Starletka

Tento kousek má postavy, které se už od prvního dílu mají rády, mají OBROVSKOU vzájemnou chemii a obrovský potenciál, ALE ... pak si celé už zase rozbije hubu na klasickém GL klišé ledě. Tedy protože neposkvrněné, čisté, panenské dívky musí zůstat za každou cenu dokonalými, nikdy se vlastně nikam neposuneme, neb to by diváci přece nerozdýchali, že? A mě to mrzí a mrzí mě to úplně strašně, protože potenciál byl obrovský a udělat ten jeden krok navíc, dát tam romantické vyznání v cca 3. epizodě, udělat z obou zajímavých a sympatických dívek skutečný romantický pár a začít se zabývat vším, co k tomu patří, klidně tomu dám 5* a budu to každému na potkání doporučovat, i přes všechny ostatní nedokonalosti (CGDCT, nula děje, neustálé zbytečné rádoby filozofické interní monology, to otravné, odporné loli zlo, fanservice - a tím teď nemyslím sny nebo fantazie Adachi, ale například tu spolužačku s obřími melouny nebo "vidím tvoje kalhotky" scény, etc). Takto to ale udělat fakt nemůžu. Sledovat Adachi jak se každý díl nemůže vykoktat totiž moc zábava (ani originální) není, natožpak její rostoucí žárlivost, kde už se ke konci Shimamura pomalu nemůže bavit ani s vlastní rodinou, aniž by zranila její city. Na druhou stranu jsem často viděla paralelu s mým vlastním prvním vztahem, kde jsem upřímně byla ještě blbější a víc slepá než Shimamura (a dneska se tomu musím smát), zatímco moje přítelkyně byla mnohem víc přímočařejší (a snad ještě žárlivější) než Adachi, takže aspoň to u mě získává plusové body, ale celý ten kult neposkvrněnosti je opravdu zlo a někdo by ho už měl konečně prolomit. Jinak animaci a soundtrack netřeba zmiňovat a stejně tak se mi moc líbilo s jakou lehkostí a přirozeností je tady homosexualita vyobrazena (především, že nikdo nemusí nikoho do ničeho nutit proti jeho vůli). Takže když to vezmu celkově kolem a kolem, uznávám, že toto anime je na poli GL zase krok dopředu, ale pořád to ještě není úplně to pravé ořechové. 7/10

Původní komentář z 16.9.2018: Roztomilá, pohodová záležitost, která prakticky nemá děj, ale i tak se na ni dívá překvapivě dobře a dokonce se naučíte i něco nového. A to říkám jako člověk, který slice-of-life ani CGDCT nemá zrovna v lásce. 7/10

Původní komentář z 24.10.2019: Animace a psychologie postav. Dva hlavní taháky. U toho prvního bych obzvlášť vyzdvihla práci s kamerou a různými úhly pohledu, animační změny u flashbacků/interních monologů a vizuální vtipy. K tomu druhému moc dodávat nemusím, protože to mluví samo za sebe. Všechny postavy jsou propracované a mnohodimenzionální (nejen naše hlavní trio) a stejně tak jsou komplexní a komplikované jejich vzájemné vztahy. Samozřejmě by se pak našla i celá řada výtek. Mě osobně třeba zrovna dvakrát nesedí zasazení na střední škole, protože to už tady bylo opravdu milionkrát a ne všechny dějové linie a každodenní strasti z tohoto prostředí mě dokáží zabavit (obzvlášť opakující se scény s šikanou už by snad ani nemohly být víc klišé). Stejně tak mám trochu problém s lechtivějšími momenty, protože jednak nejsem furry a jednak mi velikostní rozdíl hlavního páru přímo nahání hrůzu (jen to, co má Legosi v kalhotách, musí být asi tak velké jako půlka celé Haru). Každopádně klady převažují zápory a za mě tedy 9/10 a těším se na pokračování

Původní komentář z 21.1.2019: Další z řady hororů, který se na první pohled tváří jako pohádka pro děti. Škoda, že hlavní plot twisty jsou tak předvídatelné, ale nápad zasazení je nicméně zajímavý. Taky je škoda, že se najde víc než pár dějových děr a i postavy se občas chovají dost nelogicky (obzvlášť na to jak superchytré mají údajně být), nicméně celková atmosféra je skvělá, takže se bavím, i když k dokonalosti to má hodně daleko. 7,5/10

Původní komentář z 15.7.2018: SonGoku už mě předběhl a teď nevím, co napsat. :D Ono se toho totiž víc než že se jedná o japonský remake Byl jednou jeden... život snad ani napsat nedá. Jen je to celé v roztomilejším hávu a nechybí ani přehnané násilí. Ale jako vzdělávací materiál to funguje a to je nejdůležitější. Já se každopádně celkem hodně nudím, tudíž drop po 3. a epizodě a 5,5/10

Po stránce děje tento snímek není ničím přelomovým, protože příběh je prakticky úplně primitivní a stejně tak jsou velmi jednodimenzionální i postavy. Čím tento film vyniká je ale svým zpracováním. Dechberoucí střih, úhly pohledu, styl vyprávění, neustálé přeskakování mezi realitou a natáčením... prostě kinematografický zázrak, který by jako živák absolutně nešel natočit. A mě je po jeho shlédnutí už zase smutno z toho, jak veřejnost slepě uznává kulty Nolanů a Aronovských a podobných aniž by vůbec tušili jací vizionáři jim vyšlapali cestu. 8/10

Viděno v rámci Anime-Planet Secret Santa 2020. Naprostá trefa do černého. Bez diskuze se jedná o nejsrozumitelnějšího a díky tomu tak nejpřístupnějšího Satoshiho Kona, ale jeho rukopis, hravost a především úchvatná animace zůstávají. Celý film je výběrem tématu už z principu smutný, ale zároveň je i neskutečně optimistický a kouzelný a dokázal mě jak rozesmát, tak rozplakat a také překvapit všemi svými zvraty. To nejlepší na něm jsou ale prokreslené, velice lidské postavy. Krásný, opravdu moc krásný film. 9/10

Celkem standartní dvě epizodky, tentokrát sledující jiný tým. Jen to místy působilo, jakoby pánové hráli pouhý přátelák a ne o důležitou kvalifikaci. 7/10

V porovnání s předchozími sériemi slabší, ale stejně se mi i tato pořád líbila. Jen opening byl příšerný. 7/10

Tentokrát neskutečná sada už od začátku a po celou dobu. 8/10