gicous

Pro někoho, jehož hračský vývoj se zasekl kdesi u Packmana, tenhle film ani jinak dopadnout nemohl. Vůbec nic mi to neříká, ve 3D to fungovat mohlo, ale na obrazovce je to jen prázdná hi-tech škatule, která se svezla na vynálezu nové 3D technologie.

Z nějakého neznámého důvodu se Farrellyové rozhodli točit nechutné romantické komedie s morálním poučením nakonec. Kdyby tady přitvrdili a poslali romantiku a kazání k čertu, mohla vzniknout komedie, která by snesla srovnání s Blbým a blbějším a Něco na té Mary je, tedy tím nejlepším, co kdy natočili. Je to škoda, ale zároveň je třeba napsat, že Hall Pass je mnohem lepší než všechno, co Farrely Brothers natočili od Mary.

Asi v polovině filmu jsem chtěl dát čistou pětku. Potom se ale film začne zadrhávat a závěr je už jen průměrný. Nejhůře ze všeho byly zvládnuté přestřelky. Vzhledem k tomu, že díky nim měl film vrcholit, tak ty mě po nadupaném začátku zklamaly nejvíce. Byly špatně nasnímané, nepřehledné a navrh ještě doplněné hudbou, která k nim vůbec neseděla. Nechci aby tento koment vyšel negativně. Před začátkem jsem nečekal nic moc převratného, ale po vyborném nakopnutí mě film fakt namlsal a zaujal, a tak jsem čekal odpovidající zakončení. To se bohužel nedostavilo. Na druhou stranu má film taky hodně pozitiv - dobře napsané postavy a dialogy, přípravy loupeže jsou super, film obsahuje nejlepší "pěší honičku" od doby Bodu zlomu. Takže když to všechno sečtu, vychází mi nějakých plus mínus 70%.

Připadá mi to, že film zůstal na rozcestí, aniž by se rozhodl, kterou cestou se má dát. Chvílemi se tváří jako triky nabušený blockbuster, aby o pár minut později přepnul na komorní atmosféru, kdy film tahnou kupředu dobří herci. Vzhledem k námětu filmu, mi tam chybělo více filozofických otázek a témat, které se by se daly rozebrat, a tím by film získal mnohem širší rozměr. Zase by mu to ale ubralo na tržbách. Takže v rámci možnosti jde pro mě o slušný průměr s dobrým začátkem a dobrými herci.

Tohle je Malick ve své nejryzejší podobě. Strom života je nejméně divacký film ze všech jeho dosavadních počinů. Je to osobní výpověď o dětství a dospívání, o Bohu a víře, o citové vyprahlosti a odcizení dnešního moderního světa, o přírodě, která nás všechny obklopuje a také o smrti a zániku, ke kterému všechno živé i neživé nevyhnutelně spěje. Scény z dětství jsou plné nadherných záběrů, ve kterých se kamera doslova vznáší mezi herci. Fragmentovité momenty zachycují zrození nového života, první krůčky dítěte, jeho první slova, nevinnost ale také strach, zlobu, ztrátu nevinnosti a zlo, které se probouzí v temných zakoutích lidské mysli. Zaměřuje se také na vztah nejstaršího syna a jeho autoritativního otce. Tyto pasáže jsou nejemotivnější. Staví tady do ostrého kontrastu dětský a dospělý pohled na svět. V Malickově podávní je dětský svět plný her, radosti, štestí a nevinnosti. Což je v nesouladu se světem rodičů, který je plný příkazů, zakazů, starostí a snahy promitnout do svých dětí své nesplněné ambice. Do této osobní roviny se prolínají záběry galaxií, mlhovin, planet a hvězd, při nichž Malick popisuje zrození světa a rozjímá o Bohu prostřednictvím monologů. Tato roztřištěnost mi vadila. Už tak pomalu plynoucí vyprávění ještě více prodlužovala. V podstatě jsem ale spokojený. Dostal jsem, to co jsem čekal a chtěl.

