TwoFace

Očekával jsem, že závěrečný díl Jurského světa bude ještě horší než dvojka, nakonec mě ale bavil víc. Ale až v druhé půlce. Film má přepálenou stopáž a první polovina se kvůli zbytečně dlouhým a nudným akčním scénám, kterými si snaží hrát na jakousi bondovku s dinosaury, strašně vleče. Nejvíce potěšil návrat původního tria (především Malcolm je opět super) a druhá polovina filmu nabízí hned několik skvělých scén s dinosaury v duchu původního Jurského parku. V tomto oceňuji i snahu o ekologické poselství, přesto mi příběhová linka s kobylkami přišla naprosto nadbytečná. Nakonec celý film dopadl lépe než jsem čekal. Celkově však pro mě trilogie Jurský svět jako pokračování Jurského parku prostě nefunguje, nemám moc chuť ji znovu vidět, přijde mi přeplácaná a na úrovni marvelovek.

— I am not your failure, Obi-Wan. You didn't kill Anakin Skywalker. I did. The same way I will destroy you! — Dlouho očekávaný seriál o generálu Kenobim odehrávající se v období mezi epizodami III a IV konečně spatřil světlo světa a s ním se do Star Wars vrátili i Ewan McGregor a Hayden Christensen. Zcela neočekávané však bylo, že se Obi-Wan na své dobrodružství vydá mimo Tatooine a ještě víc, že jeho důvodem bude malá princezna Leia. Ta je naprosto úžasná a její setkání s Obi-Wanem přidává váhu původnímu filmu. Právě Novou naději i celou starou trilogii tento seriál dokonale vylepšuje a vyjasňuje věci, které Ben Kenobi řekne Lukovi o jeho otci. Co se celkového zpracování týče, po prvním střetu Obi-Wana s Vaderem, který spíše připomínal fan-made video, jsem měl obavy (prostřední část je celkově slabší a myslím, že by vůbec neuškodilo, kdyby se celý děj zkrátil – třeba příběhová linka Třetí sestry mohla být úplně vystřihnuta), poslední dvě epizody však tyto přešlapy zcela vynahrazují. Závěrečný souboj Obi-Wana s Vaderem patří k těm nejlepším v celých Star Wars a pro fanoušky ságy jde i o velmi emoční zážitek. I když by Obi-Wan Kenobi mnohem lépe fungoval jako film (kterým také měl původně být), jedná se o skvělý počin a bylo fajn znovu vidět Ewana a Haydena. Jako další by to chtělo podobnou minisérii s Darth Vaderem a jeho inkvizitory v hlavní roli.

— They grow up so fast, our students. — Může Filoni prosím někdy udělat něco bez Ahsoky? Chápu, že je jako jeho vlastní dítě, ale přijde mi, že Ahsoku procpe úplně všude a kolikrát i na úkor kánonu. Epizody s Ahsokou mi přišly úplně nadbytečné a navíc narušující léta ustanovený kánon. Epizody s hrabětem Dooku jsou ale skvělé, rozhodně mohlo být z jeho života ztvárněno i více událostí. Tales of the Jedi je totiž zajímavým konceptem, který mi ale ve výsledku přijde vcelku nevyužitý a doufám proto, že se do budoucna rozroste o další příběhy a střípky dobrodružství méně známých Jediů a Padawanů.

Tak i kultovní Dlouhý Halloween, jeden z nejlepších Batmanových příběhů, se konečně dočkal filmového animovaného zpracování. Po velmi slabých adaptacích Kameňáku a Ticha jsem se bál, jak tato dvoudílná adaptace dopadne. Naštěstí jde ale o zdařilé převedení komiksového příběhu, i když došlo ke změnám. Oproti předloze je zde mnohem více akce a děj je zjednodušen a některé momenty zcela vynechány. Co mi však vadilo především je to, že scénář z nějakého neznámého a stupidního důvodu opět (jako v Tichu a Gotham by Gaslight) mění vrahovu identitu. Hlavním Svátečním vrahem tedy není Alberto Falcone a žádný závěrečný plot twist s otazníkem a třemi Svátečními vrahy se tedy nekoná. První část parádní, druhá část slabší. Co se ale velmi povedlo v obou částech je animace. Sice je velmi odlišná od unikátní kresby Tima Salea, přesto je skvělá a doufám, že v tomhle stylu uvidíme i další příběhy, nejlépe pokračování v podobě Temného vítězství.

