty stejné komponenty zas a znova dokola. Jsou tu postavy které máme rádi i nad kterými kroutíme hlavou, ale pracovat stále se stejnými narativy a twisty už je na popáté i tak trochu divoké. Uprostřed je to jeden zacyklený kolotoč plků a nezáživných schůzek. Sice konec trochu zrychlí a zatraktivní tuhle divokou hru na kočku a na myš, ale některé motivace postav jsou přinejmenším diskutabilní a některé twisty z kategorie snů. Kýžený efekt to asi má, ale místy je z toho pěkné scifi.

Finále překvapivě civilní, emocionální a zároveň s přípravou pro pokračování. Už se tady tahalo za strunky příliš, ale závěrečné rozuzlení je vyloženě pro diváky, respektive skalní fandy.

Dosud jediná epizoda šestky, která měla pointu, reálné rámce našeho světa a skvělou zápletku.