beniczech

Celou dobu jsem při sledování balancoval nad tím, zda-li detektivu Ludlowovi fandit, nebo být spíše proti němu z důvodu jeho kontroverzního přístupu k práci. S postupem času se mi pod rouškou americké policejní reality vše vybarvilo a měl jsem jasno. U filmu se rozhodně nudit nebudete, jedná se o dobře zpracovanou krimi na téma zbraně, drogy, peníze, korupce a tak dále, navíc se solidními hereckými výkony. Nicméně filmu chybí něco speciálního, něco, co by vytvořilo jistý diferenciační prvek a zajistilo pátou hvězdu. Takto to je za čtyři, ale poctivé čtyři… /80%/

Ano, jsou zde drobné chyby, místy mi příběh přijde jako nedovyprávěný (rád bych zjistil, jak dopadly další postavy), některé části a události jsou ukázány jen z jedoucího vlaku, navíc ke konci jsem nevěděl, co bylo hlavním posláním filmu (nejspíše toho je jednoduše více), ovšem i přes všechno tohleto snímek zanechá hlubokou stopu. Ať už se jedná o silné téma obřízky, či o děvče ztracené ve velkoměstě v cizí zemi bez jakékoli znalosti jazyka, utrpení v rodné zemi (pouť), utrpení v nové zemi (imigrační, „manžel“, atp.). Pochvalu si zaslouží postupné odkrývání dětství, sekvence byly dobře rozvrstveny a umístěny. K tomu je nutno přičíst nádhernou africkou scenérii, povedenou hudbu, krásu hlavní postavy a hlavně její čistotu, přirozenost, sympatie… Je to jeden z těch filmů, který vás i přes určité nedostatky nechá bezduše civět na závěrečné titulky, aniž byste vydechli… /80%/

Začínám zjišťovat, že mám jistý "problém" s tvorbou pana McQueena. Už Hunger mi přišel neskutečně zdlouhavý, nekonečný, jednoduchý a každou chvíli jsem měl chuť to vypnout nebo zmáčknout fast forward. Ovšem témata, kterými se McQueen zabývá, umí chytnout za srdce a v kombinaci s neskutečným vizuálním zážitkem vás ve vypjaté chvilce nevědomky donutí vlastníma rukama roztrhat kdeco na ty nejmenší kousíčky. A paradoxně ona zdlouhavost umí vše umocnit. Člověk se dostane do spirály a neví, zda-li ho tento postup irituje, nebo mu naopak imponuje. Máte chuť to přetočit, ale zároveň máte strach, že se možná připravíte o něco většího… Twelve Years a Slave je o chlup poutavějším snímkem než-li Hunger, je zde více komunikace a „akce“. Ano, zápletka je sice jednoduchá a celý film se dá shrnout do „zajmou svobodného člověka, zotročí ho, pár let je otrokem a pak je zase svobodný“. Také mi vadilo, že těch 12 let otročiny zdaleka nepůsobí jako 12 let otročiny, ve filmu se to jeví tak na 2-3 roky. Přesto všechno je snímek zajímavý, obsahuje silné momenty, vizuálně je líbivý a odhalí i takové stinné stránky celé otrokářské problematiky, o kterých jsem doposud neměl ani šajnu. Když se pak člověk mrkne na svůj smartphone a zamyslí se nad tím, odkud pravděpodobně pochází jednotlivé suroviny (africké doly atp.), uvědomí si, že otročina není dobou dávno minulou a o to víc to pak s vámi pohne… Mimochodem klobouk dolů před výkonem Fassbendera, velmi přesvědčivý otrokář… /75%/

Jelikož mám filmy s vězeňskou tématikou z mě neznámého důvodu rád, měl jsem jistá očekávání. Během prvních deseti minut nic, během dvaceti minut nic, během třiceti minut nic, během čtyřiceti minut nic – nic víc než jen neskutečná nuda - a to je problém tohoto filmu. Celý by se dal vměstnat do 45 minut a o nic důležitého byste nepřišli. Doporučuji první třetinu zcela vypustit, další třetinu dát na rychlejší přehrávání a sem tam si to o 10-30 sekund posunout, abyste se rychle dostali k tomu jedinému, co je na tomhle snímku zajímavé – závěrečná řežba, která mě přesvědčila o tom, abych namísto jedné hvězdy udělil alespoň dvě, ale na víc tento film opravdu nemá. Příliš dlouhá stopáž, špatná režie, ještě horší scénář, spousta nelogičností a klišé… /45%/

Když jsem se v mládí rozhodoval, co dál dělat, entomologie nebyla má volba. A to bude nejspíše ten důvod, proč mě tohle neoslovilo. Celou dobu jsem nevěděl, kdo je kdo, všichni hmyzáci jsou si podobní jako vejce vejci. A je jedno, jestli je to komár, který vám probzučí kolem ucha zrovna když chcete usnout nebo masařka, jež vás poctí svou přítomností na chutném vláčném knedlíku při nedělním obědě. Všichni jsou otravní, nezajímaví a rozhodně jim nefandíte. A takhle se to má i s tímhle filmem. Abych jen nehanil, děj má spád, akce se koná a na tu dobu to nejspíše byla i z technického hlediska pokroková záležitost, jen nejsem ta generace, kterou to má oslovit. A - to je vše. /45%/

