Starletka

Bohužel. Je mi to líto, ale já se k opěvným chorálům zbytku internetu s čistým svědomím ani náhodou nemůžu připojit. Protože tento kousek představuje přesně to, co bytostně nenávidím na "slice of life" žánru (především první tři epizody jsou doslova peklo). Melancholické projížďky po nočním městě s náhodnými obyvateli a jejich problémy, s příslibem pomalu se rozvíjející mysteriózní/thrillerové hlavní dějové linky, kde nic není tak jak vypadá na první pohled, zní samo o sobě zajímavě (jako např. Durarara, vytáhnu-li to nejprofláklejší anime s podobnou tématikou), ale realita je bohužel někde jinde. Realita je strávit 15 minut z 20 sezením a prázdným tlacháním o ničem s cílem diváka úspěšně uspat a těch zbylých 5, kdy se i něco děje nebo se konverzace zázračně ubere zajímavým směrem, to zachránit nedokáží. Na konec nemůžu ani říct, že by mě nějak zajímaly postavy, i když zasazení ve světě dospělých je samo o sobě vždycky plus, ale to by všichni kromě hlavního hrdiny nesměli mít IQ houpacího koně, aby tak on mohl všechny bezpečně převést a přechytračit (Light z Death Note hadra). Aspoň animace je hezká, stejně tak je povedená celková atmosféra a dějové zvraty i občas dokáží překvapit, ale když se u sledování tak strašně nudím, je to špatné. Prostě pro mě obrovské zklamání a divím se, že jsem se vůbec donutila to dohledět. 5/10

A pak žili všichni šťastně až do smrti. No řekněte, nepřipadá vám původní konec najednou tak krásný a optimistický? Tady už se jede čistě na vizuál a vjemy, forma naprosto drtí obsah a na první dobrou nemáte absolutně šanci chytit ani polovinu všech nahozených symbolických udiček. 8/10

Tento seriál můžete milovat nebo nenávidět, můžete nad ním strávit desítky hodin s lupou a přetáčecím tlačítkem nebo nad ním kroutit hlavou a mávat rukama s nejapnými poznámkami o japonských kravinách, ale na jenom se přece jen musíte shodnout - Neon Genesis Evengelion je legenda, která ve své době naprosto překroutila veškerá očekávání a navždy změnila podobu jak anime, tak celého sci-fi/mecha žánru jak ho známe dnes. A to se mnoha dílům nepodaří. Protože podle všech předpokladů se mělo jednat pouze o další z řady obyčejných mecha-ecchi-harémovek, ve které dobro zvítězí nad zlem, neb nabuchaný hlavní hrdina vždy bez nejmenší námahy překoná veškeré překážky a jeho jedinou slabinou je, že se o blaho ostatních stará až moc - jež by oproti svým četným osmdesátkovým předchůdcům mohlo nabídnout leda tak kvalitnější animaci, což první půlka celkem poctivě splňuje. Proč se zrovna NGE stalo legendou ale dokazuje až v půlce druhé. A klíčem k ní je právě zahodit veškerá očekávání a potřebu vidět děj směřovat tam, kam jste zvyklí a chcete, aby se za každou cenu ubíral, nemluvě o potřebě dostat všechno naservírováno hezky přehledně a srozumitelně na stříbrném podnose. No a postavy jsou pak kapitola sama o sobě. Shinji totiž není hrdina ani žádný ultra klaďas ani nepřemožitelný terminátor ani nemá žádnou osobní vendetu. Už od samého začátku je to prostě jen obyčejný kluk, kterého hodili proti své vůli do rozjetého vlaku a každému je úplně u jedno, jestli hrdinou být chce nebo nechce ("udělej to nebo lidstvo vymře" moc prostoru pro volbu nedává), natožpak jestli svou roli zvládne nebo ne ("Málem umřeš? Masáž srdce, do nemocnice s tebou a zítra jedeme od začátku. Těžké psychologické trauma po poslední misi? Get in the fucking robot, Shinji!"). To samé všemi nenáviděná Asuka. 14-letá namachrovaná a strašně dospělá, otravná, nesnesitelná, ale zároveň velmi lidská Asuka. Ani jeden z nich není a ani NEMÁ být postava napsaná tak, aby ji divák miloval nebo snad dokonce obdivoval. Právě naopak mají být obrazem reality a určitým zrcadlem celému absurdnímu konceptu teenagerů zachraňujících svět (dekonstrukce, chcete-li), aneb co by se asi tak skutečně stalo dětem v jejich postavení, jak fyzicky, tak především psychicky (nevím jak pro ostatní, ale pro mě i v dnešní době závan svěžího vzduchu). Další postavy jako profesionální manipulátorku Misato snad ani netřeba zmiňovat. Prakticky jediný, s kým jsem měla problém, byl ten slizký úchyl Kaji, jehož jediná role v celém příběhu byla sexuálně obtěžovat své kolegyně a zasloužil by si leda tak kastraci, ale naštěstí mi celý zážitek nedokázal pokazit. A stejně tak jsem neměla absolutně žádný problém s formou vyprávění, filozofováním, symbolismy a rychlými střihy (pokud už tady vám to přišlo za hranou, zkuste o dva roky mladší Utenu a pak se vraťte :D). Když to shrnu kolem a kolem, NGE rozhodně není (stejně jako jeho protagonisté) dokonalý seriál. Má spoustu chyb a nedotažených zápletek, zvláštní konec a vyžaduje, aby divák přistoupil na jeho hru, ale i tak jsem si ho užila a ve své době to musela být neuvěřitelná pecka vyrážející dech. Jsem ráda, že jsem se k němu konečně dostala a určitě se vrhnu i na následné filmy. "Congratulations." 8,5/10

