GilEstel

Paolo (Sergio Castellitto) je rozvedeným otcem dvou dětí. Živí se jako hudebník po nočních klubech. Jednoho večera potká smyslnou Francescu (Francesca Dellera). Začnou spolu žít v bungalovu na břehu moře, kde se oddávají nejrůznějším milostným hrátkám. Postava Francescy je zde zobrazena téměř jako éterická bytost, která přitahuje (hlavně sexuálně) celé své okolí a to jak muže, tak ženy. Po několika měsících soužití, kdy jsou stále spolu (Paolo ani nechodí do práce), rozhodne se dívka náhle odejít. Paolo, který je Franceskou již úplně posedlý, jí to chce za každou cenu rozmluvit. Bezvýsledně. V zoufalství bezradnosti nakonec dívku zabije. Jeho nekonečná posedlost Francescou se následně symbolicky přemění v kanibalismus.

Film se nesnaží zobrazovat realitu. Stejně jako ve většině Ferreriho filmů. Postavy se nechovají opravdově, alespoň ne v celé šíři svého konání. Jde o úzkoprofilové zaměření na extrém, který se ve snímku promítne zveličeně. Zde se jedná o nebezpečnou posedlost ženou.

Film Scandal, je britské drama, mapující skutečnou aféru britské politiky tzv. aféra Profumo. John Profumo (Ian McKellen) pracoval od roku 1960 jako „Secretary of State of War“ (Tajemník války spadající pod ministerstvo obrany) v konzervativní vládě Harolda Macmillana. Medializace sexuálního vztahu s mladou kabaretní tanečnicí se stal jedním ze styčných bodů pro sesazení vlády v roce 1964. Na případ byl vyvíjen mimořádný tlak, protože se na veřejnost dostal i údajný románek oné dívky se sovětským atašé v Londýně. Rázem z toho byla otázka národní bezpečnosti. Na to se v době Karibské krize slyšelo. Hlavní postavy filmu jsou Dr. Stephen Ward (John Hurt), muž vysokého společenského postavení s politickými kontakty a krásná kabaretní tanečnice Christine Keeler (hraje Joanne Whalley známá později ze seriálu Scarlett). Na jednom večírku v nočním klubu se setkají a začnou spolu žít. Je to takové partnerství z rozumu, ale Keeler se díky tomu snadno dostane mezi smetánku a vše nabere rychlý spád až do skandálního odhalení se soudní dohrou a trpkým koncem. Jako kamarádka a kolegyně se ve vedlejší roli objevuje skvělá Bridget Fonda. Film doprovází vkusně vybraná dobová hudba a nově se zde představuje píseň od Dusty Spingfield (Nothing Has Been Proved – 20. v britské hitparádě).

Komorní drama reprezentující exilovou tvorbu režiséra Vojtěcha Jasného (VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI). Jedná se o volnou adaptaci románu Heinricha Bolla (Nobelova cena z roku 1972). Děj vypráví příběh mladého muže, syna úspěšného továrníka, a jeho lásky k mladé ženě v poválečném Německu 60. let. Hlavní hrdina Hans Schier (Helmut Griem) je povoláním komik. Není ale klaunem jen z povolání, ale i v životě. S klaunovským humorem a odlehčením tak divákovi předkládá ty nejdrsnější a nejdepresivnější reality života. Prostřednictvím své klauní masky kritizuje společnost a ortodoxní křesťanskou víru. Děj začíná v těžké životní krizi hlavního hrdiny, kdy kvůli zranění musí zanechat řemesla, opustí ho žena, která je pro něj vším. V nouzi a bez peněz se proti své vůli musí vrátit do svého starého domova k rodině, která ho již částečně zavrhla. Při návratu se ve vzpomínkách retrospektivně vracíme do jeho dětsví během války. Dozvídáme se tak o smrti jeho milované sestry, která ho citelně zasáhla a rozvrátila celou rodinu, jelikož příčinu její smrti klade za vinu matce. Třetí a poslední časová rovina zobrazuje období jeho šťastného soužití s milovanou ženou (Hanna Schygulla), kterou nikdy nepřestal milovat a znovu se jí snaží získat zpět. Během postupného sřídání časových rovin klaun odkrývá negativa a životní chyby jednotlivých postav, která by jinak zůstala skryta. Snaží se je tak donutit k sebereflexi, která nepřichází. Kritizuje velmi silně ortodoxní křeťanskou víru, které dává za vinu ztrátu své ženy a později i bratra. Kritizuje materiální hodnoty společnosti, společenská dogmata a její zákonitosti s nulovou tolerancí a sebereflexí. Vymezuje se vůči slepému zaujetí všeho druhu (krom lásky samozřejmě). Jeho otevřenost a upřímnost, snaha uchovat si právo na sebeurční a individuální svobodu ho staví do role hrdiny. Jeho smysl jednání volá po nápravě lidí a společnosti. K tomu všek nedochází. Klaun se setkává s nepochopením a s touto beznadějí bojuje pomocí své masky. Vnitřně však upadá do stále větší beznaděje.

