gicous

Dobrý druhý díl, který se mi líbil více než jednička. Více akce, více humoru, lepší dialogy - všechno zabalené ve zběsilém videoklipovém balení od Guye Ritchieho.

Už z traileru bylo jasné, že to nebude plytký thriller o skupině těžařů, kteří si to v divočině rozdají s vlky. Carnahan obohatil klasické schéma survival thrilleru o rovinu, která někdy až nepříjemně zachycuje smrt, lidský strach z ní a pocity, které lidé mají, když jí čelí. Hlavně díky Neesonovi je někdy ve filmu skoro až hmatatelná. Jakoby neustále balancoval na hraně mezi dvěma světy. Na jedné straně jeho žena a otec, na straně druhé vůle přežít, zachránit se a vrátit se do normálního světa. Ale k čemu by se měl vrátit? Není to snažší odejít, setřást ze sebe vinu, smutek a nechat se pohltit nicotou a prázdnotou, které se snoubí ve smrti? Každá smrt ve filmu je nesmírně "působivá", citil jsem ji až téměř osobně. Těžaři mají rodiny, přátelé a přítelkyně, kteří na ně čekají. Moc těžko se jim odchází, ale v těchto chvílích je provází vzpomínky; lidé které milují a díky tomu není smrt až tak zničující. Carnahan dokázal natočit několik sekvencí, které jsou nezapomenutelné (zřícení letadla, vzpomínky Ottwaye, smrt těžařů). Bohužel, ale nedokázal udržet takto vysokou laťku celou dobu. V určitých momentech začíná film trochu nudit a působit těžkopádně. Vlci jsou ve filmu téměř zbyteční. Zautočí, někoho sežerou a zmizí. Větší soupeř by byla sama Matka příroda. Tady si myslím, že měl přijít ke slovu razantnější stříh. Být film o patnáct minut kratší, měl by mnohem větší spád. A ještě jedna věc - hudba. Ta je opravdu uchvatná. Dvorní skladatel pro Ridley Scotta doprovodil tenhle film hudbou, která mi zněla v hlavě ještě dlouho po odchodu z kinosálu. Na The Grey jsem se těšil. Mirné zklamání tam je, ale stále to je nadprůměrný thriller.

Je dobré vědět, že Cage nehrál vždycky ve všemožných sračkách, co točí posledních pět šest let. Tohle je výborný film, který vypráví o vážných tématech způsobem, který je vizuálně atraktivní, ironický a nestranný. Škoda, že Niccol točí tak zřídka.

Woody Allen alias Owen Wilson, pochybující, váhající, nerozhodný, zamilovaný, snící, na rozcestí mezi dvě světy. Skutečnost, realita, ve které Gil žije život, který ho nenaplňuje. Minulost, zlátá éra básníků, malířů, spisovatelů plná inspirace, seberealizace, splněných snů a tužeb. Všechny osobnosti té doby mají tajemné kouzlo, setkání s nimi představuje pro mnoho umělců, intelektuálů a osobností dnešní doby nesplněné přání. Woody Allen dokázal 20 létům minulého století vtisknout nádech záhadné a okouzlující atmosféry, kterou žila tehdejší Paříž. Hlavnímu hrdinovi dokázaly jeho výlety do minulosti dodat sílu a odvahu hodit dosavadní život za hlavu a začít život nový, svěží v místě, které promlouvá k jeho nitru. Owen Wilson je ve své roli naprosto přesvědčivý, ale podle mě jsou hlavním tahákem filmu jednotlivé osobnosti, které jsou výborně typově obsazeny a zahrány. Nový Allen se mi líbil, i když mě tu a tam trochu nudil. Koneckonců proto čtyřhvězdičkové hodnocení.

Největším kladem i záporem zároveň je samotná Zoe Saldana. Dobře se na ní kouká a to asi pochopili i tvůrci. Celý film pobíhá spoře oděná a ukazuje svoje vnady. V akčních scénách je ale totálně nepřesvědčivá. Poloha nájemného zabijáka ji vůbec nesedí. Navíc akce není moc a není natočena tak dynamicky jako u nejlepšího akčního filmu z Bessonovy dílny 96 hodin. Scénář a dialogy jsou děsné, ale je to akční film, takže to nějak zvlášť nevadí. Celkově nic moc, jen další akční tuctovka, která skončí v propadlišti dějin.

I když jsem baseballový ignorant a nechápu, co se to na hřišti vlastně děje, tak jsem si tento film nesmírně užil. Neobsahuje jediný moment, kdy bych se u filmu nudil nebo začal hledat chyby v příběhu. Na začátku mě popadnul a nepustil až do konce. Příběh získává na atraktivitě hlavně díky tomu, že popisuje zákulisí hry, co dělají skauti, jak ziskávají hráče a jak funguje celé soukolí jednoho týmu v čele s generálním manažerem. Z mého pohledu Moneyball povyšuje na pětihvězdičkové hodnocení způsob jakým scénaristé zakomponovali do příběhu univerzální hodnoty, kterých by se měl člověk nejen v této branži, a tím myslím sport všeobecně, držet. Mluvím hlavně o cti, slušnosti, odvaze jít si za svým, charakternosti a síle vzdorovat pokušení peněz a tím i ztrátě sebe sama. Je dobré, že tady máme zase jednou film, který nám to všechno připomíná. Filmu suverenně vládne Brad Pitt, který si umí, podobně jako Cruise, vybrat film, který je pro něj jako stvořený. Závěrečná scéna při jízdě autem je nezapomenutelná. Moneyball je moc pěkný film a vřele jej doporučuju.