(Dost možná zbytečné) rozvětvení původního melancholického kraťasu, tentokrát s veselou, barevnou animací, která mi do celého příběhu (dá se toto slovo u Shinaie vůbec použít?) i atmosféry upřímně moc neseděla. Vůbec mi to celé přišlo na můj vkus až moc emočně vydírající. Ale co už. Původní kraťas je údernější. 7/10

Původní komentář z 06.09.2020: Taková velice odpočinková blbůstka s hezkou animací, občasným humorem a jednodimenzionálními postavami, na které je nejlepší, že v harému hlavní hrdinky nejsou jen princové, ale i princezny. A Catarina blbá není, jen má lepší preference. :D Jenom jsem nepochopila, proč musí být ke konci každá episoda z větší části recap. 7/10

Velice příjemná, pohodová záležitost s častými úsměvnými momenty a spoustou zajímavých faktů. Stejně tak jsou sympatické postavy, jen mě tak trochu mrzel zbytečný a do celé série naprosto nesedící "dobrý den, kozy ven" design všech přítomných dam. 7.5/10

Sex, drogy a techno. A u mě strašně rozporuplné a zmatené pocity. Extrémní násilí ani prasárny už mě po tolika letech sledování anime fakt nepřekvapí ani nepohorší, takže s nimi jsem až takový problém neměla. A nemám z principu nic ani proti chaotickému stylu vyprávění (které je zrovna pro Yuasu docela typické), ALE musí mít nějaké odůvodnění, nějakou pointu. Tady je chaos jenom tak pro srandu králíkům. Takže se nic nevysvětluje, skáče se od jednoho ke druhému bez ladu a skladu, naopak se protahují nudné, nepodstatné scény a z toho všeho pak vyjede celkem sterilní a jednoduchý příběh plný plochých postavy, ke kterým nemáte šanci si vybudovat jakýkoliv vztah, čímž vám pak bude úplně ukradené, co se s nimi stane a rádoby emocionální scény vyzní z drtivé většiny do prázdna. I animace je místy komická, zato takový opening je naprosto super. První půlka je lepší. Celkově smíšený střed. 6/10

Standardní ecchi "komedie", jen místo hlavního hrdiny je hlavní hrdinka, ale nahota, nešťastné pády, osahávání, pokusy o znásilnění a facky zůstávají. Nějaká přidaná hodnota nebo originalita? Nope. 2/10

Zatímco Evropu trhá na kusy druhá světová, na malebném Japonském venkově se žije jako každý jiný den. Ale ne napořád. Čím víc se blíží konec války a čím častěji zazní slovo Hirošima, tím víc je nám připomínáno, co musí nevyhnutelně přijít. Rozjezd možná pomalý, ale o to víc člověka později mrazí v zádech, především z toho, jak nenásilně a přirozeně je vše prezentováno, na rozdíl od např. podobného, ale po celou dobu silně emocionálně vydírajícího Grave of the Fireflies. Slzné kanálky každopádně pročistí stejně. A k čemu všechno to lidské utrpení nakonec bylo? 8/10

Slepenec 6 scén vytržených z kontextu 6 BL, kde kvalita jednotlivých dílů výrazně kolísá. 1 a 6 jsou pěkné a u srdíčka hřejivé, 4 vtipná, 3 a 5 prachsprosté PWP, ovšem třešničkou na dortu je 2 jako absolutní wtf záležitost, po které bych si ráda vymyla oči kyselinou. Navnadilo mě to začíst číst jednotlivé mangy? Ne. 6/10