Starletka

Shiki speciály jsou ještě o stupeň brutálnější než samotný seriál a obzvlášť tento díl nutí diváka soucítit hlavně s tou "zlou" stranou. Z klíčové scény mi běhá mráz po zádech i na po sté. 10/10

Aneb jak super by mohly filmy být, kdyby hlavní a jediné publikum neustále nebyli heterosexuální chlapi. Takže místo polonahých, věčně předkloněných a půlky do kamery roztahujících "jakože strašně quirky" jednodimenzionálních nafukovacích panen (mluvím o Harley Quinn v Suicide Squad, jestli to někomu ještě nedošlo) tady máme ne jednu, ale PĚT hlavních ženských Hrdinek s velkým H, kde každá je úplně jiná, ať už povahou, věkem, či etnicitou, výškou nebo způsobem oblékání a ani jedna z nich není sexualizovaná, ale právě naopak jsou dámy ultra Sexy s velkým S (především Huntress). Film sám o sobě je zábavný, vtipný, brutální, nápaditý, ulítlý, rychle utíkající a neuvěřitelně stylový. Opravdu moc moc moc se mi líbily originální kostýmy a make-up. Soundtrack byl taky skvělý, stejně jako využití nespolehlivého vypravěče, který z diváků nedělal idioty, a vůbec mě okouzlila celková hravost snímku, až jsem si vzpomněla na tu malou holku, co na kazetě donekonečna dokola drhla Charlieho andílky. A překvapivě i Ewan McGregor mě nakonec bavil, i když využití jeho postavy jsem se ze začátku bála nejvíc. Jo a jinak na rozdíl od Deadpoola tady není žádná nudná, suchá pasáž natahovaného backstory s chabým pokusem o ždímání emocí a hlavně a především chybí levný (a samozřejmě heterosexuální, i když Deadpool je pan) sex každých 5 minut, takže já mám o favoritovi jasno. Pokračování prosím.

Původní komentář z 12.7.2016: Obávám se, že tady se člověk srovnání s One Punch Man nevyhne, neb že jsou obě díla od stejného tvůrce je jasné od první scény, jak designem postav, tak dějem. I když se mi OPM líbil, zdaleka ho nepovažuji za nejlepší anime za poslední dobu (sorry, ale na to je moc repetitivní a předvídatelný), tudíž od tohoto kousku jsem radši nečekala nic. Jenže jak se ukázalo, mezi OPM a MP100 je jeden velký rozdíl. Zatímco OPM začíná skvěle a postupně upadá, u MP100 je to přesně naopak. Začátek je nijaký, ale kvalita najednou zničehonic začne růst a druhá půlka je pak mnohem, mnohem zajímavější než ta první. Jinak je tento kousek pěkně barevný a psychadelický a má dost fajn opening. Bohužel humor funguje jen místy (obzvlášť ze začátku je spíš trapný než vtipný), postavám trvá dost dlouho si získat sympatie a hloubku a ani Mobovy výbuchy nejsou nic extra. Ale kdyby někdy udělali i další řadu, ráda se na ni podívám. 7,5/10

Opravdu hodně záleží na ročníku a výběru hostů, protože to může být jak zábava k popukání, tak uspávačka. Ale tak či tak, vždycky se člověk aspoň dozví něco nového. 2004: Na první rok asi slušné, ale oproti tomu, co má teprve přijít, nuda. Praktiky jediní, kdo se aspoň trochu snaží bavit jsou David a Rob. Simon Pegg jakoby tady ani nebyl a Ross na můj vkus až moc žvaní. Dámy jsem upřímně ani nevěděla, kdo jsou. 2005: Další slabší ročník, ale zachraňuje to aspoň David "Wait 'til you shit yourself" Mitchell, Gordon Ramsay je taky sympaťák a zajímalo by mě, kolik měla Sharon Osbourne promile. 2006: Konečně skutečná zábava. Goth Detectives přímo excelují ("There's a bad atmosphere here now, and I want to go home" :D), Rob & Dave opět super (a dost mě mrzí, že už spolu znovu dál nikdy nehrají), Cat taky skvělá a ani Ross mi překvapivě nevadil, protože tím svým neustálým špičkováním aspoň nahrával ostatním. 2007: Goth Detectives jsou zpět a znovu kralují, The Shadow Cabinet Roba a Davida je krásně cynický a sarkastický a Ross s Lily si taky sedli do noty, takže opět je o zábavu postaráno. 2008: Žádná výraznější osobnost či dvojce, protože tentokrát baví všichni. Sean, Cludia a Dara jsou taková klasická skvadra všech Britských soutěží, Michael a Davina je pěkně doplňují a James Corden jako nejslabší článek se taky aspoň snaží. 2009: Ve stejném duchu jako předchozí ročník. Celé složení opět super (Brand, Ross, Rob, Claudia, Mitchell i Brooker) a skvěle se doplňující. "I'm paid to sit here and be sarcastic, not dance around like some cunt."