Část odehrávající se v Berlíně je natočena jistou rukou. Zatčení doktora, pokus o útěk, ponorková nemoc i psychologická hra kočky s myší mají potřebné vnitřní napětí i atmosféru. Trochu horší je to s milostným trojuhelníkem, který mi připadal trochu odflaknutý a nepropracovaný. Nicméně musím uznat, že na uzavření celého příběhu byl nutný. V mých očích ale vůbec nefungovala chemie mezi Worthingtonem a Chastainovou, a to je hlavní důvod, proč se tento trojuhelník skácel jako domeček z karet. Část odehrávající se v Izraeli a potom na Ukrajině je celkem slušná. Tady to táhne kupředu hlavně Mirrenová. No a konec? Na rozdíl od ostatních uživatelů se mi docela líbil. Agenta Singerová doděla to, v čem kdysi v Berlíně selhala a zároveň ze svého srdce svalila balvan, který ji tam ležel spoustu let. Scenaristé si to tak zvolili a já proti tomu nic nemám. Moc dobrý špionážní thriller, který stojí na výkonech obou hlavních představitelek.

Smrt, beznaděj, zoufalství a sklíčenost jde cítit téměř z každého momentu filmu. Cesta je strašlivě smutný film o pouti dvou duší ztracených v postapokalyptickém světe plném brutality a násilí. Jdou v podstatě bez cíle, bez naděje, že by našli záchranu. Na konci jejich cesty je čeká odloučení jeden o druhého, ale tam kde je smrt konec pro jednoho, tak pro toho druhého je to začátek další pouti. A toto je jediný moment ve filmu, kdy jsem cítil naději hlavního hrdiny, že konečně našel svoji spásu. Pro mě je Cesta především velice osobní film o otcovství a vztahu otce a syna. Absolutní oddanost otce pro svého syna udělat první poslední, mě hluboce zasáhla. Představuje pro mě hlavní emoční náboj filmu a přivedla mě k položení otázky, zda-li i já jako otec bych byl schopen v podobné situaci něco takového. Nevím,jestli bych byl hrdina nebo zbabělec, jestli bych všechno vzdal, tak jako to udělala matka hlavního hrdiny nebo bych měl sílu bojovat. Kdo ví? Kromě toho se mi taky líbil způsob jakým je vykreslen dětský hrdina - plný nevinnosti, důvěry, vnitřní čistoty a černobílého vnímání dobra a zla. Pokud mám zmínit technickou stránku filmu, tak je celý snímek laděn v podstatě do různých odstínů šedé. Skoro žádné jiné barvy tam nejsou. Postapokalyptický svět je udělaný bezchybně a jen podtrhuje celkovou velmi depresivní náladu, která je ještě umocněna hudbou. Cesta je v mých očích bezchybný film, nad kterým budu ještě dlouho přemýšlet. a takových filmů je málo.

Je to už řada let, co jsem viděl originál s Hoffmanem. Hodně se mi toho vykouřilo s hlavy, a proto tady nebudu srovnávat. Noví Strašáci jsou podařaný thriller, který dobře buduje atmosféru až do krvavého finále. Důležité bylo vybrat typově odpovídající herce, a to se myslím podařilo. Všichni mi do svých rolí sedli a odvedli dobrou práci. I přesto bych se podruhé k tomuto filmu nevracel a radši bych si pustil originál, ze kterého si i po letech pamatuju pár scén, které se mi nesmazatelně vryly do paměti. U tohoto filmu se to myslím nestane. Remaky jsou tady hlavně proto, aby mladšímu publiku, které je pěstěno na jinak dělaných filmech, zprostředkovaly příběhy minulosti, které zestarly a už pro ně nejsou atraktivní. Myslím, že tvůrci tohoto remaku odvedli velice slušnou práci a převedli originál do podoby, která dnešní teenagery určitě zaujme.

Dobrý příběh, který není nijak objevný, ale i přesto dokázal upoutat moji pozornost. Nebylo to ani kvůli překvapivým zvratům v ději ani kvůli scénám ze soudní síně. Hlavní zásluhu na tom měla postava Mike Hallera, jenž není klasický hrdina-právník, který by byl čistý jako lilie. Naopak je tak nějak sympaticky nejednoznačný. Jednak zastupuje padouchy a vysekává je ven, což není zrovna hrdinské. Na druhou stranu, když pozná, že udělal chybu, tak kouká, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost, a přitom se nebojí zmíněné spravedlnosti pomoct nějakým tím malým podvodem. Postava Hallera dala možnost vyniknout Mcconaugheymu, kterému postavy právníku sedí jako ulité. Líbila se mi taky Marisa Tomei, která je pořad přitažlivá, i přesto že ji na tváři přibývájí vrásky. Příběh je dobře vygradovaný a režisér to dokázal i bez nějaké zbytečné akce. Na to aby Obhájce dostal plné hodnocení mi v něm ale chybí dvě tři nezapomenutelné scény, které by jej povyšily na prvotřídní podivanou. To ale vůbec nevadí. Hlavní je že film nabízí dvě hodiny příjemné a inteligentní podivané, u které se nudit určitě nebudete.