carnacv

Když jsem u Velké nádhery psal, že se jedná o Sorrentinův top, tajně jsem doufal, že se při svých úvahách mýlím. Nemýlil jsem se. Nicméně i Mládí má zajímavou tematiku a tedy i co nabídnout. V první řadě zase vidím ten typ snímku, na který se lze jen s úctou dívat a kochat se. Nic víc v mnoha chvílích člověk vážně nepotřebuje. Zde se totiž odlišuje umění od toho domnělého. Dále, a to u Paola není obvyklé, nabízí snímek více úsměvných momentů, než většina dnešních komedií. Pak je tu samotná tematika stárnutí, kde se podle mě Paolo nechal poněkud zbytečně strhnout poslední módou kinematografie, která snad jiná témata neuznává. Zde přisvědčím mnoha místním názorům, že je Paolo na takovéto kousky ještě přec poněkud mladý a mohl svůj um zužitkovat u tématu jiného. Přec jen jeho vkus pro architektonickou krásu skloubenou s prvotřídními modelkami je jedinečný a určitě by více nabyl na lesku v jiných vodách. Leč neupíral bych mistrovi právo volby tematiky. Ostatně ani u dvou ústředních staříků jsme nebyli krásné architektury a mladých dívek ušetřeni. Akorát jsem se nemohl zbavit dojmu, že Luca nedostal pro svůj kamerový um dostatek prostroru a musel se svými výkruty kamery značně brzdit. I tak však je kamerový vjem nadprůměrný. Snímek nestrádá ani po stránce hereckých výkonů. Duo Caine, Keitel funguje výborně a nezaostává ani paní Weisz, ačkoli zase tolik prostoru pro hraní nedostala; jiné to však je s prostorem pro koukání. Když pak přidám i vcelku zajímavou dějovou linku, hodnotím snímek jednoznačně pozitivně, zvláště pokud bych chtěl srovnávat s ostatními tematicky podobnými snímky, pak by byl tento určitě nejlepší.

Tento snímek šel vyloženě mimo mě. Jedná se tak trochu o netradičního Allena. Ale to čert vem. U mě byl hlavní problém v tom, že jsem v téhle schizofrenní a nesouvislé snůšce nenašel žádného, ba ani minimálního smyslu. A tak se pro mě každá přibývající minuta stávala neskutečným utrpením. Stále nové postavy, stále nové kecy, ale k čemu? Vždyť to nikam nevede, a že by se jednalo o obraz spisovatelky, či snad dokonce papalely se spisovatelským životem Woodyho? No jenže doopravdy nás tahle schýza zajímá? Mě ne.

Kdybych měl psát na tento film upoutávku, musel bych býti s ohledem na jeho obsah velmi krátký: "Do města (alespoň dle překladu), kde stereotyp a všednost vládne, náhle přijíždí rodina šarlatánů. Kde brouk Pytlík selhal, tam se nám daří, a tak přijdťe k nám pro radu, ať již jsou Vaše problémy jakékoli. Přes počáteční nedůvěru obyvatel, zdá se, že novosousedi mají své kouzlo, a přec jen je změna místního klimatu možná. Podaří se tedy přistěhovalcům pozvednout a změnit všední klima městěčka?" Tak přesně o tom je celý snímek. Vtip však zůstává v tom, že zde sranda končí a Mikio jaksi nemá čeho dalšího nabídnout, což je minimálně v mých očích na snímek poněkud málo. Myslím, že ani době nemohl snímek obstát, a tak si nižší hodnocení plně zaslouží.

Na tomto snímku mě nejvíce fascinoval fakt, že i když nebyl dějově či dramaticky výrazný, uměl dokonale udržet mou pozornost až do závěrečných minut. Tempo i podání se nesou ve velmi optimistickém duchu, i když vlastně příběh není až tak veselý. No a ačkoli jsem byl většinu filmu přesvědčen o tom, že si z něj ničeho hlubšího neodnesu, mýlil jsem se.

