carnacv

Přemile se Francoisovi podařilo prodat problematiku uschovávání židů za druhé světové války. Povětšinou pamatuji silná dramata či alespoň ponurou atmosféru. To ale není případ tohoto snímku. Zde je příběh podáván spíše s glancem a optimismem. Dokonce bych řekl, že ani snímek není přílišně dramatický, spíše nabízí upřímný prožitek tehdejšího divadelního světa. A tak i odpor vůči němcům a boj s nimi je zde podán spíše klidným a netradičním způsobem. Francois zde měl nevěřitelně zlatou ruku na střih a kompozici, tudíž neshledávám žádnou scénu přebytečnou. A tak mi ani divadlo ve filmu nepřipadalo nudné, naopak se mi jeho kombinace s dějovým příběhem líbila.

Lemmy je jak vidno určitě fajn týpek, ale to samo o sobě pro kvalitu snímku nestačí. Jako by tvůrce nevěděl, kam přesně snímek směčovat a jen čekal, co z natáčení vykristalizuje. Přemíra komentářů osob, jež měly tu čest se s Lemmym potkat, též nikam nevede. Dost mě zarazilo, že skupině Motorhead je zde věnován jen liliputánský prostor, byť Lemmyho proslavila nejvíce. I retrospektivat kapel, v nichž Lemmy účinkoval se minula účinkem. Prolétneme jimi tak nějak letem světem, že si člověk pomalu ani nezapamatuje jejich jména. Snímku by určitě prospělo ubrat hvězdných komentářů a více využít osobní zkušenosti dotčených s Lemmyho osobností. Takhle je sice fajn, že vidíme Lemmyho jet v tantku, ale scéna vyznívá do prázdna, a tak je tomu v zásadě v celém snímku. Zas na druhou stranu se povedlo natočit pár vtipných vzpomínek či scének, které pobaví a velmi rádi je budete tradovat dále svým kamarádům.

Tarantinův dostavníkový příběh šel již od příprav tak trochu mimo mou pozornost, takže jsem zůstal relativně uchráněn od různých úniků děje a případných spoilerů. A i přes to, že je Kentán mým oblíbeným režisérem, tak jsem v zásadě od snímku nic dopředu nečekal, ba dokonce jsem se těšil, čím mě snímek překvapí. Nu ještě v kuloáru stihlo k mým uším dolétnout, že začátek je poněkud rozvláčný, ale pak.. Jenže k tomu já již mohu kontrovat, že začátek není ani rozvláčný, ni nudný. Naopak nás Kentán láká již velmi brzy do své síťky, a to bravurní dialogovou předehrou. No, aby nekecal, tak i jemnou akcičkou. On totiž, jak postupně zjistíme, snímek není o akci, nýbrž o pěčlivě vybroušených dialozích, které v přítomnosti většího počtu hlavních protagonistů ani nelze při jednom shlédnutí postřehnout a strávit. A tak se zas budou moci fandové kochat novými a novými pointami při opětovných shlédnutích. Dává-li totiž divák při pozorování snímku pozor, a tedy na pláno jen tupě nečučí, musí mu být na první pohled jasno, že mnoho narážek má skvělé dopady buď do historie, nebo prostě a jednoše tyto narážky krásně zapadají jedna do druhé a výtečně se na sebe vrství. Zajisté tedy budete následující den moci pěkně počastovat kamaráda replikami ze snímku a on Vám bude moci stejnou mincí oplatit. Ani děj není přímočarý, ani čitelný, ba naopak umí zaujmout a pobavit, a to i přesto, že se v zásadě jedná o komorní drama. Samožřejmostí jsou i skvělé herecké výkony, kdy zejména Sam a Kurt nádherně září. No Samovi ta role vyloženě sedla. Zajímavostí může též být, že hudbu pro snímek tvořil pan Moricone, byť se dle mého názoru ve snímku zas až tak nerealizoval. Ať tak či onak, já jsem si užil nádherné tři hodiny a ani jednou se v průběhu nepodíval na hodinky (stejně jsem si je zapomněl doma). No abych se přiznal jsem do děje zapadl tak, že mi až bylo líto, že už končí.

Na tomto snímku cením zejména nápad. Něco takového jsem ještě na stříbrném plátně neviděl. Tvůrci se vůbec nebáli vsadit na vskutku obyčejný a věru i reálný příběh, který toliko okořenili neuvěřitelnou smůlou hlavního hrdiny; život sice umí zázraky, ale tolik smůly snad nikdo nemá (doufám). Nemá-li tedy děj svou prostotou čeho více nabídnout, musí se vsadit a umět prodat herecké výkony. Ruku na srdce, to co DiCaprio předvedl u scény s medvědem, tak to byl vskutku neuvěřitelný výkon; vezměme v potaz, že musel hrát před animací, tedy ve ztíženém hereckém prostředí. Řekl bych, že i volné tempo snímku prospělo, neboť člověk mohl dokonale vychutnat krásu přírody s drsností dobového života. Sice mi některé scény přišly nadbytečné, a snímek mohl být o ně kratší, ale to bylo jen jedno malinké mínus na jinak pěkné podívané.