Původní komentář z 10.3.2016: Muscle Muscle! Hustle Hustle! Tento kousek se dá jednoduše popsat jedinou univerzální větou: "What the fuck am I even watching?". Nevím na čem si tvůrci jedou, ale chci taky, protože něco tak neuvěřitelně absurdního jsem už opravdu dlouho neviděla. Třeba hned taková první epizoda musela zlomit rekord v počtu odkazů na jiné anime na co nejmenším prostoru, ale co i v dalších dílech hlavní postavy předvádějí, nad tím zůstává rozum stát (Guess Your Brothers' Dick game se zapíše do dějin). V šesterčatech se člověk překvapivě snadno a rychle zorientuje. Pomáhají tomu mimo jiné i přiřazené barvy, ale především to, že každý bratr je prostě originál - penězi posedlý závislák na AV Osomatsu, narcistický rádoby playboy Karamatsu, overthinking milovník idolů Choromatsu, mrzutý kočkomil Ichimatsu, lamač fyzikálních zákonů a zdravého rozumu Jyushimatsu (který naprosto zabíjí každou scénu ve které je, i když má třeba jen tři vteřiny nebo zrovna jen něco vyřvává v pozadí) a roztomilý satan Totty jsou fakt partička k pohledání a já se těch blbů nemůžu nabažit. Jako bonus ještě čtyři z nich dabují moji oblíbenci - Jun Fukuyama, Daisuke Ono, Hiroshi Kamiya a Takahiro Sakurai! Jinak už jen podle openingu jde poznat, že tahle show není zrovna dvakrát normální. Prostě ... kdo neviděl, nepochopí. 9/10 a chci pokračování.

Znáte ten pocit, když už dopředu ještě před samotným zapnutím filmu víte, jaký asi bude hlavní plot twist celého děje, v průběhu pak už jen uznale pokyvujete hlavou, protože všechno hraje do karet vaší teorie, a závěr je tak pak buď vyloženě předvídatelný a nudný, nebo v ještě horším případě hloupý, protože jste mu vymysleli složitější zápletku, než nakonec skutečně měl? Tak tohle není ten typ filmu. Tady se dostaví konec a vy nejen, že jste byli se svým tipováním úplně mimo, ale směr příběhu vás ještě zavedl do mnohem lepšího a uspokojujícího finále, než v jaké jste mohli doufat. A to se opravdu zas tak často neděje. Aspoň mě ne. Podle všech předpokladů to měla být glorifikována snobárna a na to, jaké měla pomalé tempo a filozofický děj, bylo téměř zaručeno, že u ní usnu. Ale světe div se, klaustrofobní atmosféra, vrstevnaté postavy, tíživý soundtrack a postupné odkrývání částí skládanky mě dokázali udržet při plné pozornosti až do závěrečných titulků. Alicia je skvělá, stejně tak jí brilantně sekundují Oscar s Domnhallem. Přívěsky jednoduché a elegantní zde sedí dokonale. Každému to asi nesedne, ale za mě rozhodně příjemné překvapení.