Westernová dramata bývají často na jedno brdo a jen málokterý dokáže překvapit, tedy samozřejmě pokud nepatříte mezi jejich vyložené fandy. Zde je však velmi originální zápletka, která nemůže nezaujmout. Týpek, který se mezi dvěma nepřátelskými rodinami ovládajícími město udělá sám pro sebe a není tak úplně jasné, jakou roli hodlá při svém pobytu zde sehrát, to je velmi poklad. Pak už stačí přidat trochu napětí a to bylo, aby se jeden nekochal. Byť na mě ze snímku nedýchá pozdější režisérova osobitost, i tak je tento obohacen o vnitřní kouzlo. Řekl bych právě tím, že se tak trochu (teda dost) vymyká tradičním westernům. Snímek mi v tomto ohledu naprosto sednul a musím se přiznat, že byť jsem si místy říkal, že už jsem tenhle nápad někde viděl, tak mi korelace s Akirovým dílem "Tělesná stráž" nepřišla na mysl. No on to taky Serža dost poupravil, čímž mi idenfitikaci značně ztížil. Za to má ale plusové body, neboť jeho kousek je fakt zajímavý; nejsem si úplně jist, zda by čistý Akirovo remake obstál před širokým publikem.

Pro mě velmi příjemná oddechovka. Žádné dlouhé úvody, žádné zdržování, tady vládne um a střih, který neche nechat člověka ani vteřinku odpočinout. Proto tato multikulturní taškařice nejen zaujme, ale také díky trefně precizovaným dialogům chytne a nepustí. Narážek na jednotlivé kulturní odlišnosti nalezneme dosytosti, avšak při delším sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že prošly silnou cenzurou, aby nebyly až moc za hranou. Nevadí, i tak je zde příležitostí k zasmání víc než dost. Mě sice tak tříčtvrtina z nich minula, což však neznamená, že by vtipnost byla podprůměrná; zvývající čtvrtina byla fakt dobrá. Pomineme-li však hranice humornosti, jak jsem již zmínil, i tak lze film se slušným zaujetím sledovat, neboť tematika čtvrté "nedomácí" svatby v přísně nacionalistické rodině je zajímavá sama o sobě. Koho by nezajímalo, jak to dopadne. Příjemný snímek pro oddechové cvhíle.

Já Vám nevím. Ten film je úžasně natočený, to ano. Tempo a stylizace tak dokonalá, že člověk s hrdiny žije, ba dokonce, když tak dvě hoďky filmu vynechá, tak po návratu zase bez problému do snímku zapadne. Ale to se doopravdy musím tak dlouho koukat na ty oplzlosti, které nám Serž servíruje? Osobně mě právě obsah snímku velmi minul, a tak se pro mě ono krásné kochání místy stávalo spíše silným utrpením. Pouze doplním, že jsem shlédl DC, a tudíž střihová verze může být o mnoho lepší; nevím.

Neuvěřitelně rozplizlá nuda o ničem. Neřeší se tu ani pohled indů, ani pohled britů, ani pohled nikoho dalšího. A tak děj skomírá a skomírá na otřepaných klišé. Možná dříve mohl snímek zaujmout, vzhledem k metráži a podprůměrnosti o tom však silně pochybuji.

Snímek, který mě překvapil kvalitou zvuku, uměním střihu, a i relativně kvalitním režijním podáním. Zbytek byl však tak ubíjející, že jsem s přibývajícím časem ztratil i to poslední pouto k filmu, jímž bylo zjistit, o co že tam vlastně kráčí. Pravda je, že šumperská mentalita je poněkud jinde, ale tohle již bylo až moc absurdní. To se raději dívat na Díru u Hanušovic.

Krásný detektivní příběh o tom, co vše je třeba obětovat pro to, aby taky jednou došlo na krysy. Moc se mi zde líbila kombinace osvědčeného starého stylu točení kriminálek a prolnutí s moderními filmařskými postupy. Místy to fungovalo na výbornou. Už dlouho jsem neviděl starou školu v moderním hávu. K té moderně nesmím opomenout skvělý výkon kamery, která mě místy dostávala do kolen. Filmaři se museli vypořádat se smrsknutím rozsáhlého děje do kratšího časového prostoru a u mě osobně vyhráli nejen přiměřenou volbou stopáže, ale i pokrácením představování vedlejších postav (s tí se místy vážně nepárali), což se samozřejmě promítlo do jisté chaotičnosti děje, kdy musel člověk do sledování zapojit i mozek. No ono to taky čas od času neškodí že? Přestože jsem v této kriminálce postrádal trochu té investigace, musel jsem nakonec uznat, že na něj prostě již nebyl čas, neboť režisér nám nechtěl prostě naservírovat další kriminálku (ostatně ono už tu máme tematicky zpracovanou obdobu), ale chtěl se více zaměřit na "oběť" hlavního hrdiny, neboť nebýt jeho úsilí, tak by... K tomu v zásadě dokonale přispěl i Dujardin, který se v roli dokonale vyřádil. Dlouhou dobu jsem chtěl dát čtyři hvězdy, ale pak jsem vlastně nenašel důvodu, proč nedat hvězd pět.