Snímek sice neptří do mé oblíbené kategorie, ale mile mě překvapil kvalitním podáním i poutavým dějem. Na to, že to není doopravdy můj šálek kávy, jsem byl vskutku spokojen.

Snímek s natolik tupým příběhem, že by mu snad ani předškolní děti neuvěřili. A tak spíše s úsměvem, než s napětím sledujete, zda nadcházející scéna bude ještě neuvěřitelnější, než ta předcházející. Jediným kladem je závěrečná akce, která nabízí solidní tempo. Myslím, že samotná tematika návratu zraněného veterána není špatným počinem, ale chtělo to udělat naprosto jinak.

V mnoha odkazech mi tento snímek připadal slabý odkaz návštěvníků, jenž neměl vůli přijít s vlastní osobitostí. Také jsem si po celou dobu sledování nebyl jist, zda chtěl Burton natoči áčko, které se mu nepovedlo, nebo zda byl béčkový háv plánován. Tak či onak hned úvodní scenérie nadchne svou pompézností a výmluvností. Radost až na scenérii pohledět. Zbylý děj však upadne do jakési křeče, z níž se již do závěru nedostane. Potomci Collinsovy rodiny jsou sice dle prokletí zvlášní, ale vůbec není využíváno jejich potenciálu. A tak se s nimi seznámíme jen povrchně, a tedy vskutku nudně. Další slabinu vidím v nedostatečné zápletce a s ní spjatým neblahým vyvrcholením, což je ale důsledek nepropracovanosti dějové linky, nikoli filmařů. Současně i vtipu je zde poskrovnu, a to je ještě před divákem umně skryt. Přemíra nedostatků pak v součtu s delší stopáží působí průměrně, byť koukatelně.

Dojemné teen dramátko, které nabizí lidskou a realistickou tvář pohádkovému tématu. Mimoto je plné životních reálií a situací, že jsem se nad nimi nejen pousmál, ale i zafandil hlavní hrdince.

Nene rychle ruce pryč. Příliš mnoho postav, dlouhé představování, herecky odfláknuté scény, nezajímavé...

Tak se poněkud opět domnívám, že se u této pohádky projevilo to naše češství. Když to točí Strach a má tam toho a tohohle, tamtu a pane bože ještě i jeho, tak to prostě musí být echt pohádka, jinak dávám přinejmenším odpad, maximálně však za tři. Hlavně nezapomenu podotknout, jak to všichni strašně podělali a jak bych to určitě já nakroutil s polovičním rozpočtem ještě líp. Tož co to zkusit vzít z jiného úhlu a uvědomit si, že poslední dekádu zdobí absolutní úpadek Českého filmu a pohádkářstí nevyjímaje. Ba dokonce, že propad byl natolik silný, až lid český rok od roku ronil slzu nad unylostí, ubohostí a podprůměrností hereckých výkonů, a to až do doby relativně nedávné, v níž se podařilo úroveň našich pohádek opět pozvednout. Je v tomto pohledu pohádka, která má kvalitní příběh, dobrou muziku a slušné tempo doopravdy tak tragická? Nemyslím si. Pan strach se tentokráte nebál dokonce ani pořádně přitvrdit a sáhnout dějově téměř do severského stylu pohádky, když jako zlom zvolil velmi temné překvapení, čímž podle mě nejen slušně vystrašil dětskou část osazenstva, ale musel zaujmout a překvapit nejednoho dospěláka. Aby toho zla nebylo zas tolik, vykompenzoval to postavou vtipného taliána, jehož role se pan Trojan zhostil s téměř italskou elegancí. Podařilo se prodat i střet chytrosti s hloupostí, lze-li to tak říci, neboť i jednoduchý může býti chytrým, na což ostatně pohádka poukazuje. Pod tíhou všeho uvedeného, ale i toho, že jsem pohádku relativně se zájmem po celou dobu pozorovat, jsem toho názoru, že se určitě v případě této pohádky nemůže jednat o brak, nýbrž o zdrařilé dílo, byť i já jsem podvědomě cítil, že mu k dokonalosti ještě něco chybělo. U mě však jemné vady na kráse cením čtyřmi hvězdami; v duchu mainstreamu však doporučuji zařídit se viz výše.