PenelopaW

Vyprávění o tom, jak Terry potkal Vicky ve třech verzích - jak si celou věc pamatuje šéf McConky, jak si ji pamatuje jeho ne-kamarád Eddie a jak to bylo doopravdy. Za mne nejlepší sledovat vývoj Eddieho účesu a přiznávám, že i já bych si nejraději na jeho vlasy sáhla.

!!! SPOILERY !!! Výraz přemýšlení rodiny Penisi je opravdu příšerný, ale na mé náklonosti k Eddiemu se stejně nic nemění.  Snack-o-tona mi bylo líto, dokud jsem neviděla samotný závěr epizody, kdy z něj šla vyloženě hrůza. Nejsem si jistá, ale ten hoch, co s ním odešel, nebyl to ten spratek, co tyranizuje hasiče v předchozích epizodách a kterého zachraňovali ze studny? Vynikající díl parodující snímky, v nichž se roboti vzbouří a vládnou lidstvu. Co jsem viděla Terminátora a poznala, co dokáže SkyNet, mám z moderních technologií, které jsou chytřejší než já, respekt hraničící s obavami a Inferna tyto mé obavy jen potvrzuje.

Šéf McConky jde po třech letech na zubní prevenci, velice nešťastně těsně před každoročním klání ve vaření chilli. Každý z hasičů má svůj recept, dokonce i Ike se hodlá zapojit se strýčkovým chillil, a o vítězství tentokrát hodlá bojovat i zasloužilý veterán a 7násobný vítěz Eddie. Lucy vše natáčí na sociální sítě a jen krůček jí dělí od toho být slavnou influencerkou. Scény s Terryho dentistickými potížemi byly na hraně, nechutné tak, jak tvůrci zamýšleli, a v tomhle kontextu bylo naprosto nejodpornější zjištění, čí kartáček šéf příležitostně používá.

Když jsem zjistila, že můj oblíbenec Hoffman hraje v dalším filmu, mrkla jsem na ČSFD a docela příznivé recenze mne přiměly k tomu jít na snímek do kina. Původní koncept sice znám, ale jen z vyprávění, sama jsem předlohu neviděla, takže jsem nemohla srovnávat a netušila jsem ani, kam nápad s mobily na stole dospěje. Samotný závěr mne nejprve zmátl - ale odcházela jsem díky němu ne duševně rozložená, ale s pocitem jisté katarze a uvolnění. Pro koho je téma nové, tomu možná při sledování několikrát úsměv ztuhne na rtech a bude odcházet se zamyšlením, jestli by on sám s klidem mohl položit telefon na stůl. Kupa scén byla sice vtipná, ale v reálu dost smutná (zejm. záměna telefonů a následné odhalení manželovy homosexuality), a sama jsem se zamýšlela nad tím, jak kolikrát s přáteli mezi sebou vtipkujeme, ale některé z těch vtípků - ač jsou myšleny dobrosrdečně - mohou i zraňovat. Pro Hoffmana mám slabost, takže netřeba zdůrazňovat, že mne bavil, ale musím říct, že jsem byla velice příjemně překvapená výkony ostatních. Táňu Pauhoufovou moc nemusím a i tady mne štvala, ale překvapil mne Měcháček, který mne zatím - kromě reklam na Air bank - míjel a objevila jsem tímhle filmem Maštalíra (sakra, jak se to skloňuje??), který mi byl jako postava nakonec asi nejsympatičtější.

Před dlouhou dobou jsem viděla trailer, a když jsem dostala chuť podívat se na nové animáky od Pixaru, pustila jsem dětem i Duši. Dívali jsme se nadvakrát - nejprve je nezaujal úvod ani postavy. Když jsem si však prosadila, že budeme koukat dál, nakonec u toho vydržely a od té doby si to pustily ještě několikrát. Tomu se vcelku divím, protože mě to hlavní téma přišlo pro děti docela tíživé. Ony to však nevnímají, protože si ještě neprošly žádnou krizí a ztracenými dušemi nejsou. A to se mi u Pixaru moc líbí, ten trend posledních let točit nejen pro děti, ale i pro dospělé, a že ne vše, co je kreslené, je nutně pro malé diváky. Pro mne trošku atypický pixarovský film právě tím vyzněním, i když jsem ráda za to, že hlavní hrdina nakonec dostal druhou šanci - stále jsem čekala, že Fogo a jeho počty zvítězí. To mi nakonec dává jistou naději, i když se raději vydám tou snazší cestou - užívat si ty dny, které mám vyměřeny. (Mimochodem: děti zaujal i jazz, zjistily, že existují i jiné hudební žánry, než které na ně útočí z youtube nebo které poslouchaly v MŠ a ZŠ.)

