angloumene

Rocketman míří až ke hvězdám, jenže zůstává ležet v zemském prachu. Je to škoda. Bravurní scény střídají ty rozpačité až nudné. Taky se nějak nemůžu zbavit pocitu, že Egerton nepředvedl zrovna strhující výkon. Bez hezké tvářičky zřejmě nemá v nabídce nic dalšího.

Tak tohle bylo po delší době zase pořádné peklo. Nepřesvědčivé herecké výkony, hodně laciný vzhled a hlavně scénář na úrovni dítěte. Uh, to že je možné vzít život do vlastních rukou se dá určitě podat i líp.

Gwyneth Paltrow přináší přehled současných trendů alternativního duchovního rozvoje. Začíná zlehka u psychadelik, jejichž za určitých podmínek pozitivní vliv (nejen) u psychiatrických pacientů patří mezi aktuální hity i mezi odbornou veřejností. První slabší, emocemi nabitý díl ukazuje, že v Goop lab nešíří žádné bludy, ale vychází ze současného vědeckého poznání. Jednotlivé díly se dost liší z hlediska divácké zábavy, ale třeba Wim Hofova metoda ledového dýchání mi vyloženě rozšířila obzory. Tvůrci jdou ještě o kus dál a kromě hmatatelných nebo alespoň měřitelných vlivů jdou daleko za hranu toho, co jsme v rámci běžné produkce navyklí vidět. Celkově sérii hodnotím jako zajímavou příležitost otestovat, co všechno jsem jako divák ochotná přijmout.

Vrcholný duchařský díl. Tentokrát i se zábavným překvapením na konci :) Skeptička ve skupině celé téma posouvá o hodně dál.

Tentokrát hodně abstraktní "forma léčby"- Trochu mě mrzelo, že neukázali jak na změny energetického pole reagoval jediný skeptik ve skupině. Nemám pocit, že by přednesené téma bylo znázorněno kompletně.

Historické snímky se obvykle snaží poutavě znázornit nějakou významnou událost. Když se to řekne takhle, nezní to moc zajímavě. Myslím, že tvůrci to vidí stejně. Nabízejí totiž nejenom naturalistické potyčky, kostýmy, hrady a vůbec. Jdou ještě o krok dál a do snímku vkládají až špionážní prvek dvorské hry. Kdo je spojenec? Na koho se mohu spolehnout? Kdo jedná jen ve svém zájmu a kdo jsem vůbec já sám? Super

Studená válka je tak nějak jiná. Svým uměleckým pojetím lásky mi ze všeho nejvíc připomíná Nit z přízraků. Jenže tady je to skutečně o válce. Aktéři ve jménu životní lásky ohýbají své osobnosti a mění své osudy. Noří se hlouběji a hlouběji do náruče nesmyslné bitvy, jen proto aby se mohli opět získat.To vše v překvapivě podmanivém doprovodu polské lidové hudby.

Svěží, vtipný, lechtivý Woody. To byly ještě ty doby, kdy každá z povídek nejen baví, ale dokonce tak nějak lehce břinkne ve své pointě. Ideální lehká zábava na dlouhý večer.

Řada známých tváří slibuje mnohé. Jenomže co z toho? Na nože je bohužel velmi předvídatelný snímek. Zápletka snad ani nemohla vyvrcholit jinak. Craig je sice sympatický na pohled, ale nic dalšího nenabízí. Postava soukromého očka je totiž krutě nezábavná. Podobně jako Colombo (snad) předstírá určitou prostoduchost, jenže pak nedojde k vyjevení žádného geniálního plánu. V divákovi tedy zůstane pouze trpká pachuť nezajímavého vyšetřovatele. Podobně je to i se zbytkem snímku. Jakoby užuž otevíral dvířka něčeho skutečně zábavného, jenže nakonec se vše otočí směrem nudného průměru. Na nože by byl skvělý televizní snímek, ale ta spousta hvězd a vysoký rozpočet vůbec ničemu nepomohli.

U králíčka Jojo nemůžu než souhlasit s tou spoustou natěšených fanoušků, které snímek nakonec mírně zklamal. Jasně, Waititimu se podařilo epizodu německého nacismu nekarikovat a ukázat ho i z pohledu každodenní obyčejnosti. Jenže možná právě proto snímek zůstává také velmi obyčejným. Ať už komediální nebo dramatická linka, obě rozpačitě zůstávají někde na půl cesty. Přesto se jedná o zajímavé dílko, které pobaví ale nestrhne.