Další z řady šokujících Ferreriho filmů, kde je ústředním tématem vztah mezi mužem a ženou. Tentokrát ve zcela opačném duchu než např ve VČELÍ KRÁLOVNĚ. Vykořisťovatelem se nyní stává muž. Režisér prostřednictvím černého humoru a obrazových metafor bourá tradiční zažité struktury společnosti. S vynecháním rozumových souvislostí ve vyprávění se stírají rozdíly mezi realitou a snovou fantaskní vizí.
Těžiště děje je situováno na opuštěný středomořský ostrov. V prostorách bývalé německé vojenské základny žije poustevnickým životem umělec a karikaturista Giorgio (Marcello Mastroianni). Společnost mu dělá pouze psí fenka jménem Melampo. Giorgio má na pevnině manželku a vlastní rodinu i přátele. Přesto dává přednost životu na ostrově bez společenských konvencí v inspirativní umělecké svobodě. Jednoho dne přistane u ostrova luxusní jachta, ze které uteče na ostrov dívka jménem Liza (Catherine Deneuve). Ta se postupně upíná k poustevnickému životu po Giorgiově boku. Muž ale na ženu hledí pouze jako na objekt svého sexuálního uspokojení. Skutečným partnerem je pro něj pes. Liza na psa žárlí a proto ho utopí. Následně se pak sama staví do role psa, když si symbolicky nasazuje jeho obojek. Sledujeme tak zvláštní situaci v uzavřeném prostředí, kdy se žena stává oddaným společníkem muže a krom oddanosti k pánovi se vžívá do role psa i svým chováním. Oba aktéři si mimo své nové role pána a psa udržují i povědomí o reálném světě s možností návratu k všednímu životu. Oba ale postupně tuto možnost odmítají a dochází k tomu, že iracionální fantaskní svět se pro ně stává realitou, zatímco návrat ke skutečnému životu zůstává ztracen ve fiktivní představě odletu v narůžovo obarveném vraku messerschmittu.

Film natočený na motivy povídek George Scerbanenco. Zároveň první část TRILOGIA DEL MILIEU. Zápletka souvisí se ztrátou „špinavých“ peněz při pouliční výměně. Místní mafie pod vedením tzv. Americana (Lionel Stander) si to samozřejmě nenechá líbit. Jako vymahače si vybere kruťase Rocca (Mario Adorf). Tento chlapík, mající rád násilí, postupně umučí a zavraždí všechny účastníky směny. Ugo Piazza (Moschin Gastone) jediný uniká a to do kriminálu. Po třech letech je předčasně propuštěn. Má na krku mafii, bezcharakterní policii a navíc nebezpečně svůdnou barovou tanečnici (Barbara Bouchet), svou bývalou milenku. Ugo rozehrává chladnokrevnou hru o vlastní život. Do této hry vtáhne i dva přátele. Starého, světa znalého Dona Vincenza (Ivo Garrani) a jeho synovce China (Philippe Leroy). Nyní je pouze otázkou, zda je Ugo skutečně pouze smolař na špatném místě, nebo je pod povrchem schováno něco víc.... V klíčových scénách je napětí děje stupňováno progresivní rockovou hudbou skupiny Osanna.