Tak trochu jsem čekala, že se s hasičky Delilah vyklube lesbička, která si všechen Lucyin zájem vykládala jinak. Andyho mi bylo vyloženě líto. Eddie nezklamal a vcelku jsem zajímavá, jestli s Lindou ještě něco bude. V úvodu epizody jsem zahlédla staré dobré Lizardy, tennis ball považuji za tichou poctu střílení do suspenzoru v SuperTroopers 1.

Utvrdila jsem se v tom, že není dobré sledovat seriál jedním vrzem, ale dát si trochu pauzu. Díky tomu jsem si díl, v němž na stanici hledají záhadného bloggera, který vynáší informace o ostatních na veřejnost, užila a vychutnala se všemi absurdními momenty, které Heffernan a Lemme vymysleli. Nejvíc mě samozřejmě pobavilo strefování se do Eddieho, který MÁ komplex Petra Pana, i Ikova snaha dokoukat si seriál o zálesákovi z 18. století. Ovšem samotný začátek epizody s břichomluveckou loutkou byl také luxusní. Pointa pak byla už jen třešinkou na dortu.

!!!POZOR SPOILERY !!! Mám ráda happy endy. A happy end byl. ALE... Co sakra ten Tony? Já jako vím, že Downey už se dávno dal slyšet, že dál Ironmana hrát nechce, ale tohle jako vážně? A když už jste oživovali všechny pět let zpátky, proč jste sakra neoživili i Asgard s Lokim? Ten kapitán Amerika na konci byl romantický, ale to mučení, než jsem si jeho šťastný konec mohla vychutnat, bylo moc dlouhé. Já nevím, nevím, tohle pro mne prostě nejsou Avengers. Končím u dvojky a ty poslední dva filmy, co jsem teď shlédla, chci moc moc moc vytěsnit.

Kamarád mne na to lákal do kina a já odmítla, aniž bych věděla, oč vlastně přicházím. Po shlédnutí filmu zpětně lituji, protože na velkém plátně by to bylo lepší. Je vidět, že GR vyrostl, Gentlemani mi přišli uhlazenější a sofistikovanější než Sbal prachy a vypadni, a kvituji zejména posun v zobrazování násilí. To sice bylo i zde, ale nebylo tak syrové, takže koukat jsem vydržela na všechno. Charlie Hunnam pro mne byl příjemným překvapením, Matthew McConaughey sázkou na jistotu (byť jak je od určité doby vysušený, stýská se mi po jeho pevném těle i obličeji), Colin Farrell překvapil svojí mírností a Hugh Grant opět přesvědčil, že role nyvých romantických hrdinů opravdu nejsou pro něj. Jsem ráda za to, že u prasátka jsme byli vizuálu ušetřeni (jak konstatovala kamarádka, podobně jako v japonských hororech, zde začne pracovat fantazie). Těší mne i dobrý konec (byť hlavní hrdinové vlastně žádní 100% klaďasové nejsou - přeci jen jsou to drogoví dealerové a zabijáci). Nej sekvencí za mne bylo získávání kompromitujících mobilů na ulici. A když si Matthew řekl o libru masa, chtělo se mi vstát a zatleskat mu.

Souhlasím s názorem svojí mámy, která - když četla nejrůznější články a rozbory, jaké vyšší cíle byly seriálem sledovány - konstatovala, že podle ní tvůrci nesledovali nic. Tedy kromě zábavy. Přidanou hodnotu pak seriálu dali diváci, a to asi i proto, že téma zabrnkalo na citlivé strunky. Most! jsem shlédla až poté, co běžel v televizi, a nemohu říct, že bych propadla šílenství, šla ihned do e-shopu České televize a začala kupovat trička, popř. ihned vyrazila rychlíkem s přestupem v Ústí n. L. do Mostu, a šla se fotit u Severky. Ale seriál se mi docela líbil, byť některé scény považuji za zbytečné (zejména ty mezi Edou a Romanou) či přehnané (vyhrožování v Severce vč. polévání benzínem). Samotné idealistické vyznění se mi docela líbilo, patřím k příznivcům happy endů, byť proměna zarytého homofoba, xenofoba a inklinujícího Edy byla i na mne trochu pohádková. Nicméně Martin Hofmann víc než zaujal a myslím, že obliba seriálu je valnou měrou - stejně jako u Okresního přeboru - dána výběrem herců.