Rocketman

Rocketman má dva hlavní problémy, které zapříčinily to, že nemá takový úspěch jako Bohemian Rhapsody. Zcela výjimečně tak musím (alespoň částečně) souhlasit s Mirkou Spáčilovou. I když je to pro Eltona jako pro člověka určitě výhra a já mu tleskám, první kámen úrazu je v tom, že zpěvák stále žije. Nebudeme si nic nalhávat. Tragédie ostatních přeci jen přitahují lidi mnohem více, než happy endy, čímž se plynule přesuneme k bodu dva. I když film pojednává o notoricky známé osobnosti nikdo asi nebude zpochybňovat to, že Queeni mají lepší songy. Minimálně tedy notoricky známější - díky čemuž se příběh jejich tvůrce zaryje pod kůži intenzivněji. V těchto bodech tedy shledávám důvod, proč má snímek horší hodnocení a lidé na něj tolik nechodí (i když na návštěvnost má vliv i venkovní pekelné teploty). Přitom filmařsky je mnohem lépe natočený. Působí extravagantním dojmem a díky tomu svou formou dokonale vystihuje Eltonovu osobnost. Příběh působí plynuleji a jde více na dřeň. Sebedestrukce lidské osobnosti má větší dopad a za rodiče se upřímně stydíte (scénář s motivy zklamání pracuje velice zručně). Navíc... Ač je vše pojato netradičně muzikálově, obsahem Rocketman určitě v ničem neztrácí. Ke všemu je v hlavní roli skvěly Taron Egerton. Pokud váháte a nevíte jestli kino poctít svou návštěvou, určitě mu dejte šanci. (11.06.2019)

Řada lidí to bude asi srovnávat s Bohemian Rhapsody. Přeci jen oba filmy májí velmi podobný námět, má je na svědomí stejný režisér a navíc oba filmy dělí od sebe zhruba půl rok, což není zas až taková doba, aby to k tomu srovnávání nesvádělo. Rukavice vhozena - Challenge accepted! Jde se na to: << Bohemian Rhapsody vs. Rocketman >> ->HUDBA|1:0| U Bohemian Rhapsody si budete říkat tuhle taky znám, zatímco u Rocketmana si budete říkat, kdy už bude hrát nějaká co znám. ->VTIP|1:1| K popukání není rozhodně ani jeden film, ale přeci jen Rocketman si na nic nehraje a samotný Elton je ve filmu občas ztvárněn jako solidní pako. ->AUTENTICITA|1:2| Všichni vědí, že jak Fredie tak i Elton rozhodně nebyli žádné neviňátka. To co se však jeden film snaží spíše neukazovat, tak to ten druhý ukazuje zcela bez obalu a otevřeně. ->UVĚŘITELNOST|1:3| Z Bohemian Rhapsody ta adorace osobnosti a stavění pomníku, ať už lídrovi samotnému či rovnou celé kapele, stříká na sto honu. U Bohemin Rhapsody už během sledování filmu máte určité pochybnosti a po shlédnutí prostě neodoláte nutkání si ověřovat, co ještě byla pravda a co byl jen čistě scénáristický výstřelek pro větší líbivost filmu. Rocketman vám svým pojetím v muzikálových scénách naznačuje, tady to takto mohlo být a toto se zúčastněným zrovna asi tak mohlo odehrávat v hlavě. ->DOJEMNOST|2:3| Jeden se z toho vysekal a druhý nikoliv. To se trumfuje i šťastným a spokojeným životem dosti těžko. ->HERECKÉ VÝKONY HLAVNÍCH POSTAV|2:4| Jak Rami Malek, tak i Taron Egerton se s nelehkou roli popasovali na výtečnou a oba herecké výkony jsou skromně řečeno fenomenálně brilantní. Jeden z nich to však měl vzhledem ke scénáři přeci jen o malinko těžší. ->HERECKÉ VÝKONY OSTATNÍCH|2:4| Když nehraje hudba a nezpívá se, tak je to velmi vyrovnané, ale jakmile začne show, tak má u mě Rocketman navrch a to přestože nejsem muzikálový typ. ->ORIGINALITA|2:5| Oba si hrají na biografický příběh, jen jeden z nich má ale i přímo fantasy muzikálovou linku, ve které se jen naznačuje. ->PODBÍZIVOST|3:5| Bohemian Rhapsody si jde od začátku tvrdě za svým, ale jaký by to byl film, bez těch všech hitů okolo? A máme tady konec: Moc nechybělo a skončilo to debaklem. Jsem na 99% přesvědčený, že tady na CSFD i na IMDB bude mít ve finále vyšší hodnocení Bohemian Rhapsody, to však ještě neznamená, že je to i lepší film. (05.06.2019)

Hudební životopisný film, který se nebojí využít hudbu, odlepit se z okovů reality a dát prostor i fantazii. Díky tomu je zábavnější než velepopulární Bohemian Rhapsody. Navíc je tu skvělý Taron Egerton, který se nesnaží Eltona imitovat, o to lépe ho ovšem zahrál. V ději nutně dojde na jistou nudnou životní fázi, ve které filmu spadne řetěz, ale jinak je to opravdu dobrý film. A to mě hudba Eltona Johna moc neoslovuje, i když pár z těch písní použitých ve filmu už jsem samozřejmě slyšel (70%). (31.05.2019)