"Kur*a, to je samý led a žádný chlast v tom!" - právě jste si přečetli jednu z mála nových hlášek Bohuša, který jinak vykrádá sebe sama od začátku do konce. Pomalu se táhnoucí film bez příběhu a pointy, místy otřesné nazvučení, hromada špatných hereckých výkonů - vše se točí kolem Polívky, který naštěstí stále umí, a téměř celý zbytek ansámblu dělá křoví). Pokud by se našla duše, která neviděla jedničku, může se zasmát občasným recyklovaným průpovídkám, přízvuku a tu a tam zajímavé scéně (např. hromadné "vomitování" do kýblů), ostatní shlédnout nepotřebují. A na závěr jeden WTF moment: "Co to tady smrdí" - "To já, Bohumile, já, mám alergii na vodu z kohoutku" ... /35%/

Zajímavé prostředí norského „nápravného“ ústavu zasazeného do drsného severského prostředí. Příběh se odehrává již na počátku 20. století, což na první pohled z filmu poznat nelze, prvncích 30 minut jsem měl pocit, že se čerpá z relativně nedávné skutečné události. Možná to bude tím, že mám zkreslenou představu o tom, jak tato zařízení vypadají a fungují dnes. Čekal jsem, že ony fyzické tresty a týrání budou možná ještě drsnější, takže zvláště v první třetině či polovině filmu se to trochu vleklo, nicméně postupně vše graduje až do klasických nepokojů a bezhlavým bojům proti bezpráví, které stejně, jak všichni dotyční ví, nemají smysl, ale aspoň na pár okamžiků dají průchod svým emocím a naleznou svou ztracenou důstojnost. Chybí mi zde vykreslení minulosti alespoň třech čtyřech hlavních mládežníků, celkový dojem by pak mohl být silnější. Ale na druhou stranu by to možná eliminovalo fakt, že jsem po celou dobu váhal, zda-li hlavním postavám fandit nebo ne, takhle bylo vše nejisté a otevřené. Celkově vzato 4 poctivé hvězdy /80%/

Tento snímek ve mně zanechal rozporuplné dojmy. Cooper zahrál svou roli fantasticky, napětí bylo více než dost, kamera slušná, bojové scény velmi zdařilé a dokázaly ve mně vyvolat pocit, jako bych se na blízkém východě objevil já sám. Občas se objeví i silnější moment (např. dítě a vrtačka). Ale to jsou asi tak veškerá pozitiva, snímek je zbytečně dlouhý, mnohé scény roztahané či zcela zbytečné a co mi vadí nejvíce je absence jakéhokoli příběhu a pointy (snad kromě zbytečnosti těchto válek). Na tento film brzy zapomenu a nemám důvod si jej pustit někdy znovu. Ideální pro sledování jedním okem, kdy během večera musíte vyřídit ještě něco jiného. /65%/

Sci-fi se zajímavým námětem, má spád, akce a napětí v podstatě od začátku do konce. Díky Blomkampovi je příběh zasazen do krásně zpracované postapokalyptické krajiny s hromadou slumů na naší zdevastované matičce Zemi, tentokrát ovšem ne v JAR, ale Los Angeles (byť vizuální rozdíl v tom téměř není). Blomkampovy roboty jsem už také někde viděl (haha), ale pro mě osobně to rozhodně není na škodu, jednoduše mám pro tuto interpretaci naší budoucnosti spolu se zde ztvárněným autoritářským režimem a všudypřítomnou nesvobodou slabost, funguje to. Copley, Fichtner a Damon si střihli zajímavé role, které jim sedly a výsledkem byl znamenitý zážitek. Foster už byla bohužel slabší, ale pořád mnohem lepší než Wagner Moura, ten mi zde absolutně nesedl, při záběrech s ním jsem měl pocit, že koukám na slabý béčkový film. Dále bych vytknul nedostatečný obrázek o Elysiu (chtělo by to více popisu a času stráveného na této části obyvatelného prostoru), dále dementní vedení Elysia (rozepře prezidenta a ministryně na úrovni, opět, těžkého béčka) a nejasné poselství snímku, po shlédnutí jsem nevěděl, co si z toho vzít. Celkový dojem poslední třetina či čtvrtina filmu prostě kazí. Za mě jsou to tedy 4 slabší hvězdy hlavně díky dechberoucímu prostředí, což Blomkamp umí na výbornou a tímto snímek podržel nad průměrem. /70%/

Wow, tak toto předčilo má očekávání. Nenásilné drama, postupně gradující a tající dech ve dvou dějových liniích, které se vhodně doplňují. Na nic si nehraje, nejsou zde prvoplánové klišé, vše postupuje přirozeně a lidsky. Andrew Garfield zahrál výtečně, role Jacka mu padla jako ulitá (mnohem více než v Social Network), dokázal přesně vyjádřit to, co měl - bojácnost, znovuobjevování světa, navazování vztahů s lidmi, intimní chvíle s Michelle, a dokonale ty pocity přenesl i na diváka. Mimochodem, ony intimní chvíle, sbližování a poznávání se Jacka s Michelle byly brilantní, zde si mě film získal, skvělá kamera, skvěle zahráno. V podstatě nevím, co bych filmu mohl vytknout, je to už hodina po shlédnutí a stále na mě působí. A musím přiznat, že se vůbec nejedná o negativní či depresivní pocity, které by se z kontextu přímo nabízely, právě naopak, jedná se svým způsobem a pěkný film, ze kterého si lze odnést mnoho pozitivních dojmů. /90%/