Del Toro je nadaný filmař, který umí dát srdce a duši všem těm monstrům, příšerám a bytostem z jiných světů, jenž vystupují v jeho filmech. Ať už to byl Blade 2, Faunův labyrint, první Hellboy nebo teďka jeho pokračování vždycky byly ty bytosti součástí příběhu. Dokázaly ve mě vzbudit soucit, lítost, opovržení, nenávist nebo sympatie. Zlatá armáda není výjimka. Dobře se mi na ni koukalo a díky tomu, že to Del Toro celé posunul směrem k žánru fantasy, na mě Hellboy 2 působil neotřele a zábavně. Akční scény měly švih a dobré tempo, všechno to bylo velkolepé, hudba burácela jako hrom, a Hellboy trousil suché hlášky až se mu od huby prášilo. Nejvíce se mi líbilo celé ladění filmu, které se posouvá někde mezi komiks a už zmiňovanou fantasy. Pro fantasy mluví celá propracovaná mytologie v příběhu a pro komiks naopak zase postava Hellboye a jeho kumpanů. Del Toro znovu nezklamal a zachovává si vysoký standard.

Přijemné a originální sci-fi, které pracuje se zajimavým tématem. Až po skončení filmu jsem si uvědomil, že to celé byla vlastně blbost, ale slouží ke cti tvurců, že mě to nenapadlo v průběhu filmu. Díky originalitě námětu si mě film udržel celých devadesát minut.

Lehce nadprůměrný thriller se spolehlivým Liamem Neesonem. Ve filmu je i pár akčních scén, ale ty nestojí moc za řeč. Zajímavější je příběh, který má vcelku dobrý spád, i přesto že akce tam je poskromnu.

Affleck dokázal natočit velmi dobrý film. Vzhledem k tomu, jak obtižný námět si vybral, je jeho debut o to utyhodnější. Film nastoluje řadu morálních otázek, na které neexistují jednoduché odpovědi. Zaslouží si vrah dítěte smrt? Má se dítě vrátit k matce, která ho zanedbává? Je to správné když se v zájmu spravedlnosti podvádí? Sbohem, baby je silný právě v tom, že na tyto otázky odpovídá jasně a jednoznačně ano. Zaujímá stanovisko a na divákovi je, aby se rozhodnul, zda s ním souhlasit nebo ne. Obsahuje dvě scény, který se mi nesmazatelně zapsaly do paměti. První je výslech matky a druhá mnohem drsnější a znepokojivější, je scéna v doupěti pedofila. Kromě toho se mi líbily dialogy i jednotlivé postavy, ať už hlavní nebo vedlejší. Proč tedy dávám čtyři hvězdičky? Dávám je kvůli dvojici hlavních představitelů - Casey Affleckovi a Michelle Monahagan. Oba jsou nevýrazní a mdlí. Hlavně Affleck je nejslabší článek celého filmu. Jeho oči a výraz tváře při vypjatých citových scénách všechno ubíjel a ubírál nejsilnějších momentům na působivosti. Čert ví proč ho jeho bratr obsadil? Možná bratrská výpomoc? Nevím, ale tady měl být mnohem lepší a zkušenější herec.

Poprvé jsem 300 viděl v kině. Po všem tom humbuku, co film ztropil, to pro mě bylo obrovské zklamání. Včera jsem ho viděl znovu v televizi; chtěl jsem se na něho podívat, jen abych se ujistil, zda-li jsem se nemylíl. A víte co? Nemylil jsem se. Vizuální a technická stránka je uchvatná. O tom nemůže být řeči. I po těch šesti letech je film stále popkornově zábavný. Neměl jsem možnost číst původní komiks Franka Millera, ale není pochyb o tom, že se ho Zack Snyder snažil držet do nejmenších detailů.. Bohužel, ale zapomněl dát filmu duši. Hrdinové jsou jenom figurky v nadupané vizuální smršti, která diváka válcuje na plné čáře, ale bez nejmenšího citového přožitku. Kde jsou ty citlivě napsané postavy z Úsvitu mrtvých nebo Strážců, které mě tak bavili (?). Asi tehdy tvůrci vsadili na snadně vydělané peníze. I přestoto mírné klopytnutí ale pro mě Snyder zůstává režisérem, který má neobyčejný vizuální cit, díky němuž točí obrazově uchvatné díla, které se někdy daří propojít s citlivým scénářem a dobře vybranými herci. Potom vznikají vynikající filmy. Uvidíme, kdy se mu zadaří příště.