Tak i kultovní Dlouhý Halloween, jeden z nejlepších Batmanových příběhů, se konečně dočkal filmového animovaného zpracování. Po velmi slabých adaptacích Kameňáku a Ticha jsem se bál, jak tato dvoudílná adaptace dopadne. Naštěstí jde ale o zdařilé převedení komiksového příběhu, i když došlo ke změnám. Oproti předloze je zde mnohem více akce a děj je zjednodušen a některé momenty zcela vynechány. Co mi však vadilo především je to, že scénář z nějakého neznámého a stupidního důvodu opět (jako v Tichu a Gotham by Gaslight) mění vrahovu identitu. Hlavním Svátečním vrahem tedy není Alberto Falcone a žádný závěrečný plot twist s otazníkem a třemi Svátečními vrahy se tedy nekoná. První část parádní, druhá část slabší. Co se ale velmi povedlo v obou částech je animace. Sice je velmi odlišná od unikátní kresby Tima Salea, přesto je skvělá a doufám, že v tomhle stylu uvidíme i další příběhy, nejlépe pokračování v podobě Temného vítězství.

— I am Boba Fett. Left for dead on the sands of Tatooine. — Návrat legendární a ikonické postavy, kterou se za ta léta Boba Fett stal, mi už ve druhé sérii Mandaloriana udělal neuvěřitelnou radost. Vidět proto scény Bobova útěku z útrob sarlacca poprvé v oficiálním kánonu a rovnou v live action bylo naprosto super. I když je Bobovo znovuzrození mezi tuskeny a jeho návrat na scénu jako de facto kladná postava ztvárněn zajímavě, hlavní téma celé série – to, jak se s námezdního lovce stane boss tatooinského podsvětí – zůstalo celkem nevyužito. Rozhodně si seriál s rozmanitým podsvětím světa Star Wars mohl mnohem více pohrát a přesunout děj i na jiné planety. Paradoxně jednou z nejlepších epizod seriálu o Boba Fettovi je ta, ve které Boba vůbec není. Tvůrci před uvedením slibovali, že The Book of Boba Fett bude jakousi poloviční sérií Mandaloriana, spíše se ale jedná o přímé pokračování vedoucí ke třetí sérii. Din Djarin totiž sehrává klíčovou úlohu a na scénu se nečekaně vrací i malý Grogu. Tyto dvě postavy však nejsou jediné, které se vrací a seriál je tak, možná až nečekaně, napěchován dalšími postavami z The Clone Wars, komiksů i původní trilogie (a pár momenty, na které jsme čekali opravdu dlouho). The Book of Boba Fett tedy přináší spoustu fan servicu, někdy možná až příliš mnoho, což má za následek zastínění hlavní postavy. Naštěstí samotné finále přináší jednu z nejlepších akčních scén a znovu představuje Boba Fetta jako badass postavu, kterou v legends příbězích býval. Ve výsledku je tak The Book of Boba Fett solidní nový počin ze světa Star Wars (se slabším rozjezdem, ale skvělým závěrem), který však vůbec nevyužil svůj potenciál a jehož děj klidně mohl být součástí třetí série Mandaloriana.

