Ilicka

Ona ta pohádka vlastně není špatná, odehrává se v kulisách pozdějšího "Co takhle svatba, princi?", jsou si jistým způsobem podobné i zápletkou, ale narozdíl od výš zmíněné mi zde chybí mnou tak oblíbený motiv sbližování královského potomka a příslušníka nižšího stavu, jedna píseň a chvilka blbnutí u opravy zdi mi opravdu nestačily. Doufala jsem rovněž, že dojde k nějakému slibnějšímu rozvinutí černobílého prologu... Ale já vím, je to televizní pohádka, a navíc taková, která neurazí.

Co se týče volné trilogie, tak třetí díl byl asi nejlepší, ač se stále jedná o televizní podprůměr. A když už se to tedy nazývá šermířskou pohádkou, mohlo by se tam šermovat. I souboje v pohádkách výrazně starších jsou lepší.

Česká televizní pohádka - dříve sklízela uznání, dnes se tohle sousloví blíží spíše nadávce... Proto mě neuvěřitelně překvapilo, že tahle fungovala. Sice mě ničila současná dikce herců a modernismy, v pohádkovém univerzu působící divně, ale měla souvislou dějovou linku a sekáckého Ondřeje Vetchého v kůži... Mírný palec na horu a v kontextu místních odpadů nadhodnocení.

Absurdní drama útočící na city nebohých dam a slečen, které ví, že po ráně dětskou pistolkou do hlavy se slepne a po autonehodě zase prohlídá, děti se rodí z cudného políbení již odrostlé a slepý ignorant nepozná svou milovanou ani po hlase.

Předloha Karolíny Světlé je neskutečně silná, i film vypadá zpočátku slibně, ač se v něm zpívá víc než je mi milo a osudovost, kterou jsem milovala v románu je potlačena do desetivteřinové scény setkání u kříže. Jiřina Štěpničková je dobrá, líbila se mi už v Maryše, Vejražka nevýrazný, ale skutečně charizmatický chlap je Ambrož Mirka Eliáše.

Be kind, rewind!

Jsou chvíle, kdy rozbouřené emoce stojí nad spravedlností a místo trestu přijde pomsta. Ani svatá Ústava není nezneužitelná, při kácení lesa létají třísky a jedna jižanská matka musí trpět místo syna. Robert Redford je dobrý přednášející, ale emoce a hluboký zájem ze mě začal tahat až po drahné době. Takže se vlastně můžu podepsat pod Isherwoodův komentář...Inter arma silent leges

Půlminuty slávy pro Pavla Kříže a Joshe Hollowaye, amorfní Praha v roli Moskvy a Budapešti a agent Hunt v největším průšvihu své kariéry. Tentokrát vlastně nejde o střet se záporákem. Michael Nyquist je totiž relativně neškodný, tedy když právě neřeší, kam poslat atomovou bombu. Nemá charisma, nemá viditelné politické cíle ani (ne)lidskou hloubku. Naštěstí (pro diváka) těch problémů má Hunt a jeho nouzově slepený tým více. Jdou po nich ruští agenti, které rozzlobila dekonstrukce Kremlu, jde po nich vlastní vláda, která potřebuje uklidnit zdivočelou mezinárodně-politickou situaci a hledá obětní beránky. Rychlý a vtipný thriller se skvěle vypointovanými akcemi trpí dvěma neduhy, které mi brání v plném hodnocení a úplné spokojenosti. Prvním z nich je přemrštěná stopáž, víc jak dvě hodiny mi přišly poněkud nad možnosti rámce žánru, druhý s prvním tak trochu souvisí - akce v Dubaji je vrcholem filmu, po ní už nemá film kam gradovat, proto poslední akce vyznívá poněkud do prázdna. Stejně tak i lyrický konec. Hudba M. Giachina předvídatelná (ruské a indické téma), ale ve filmu fungující. A úvodní titulky parádní převyprávění zápletky ve dvou minutách.

Odtažitý film o tom, jak blízký kontakt s lidmi může zabíjet a jak se tváří v tvář paranoie drobí lidská organizovaná společnost na predátory a oběti. Hvězdné obsazení prakticky nepostřehnutelné, protože hlavní roli hraje neznámá nemoc a strach, nezúčastněně dokumentární kamera a nervní hudba Cliffa Martineze.

Feel-good Movie for Feel-bad Life Situation... Vyrovnat se s rakovinou s grácií... to je dle mě nemožné, a ani Adam to tak úplně nezvládá. A není to jen o něm, ale i o lidech z jeho okolí. Každý si myslí, že má vlastně tu nejhorší zkušenost, ale kdo má pravdu a u koho je věta: "Vůbec si neumíš představit, čím procházím"prázdné gesto? Chválím stylové herecké obsazení, nedík za jednu scénu, kterou jsem doufala, že tvůrci vypustí.