Margaret je architektka, vzdělaná a emancipovaná dívka. V předvečer své svatby přizná nastávajícímu, že má dva milence. Nabídne mu, že budou žít společně. Dívka má nakonec v domě harém tří mužů. Na dovolené v　Dubrovníku přibere jednoho gaye Renta, jakéhosi eunucha harému. Žena si svou pozici vládkyně užívá. Situace se začíná vyhrocovat a počáteční rivalita mezi muži se změní v solidaritu ve snaze za znovuzískání mužské role a důstojnosti. Margaret čeká krutý osud.

Příběh vypráví o spojení mezi obchodníkem ve středním věku (Ugo Tognazzi) a oddanou dívkou (Marina Vladyova), která touží po sexuálním vztahu. Po svatbě dochází u muže k postupnému vyčerpání fyzických a psychických sil. V momentě, kdy žena zjistí, že je těhotná, začíná muže přehlížet a dále ho bere již jen jako břemeno, které je k ničemu. Významová metafora s názvem filmu je zřejmá. V katolickém světě způsobil tento film povyk a byl cenzurován. Pohrává si s institucí manželství, kdy poukazuje na možnost, kdy je muž pouze využit ke zplození potomka a následně jako nepotřebný odkopnut.

První Ferreriho španělský film o frustrující situaci mladého mileneckého páru, který nemůže najít byt pro žití. Zrodí se hrůzný absurdní nápad, kdy si muž vezme starší ženu v　očekávání, že tato brzy umře a byt zůstane volný. Tato myšlenka se ale stane začátkem konce. Konce všeho. Tato satira manželství, plná pokrytectví a přetvářky, představuje jeden velký kontejner odpadu materiálních hodnot. Disproporce vztahu mezi oběma pohlavími vyplouvá brzy na povrch v　té nejhorší podobě. Znuděný až apatický muž kontra sentimentální, chladně vypočítavá žena, jako garant buržoazního pořádku v　tvrdé represivní tyranské podobě.

Napínavé metodicky vystavěné kriminální drama Pietra Germiho (režie + hlavní role) s prvky komedie. Inspektor Ingravallo (Germi) je pověřen nejprve vyšetřováním krádeže a následně i záhadné vraždy manželky Rema Banducciho (Claudio Gora). Inspektor značně vyniká svým lidským přístupem. Nechává se řídit instinkty a osobními pocity lidí, kteří jsou do případu zapleteni. Tato technika je založena na pečlivém sledování mezilidských vztahů, které dominují celému příběhu a dávají filmu ráz sociálního dramatu. Zajímavostí je obsazení mladičké Claudie Cardinale. Film je adaptací románu Joycean, Carla Emilia Gadda

Tato romantická komedie s prvky satiry je jedním z prvních filmových počinů Frederica Felliniho. Děj, odehrávající se v Římě a jeho okolí, nám představí příběh páru Ivana Cavalliho (Leopoldo Trieste) a Wandy Giardino Cavalli (Brunella Bovová). Tito dva novomanželé navštíví Řím, kde je čeká setkání s příbuznými a audience u papeže. Vše ale nabere nečekaný směr, když Wanda odejde navštívit svůj platonický idol Fernanda Rivoliho alias Bílého šejka (Alberto Sordi), který zde zrovna natáčí film. Když se manželka dlouho nevrací, rozhodne se Cavalli tuto informaci před okolím tajit v očekávání, že se ještě včas vrátí a zažehná se tak zostuzení jména rodiny. Wanda vzhlíží k Bílému šejkovi s téměř posvátnou úctou, ten toho chce využít, díky čemuž se žena nemůže vrátit k manželovi včas. S postupujícím časem děj nabírá na dramatičnosti. Ve vedlejší roli můžeme spatřit Felliniho manželku a zároveň herečku v řadě jeho pozdějších filmů Giuliettu Masinaovou.