— My planet Arrakis is so beautiful when the sun is low. Rolling over the sands, you can see Spice in the air. — Nejnovější filmové zpracování legendární Duny je vizuálně naprosto dokonalé dílo a příklad toho, jak má vypadat správná adaptace. Filmová sci-fi estetika dovedená k dokonalosti, jeden záběr hezčí než druhý, Zimmerova naprosto fenomenální a unikátní hudba (možná jeho nejlepší soundtrack vůbec) a herecké obsazení rovněž výborné (Timothée Chalamet jako Paul Atreides je naprosto bezchybný). Všechno, od hudby až po architekturu a technologii, působí cize a vzdáleně, ale zároveň velmi povědomě a uvěřitelně, jako skutečně pocházející z naší tisíce let daleké budoucnosti. Duna jakožto artový blockbuster opravdu působí a vypadá výjimečně. Což je v dnešní době skutečně téměř zázrak – jeden by čekal, že půjde o adaptaci velmi zjednodušenou, ale naštěstí tomu tak není. Jde o dospělé a seriózní filozofické sci-fi pro vyspělé diváky, které se svým stylem a výslednou originalitou zvysoka povyšuje nad všechny mainstreamové žánrové trendy. I když Villeneuvova Duna některé příběhové linky zkracuje či vypouští, a mnoho věcí a postav zjednodušuje, a jiné naopak přidává a dovysvětluje, stále se podařilo zachovat jistou komplexnost narativu a rovněž svojí atmosférou, snovostí a cize povědomou, přesto zvláštní estetikou dokonale zachycuje a přenáší legendární knihu a její svět na filmové plátno. Znalost knižní předlohy velmi doporučuji. Mnoho momentů a scén, především Paulovy vize, a vlastně celý film, mají na diváka úplně jiný dopad, když ví, jak se budě děj dále vyvíjet a jaký osud čeká jednotlivé postavy. Po prvním zhlédnutí jsem byl z filmu rozpačitý, jakmile jsem se ale ponořil do knih a zamiloval si je, naplno jsem si zamiloval i film. Největší výtku tak mám jako nedočkavý divák spíše jen k tomu, že film působí jako dlouhý úvod končící v momentě, kdy celý příběh vlastně pořádně začíná, čemuž explicitně dává za pravdu i samotný závěr. Druhá část prostě měla být natočena zároveň s první a jít tak do kin přesně po roce (stejně jako to bylo v případě filmového Pána prstenů). Vůbec ale nepochybuji o tom, že až Villeneuve za pár let svou plánovanou trilogii dotočí, stane se jeho filmová Duna stejně kultovní a oceňovanou adaptací jako již zmíněný Jacksonův Pán prstenů (po druhé části je zcela jasné, že ano). Koneckonců, Duna je pro sci-fi to, co je Pán prstenů pro fantasy, a už bylo načase, aby se jí dostalo kvalitního a vysoce oceňovaného filmového zpracování. Neuvěřitelně moc se těším na pokračování, na závěr druhého dílu a především na díl třetí a jeho dekonstrukci celé, diváky neznalými předlohy očekávané, hrdinovy cesty i převrácení mesiášského příběhu (už teď si dokážu živě představit, jak dechberoucně budou zajisté vypadat scény fremenského džihádu či scéna Muad'Dibova odchodu do pouště). Těch šest Oscarů je naprosto zasloužených. Z posledních let mě nenapadá žádný film, který by si je zasloužil více. — My road leads into the desert. I can see it. —