Film je formálně zvládnutý, je vidět, že u jeho psaní někdo přemýšlel a dokonce zapojil i kritické myšlení. (A tady vidím nejzásadnější rozdíl oproti Bohemian Rhapsody, kde člověk doslova cítil, jak filmařům May a Taylor dýchají na záda a dbají na to, aby jim film nepoškodil pověst ani současnou, a aby i kdykoliv v minulosti působili jako ti největší světci. V Rocketmanovi jsem tenhle pocit neměla.) Má to pěkný rámeček, postupné sundávání kostýmu/odmaskovávání je fajn (a dokonce bych byla radši, kdyby těžiště bylo víc tady, tedy v tom, jak je to vyprávěno, a nikoliv v tom, co je vyprávěno) a občasné prolínání snů a reality vždycky potěší. Jenomže víc už toho k dobru asi neřeknu. Příběh/děj je extrémně nudný. Filmu se podaří přesáhnout víc než polovinu své celkové stopáže bez jakékoliv překážky postavené hrdinovi do cesty. Ačkoliv tam náznak depresu a dráma je, tak je to pořád taková divně bezpohlavní limonáda, kde se hrdinovi podaří všechno, na co sáhne, a trpí jen tak trošku po straně, aby šlo poznat, že je to umělec. A zhruba v téhle chvíli se přidává taky to, že film je plný možná sympatických, ale ne příliš herecky zajímavých aktérů. Takže ačkoliv byl počátek slibný a některé pasáže zajímavé, tak jsem prakticky celou druhou půlku film proklínala a fyzicky bojovala sama se sebou, abych udržela pozornost a vydržela až do konce tu neobyčejnou průměrnost všeho snažení. Nicméně jsem díky filmu přišla na hlavní důvod toho, proč mi hudba Eltona Johna leze na nervy: je to tím piánem, před kterým se nedá uniknout, a z jehož manické falešné emocionálnosti se mi chce při delším poslechu škubat si vlasy z hlavy. Občas to tak s hudbou mám, že se mi zdá, jako by se mi psychicky nemocný hudebník snažil svojí tvorbou tu nemoc předat, místo aby sebe i mne svou hudbou léčil, a tohle je přesně jeden z těch případů. (Z českého rybníčku například Hentai Corporation, kluci jsou to sympatičtí, ale jejich poslech na mě působí jak česnek na vampýra.) (25.08.2019)

Žijící legendární pěvec tak trochu záviděl zesnulému legendárnímu pěvci ze stejné geografické líhně, že má vlastní film, a tak si vydupal životopisný muzikál, v němž bude dvě hodiny svádět osobnostní boj se závislostmi všeho druhu, psychickými démony a řídnoucí kšticí. Pokud znáte tvorbu Eltona Johna (alespoň povrchně), máte vyhráno. V podstatě se jedná o muzikál, kde se hudebních čísel vyskytuje nemalé množství. Nečekejte žádné popisky s jednotlivými časovými obdobími, absentují i názvy vydaných hudebních alb, nedočkáme se všech jeho (zásadních) hitů (Nikita, Cande in the Wind jen v krátkém orchestrálním úryvku a i na další hitovky se také nedostalo), což je škoda, koncertní vystoupení se omezí jen na kratičké vsuvky, které ovšem celkem věrně imitují někdejší slavná koncertní show, jak se přesvědčíme výtažkem v závěrečných titulcích. Elton coby Taron Egerton na začátku filmu v jednom ze svých extravagantních kostýmů napochoduje na sezení terapeutické skupiny, načež se začne odvíjet jeho (tak trochu halucinogenní) životní příběh, prokládaný fantaskními prvky a hudebními interpretacemi jeho písní, doprovázený máti, ztvárněnou Bryce Dallas Howard, která by ho musela porodit už v osmi letech, následuje průlomový přesun z Anglie do USA a vše vrcholí autentickým klipem I´m Still Standing, do něhož je Egerton coby Elton John digitálně "vložen", což působí poněkud uměle a divně, a s delikátním finále "Bohemian Rhapsody" to prostě nelze srovnávat, načež se moc ani nedá vyhnout srovnání těchto dvou po sobě jdoucích hudebních filmů. Podstatný rozdíl tkví v tom, že Elton stále žije. A "práská" na sebe nevídaně, takže se prezentuje coby citově strádající a osaměním trpící osobnost, co je odvržena rodiči, polyká "dobroty" a ve volném čase otřásá základy heterosexuálních praktik, načež svoji sexuální identitu zkouší nalézt i u opačného pohlaví, takže mu zazvoní i hetero svatební zvony. Poblíž má textaře s tváří Jamieho Bella, s nímž se nikdy nepohádal a pojí ho s ním celoživotní přátelství, ovšem k poklopci si neuváženě připustil i vypočítavého homosexuálního manažera Richarda Maddena, takže má o důvod víc proč psychicky strádat. Celý film ovšem obývá senzační Taron Egerton, který interpretuje Eltonovy songy osobně, zabarvení hlasu i zjev nemá smysl řešit, ale něco z originálu se dá v jeho podání určitě nalézt. Dexter Fletcher byl do Bohemian Rhapsody naprosto nenápadný režisér, dnes jej klidně označím za specialistu na hudební filmy. Taron Egerton moc dobře udělal, když s ním ve své kariéře opětovně spolupracoval, a společně dali vyniknout i třetímu z party, kameramanovi George Richmondovi. Vznikl pozoruhodný a svérázný hudební film, co měl smůlu v tom, že Bohemian Rhapsody bude navždy před ním. 9/10 (29.09.2019)