"You're not the smartest, you're not the coolest, you're not the best-looking, but god damn it, you are something. You've got something that attracts people. You've got something that attracts the ladies. They don't know what it is, you don't know what it is, but it's there, cocooned, growing and learning. And one day, you'll bloom into a big, beautiful condor that people will respect and fear. 'I can't believe that used to be Stensland,' they'll say. 'I can't believe that used to be Stensland.'" Domhall je fakt magor. :D A je to právě on, na kterém celý film stojí a padá. Protože ostatní se možná snaží, ale nic moc zázračného nevyčarují, neboť děj samotný opravdu nenadchne a jednotlivé vtipy a situace ne vždy fungují. Naštěstí tak aspoň Stensland i to málo dokáže ždímat na maximum a několikrát mě dokázal rozesmát i nahlas. A vůbec mi to uteklo celkem rychle, takže proč ne. Jako odpočinková jednohubka to stačí a imho existují daleko horší "komedie".

Stejně tak jako zombie lolitky si hrály na komedii, ale ve výsledku z toho vylezla uspávající idol nuda s jedním vtipem, tady si zase hrajeme na GL, ale místo na lásku jedné dívky ke druhé se mnohem více zaměřujeme na svět fanoušků jako takový (který je mi na rozdíl od toho prvního na oceány vzdálený) a já se tak nejen nudím, ale ještě se tak nějak cítím podvedeně. Jako čiré idol anime je to nejspíš fajn, jako GL mi těch pár drobounkých náznaků sem tam nestačí, humor tam na rozdíl od kolegy taky nevidím a ani postavy mi nejsou zrovna dvakrát sympatické (Eripiyo je možná sama o sobě originální postava, ale ta její obsese dokáže být dost otravná až na hranu snesitelnosti a hlavně která slečna jinak orientovaná by si vybrala Mainu, když si může vybrat Maki?). 6/10

Původní komentář z 17.7.2015: I když sportovním anime a sportu celkově neholduji, po kladné zkušenosti s Free! a Haikyuu!! jsem se nakonec rozhodla pustit i do staršího Kuroka. Ale překvapení se tentokrát nekoná. Na to jak je to vyhypované jsem čekala mnohem víc. Tak třeba koncept se superschopnostmi je u sportu vyloženě směšný. Už jenom samotná Kurokova neviditelnost a jeho neustálé "strašně překvapivé zjevování" mi neskutečně pije krev. Taky mě nepotěšila naprostá absence emocí u diváka. Zatímco u Haikyuu jsem seděla na kraji židle, hypnotizována obrazovkou, napjatá jak celý zápas vlastně dopadne, tady sedím a zívám, protože jednak je předem jasné kdo vyhraje, jednak se o hraní prakticky jen mluví a samotná hra je osekaná jen na pár rychlých střihů o tom, jak strašně cool vypadají hlavní hrdinové, nemluvě o sáhodlouhém vysvětlování úplně všeho. Jo a dramatizování na efekt je tady fakt úplně dementní - jako třeba když Kuroko dostane LEHKOU ránu RUKOU do ČELA a začne krvácet (wtf?) a pak se k němu všichni chovají jako by měl otřes mozku. Opening, ending i soundtrack průměr, animace též. Pro mě drop po 5. epizodě, ale nevylučuji, že se k tomu možná někdy v budoucnosti vrátím. Každopádně teď zklamaných 6/10

Původní komentář z 8.4.2015: Na jednu stranu propracovaný, originální kriminální sci-fi seriál se zajímavými, vyvíjejícími se postavami a skvělým záporákem, na stranu druhou ukecaná nuda plná existencialistických, morálních psychožvástů. Ale já se přece jenom přikloním k té první straně, zamhouřím oči nad nedostatky a řeknu, že se rozhodně jedná o povedenou podívanou, neboť byla natolik napínavá, akční a dostatečně zajímavá, aby si udržela mou pozornost i přes všechno to "prázdné" mluvení a usuzování. Animace pěkná, stejně tak soundtrack, na oba openingy i endingy jsem si musela chvíli zvykat. 8/10