— They said the age of heroes would never come again. — Říkali, že Snyder Cut neexistuje a nikdy nespatří světlo světa, že jde jen o sen hrstky bláznivých fanoušků. A hleďme! Snyder Cut nejenže existuje, ale jde o obrovský úspěch, který se ještě před svým vydáním zapsal do filmové historie. Při sledování filmu jsem ještě nikdy neměl tak vítězoslavný pocit jako právě během Zack Snyder's Justice League, a snad nikdy jsem při závěrečných titulcích necítil tolik emocí. Tenhle film je masivní úspěch a splněný sen nás, fanoušků Zacka Snydera, a každého, kdo alespoň jednou použil onen legendární hashtag #ReleaseTheSnyderCut. Tenhle film je pro statisíce (ne-li miliony) fanoušků, kteří léta podporovali Zacka Snydera a dovolávali se jeho pravé vize; kteří věřili, bojovali a vyhráli. Dokázali jsme něco neskutečného! Snyder Cut však není jen film. Celá myšlenka a úspěchy hnutí, které se zasloužilo za jeho vydání, úžasní lidé, kteří se do toho zapojili a všechno dobré, co díky téhle kampani vzniklo, to vše dalece přesahuje film, který je i manifestem umělecké integrity. A ne, opravdu nejde jen o jakýsi director's cut s několika vystřiženými scénami, ale o úplně nový film. Vlastně staronový, neboť jde o původní Snyderovu vizi natočenou a de facto dokončenou už před lety, ještě předtím, než šel do kin propadákový paskvil, který stvořilo vedení WB a Joss Whedon. Absolutně nechápu, jak se mohli neschopní kravaťáci z WB podívat na Zackův film a pak si říct, že Whedonova trapná spatlanina je kvalitnější produkt a pustit ji do kin. A zcela ironicky je to právě Zackův film, který teď přináší úspěch, který si Warneři tehdy slibovali od Josstice League. Nechť je ta věc, která šla před lety do kin, navždy zapomenuta. — Take your place among the brave ones. — Snyderův velkolepý čtyřhodinový epos je mistrovským uměleckým dílem s rozsahem filmového Pána prstenů, kterým mistr dokazuje, že si největší a nejlepší superhrdinský tým na světě nemohl přát lepšího režiséra. Věřím, že kdyby šel nyní Snyder Cut do kin, tak jde o ještě masivnější úspěch, než se komukoliv kdy snilo. Vidět tenhle snímek v IMAXu totiž musí být neskutečný zážitek. Dost možná jde o nejlepší DC Comics film, který kdy vznikl a rozhodně je jedním z nejlepších filmů svého žánru. Režisérův nezaměnitelný rukopis je znát v každé scéně a Zack Snyder's Justice League je jedním z nejunikátnějších superhrdinských filmů posledních let. Ikonické postavy a scény z komiksů ožívají ve velkolepém stylu moderní mytologie tak, jak to umí jenom Snyder, navíc mnohem větší a intenzivnější než kdy předtím. Tak jako předchozí dva Zackovy filmy, je i tento plný paralel, inspiruje se historií a uměním, užívá a odkazuje na mytologickou a náboženskou symbolikou, a samozřejmě nechybí ani přímá inspirace komiksovými předlohami a pocta jim. Jak už je u Zacka Snydera zvykem, je vizuální stránka filmu naprosto bezchybná, unikátní a nádherná, a to i díky jeho prezentaci v původním neseříznutém formátu 4:3, ve kterém postavy skvěle vynikají tak, jako na stránkách komiksu. CGI je fantastické, zpomalovačky efektní – celý film je zkrátka naprosto dechberoucí a jeho vizuál vyniká jak v normální verzi, tak i v černobílé Justice Is Gray, ve které nejenže film vypadá vskutku artově, ale zároveň znamená i něco víc pro fanoušky, kteří byli součástí kampaně za vydání Snyder Cutu od samého začátku a pro které tehdy byly Zackem sdílené černobílé fotografie důkazem i snem. Sledovat Snyder Cut je jako číst skvělý grafický román od těch nejlepších autorů. Ty čtyři hodiny mi pokaždé utečou jako voda, film ani na chvíli neztrácí tempo. Fantastická akce se prolíná s pomalejšími, lidskými momenty, skvělým humorem, worldbuildingem a budováním atmosféry. Holkenborgova hudba je neuvěřitelně epická, jednotlivé hudební motivy plynule přecházejí z jednoho do druhého dle postavy, která je středem dění, a dokonalé natočená a dynamická akce je díky tomu ještě lepší. A naopak, když je třeba, dokáže soundtrack správně podkreslit emotivní scény. Herecké obsazení je excelentní a Snyder opět naprosto skvěle pracuje s postavami. Každý člen týmu má svou osobní dějovou linku důležitou pro celkový skvěle napsaný a poskládaný příběh, a klíčovou roli v jeho epickém finále. Především dechberoucí moment, kdy Flash dokáže, že je nejlepším z nejlepších a zachrání svět, je jedna z nejúžasnějších scén v historii superhrdinských filmů. Premiéra největšího komiksového záporáka Darkseida je dechberoucí, vůbec ale nikterak nezastiňuje Steppenwolfa, který je nyní mnohem propracovanější postavou s vlastní motivací a děsivým záporákem, který pro hrdiny skutečně představuje hrozbu. — Dad, whatever happens, I want you to know your kid was one of them, dad. One of the best of the best. — Návrat Supermana je naprosto fenomenálním a emocionálním završením trilogie – Man of Steel byl o Supermanově zrození, Batman v Superman o jeho smrti a Justice League je o jeho vzkříšení. Hrdinova cesta je dokončena a třetí film se tematicky váže zpět k začátku trilogie. Padlý Temný rytíř se opět stává hrdinou a po boku ostatních se přidává na výsluní k poslednímu synovi Kryptonu, který konečně nachází své místo ve světě. A s tím vším se otevírají brány do obrovského DC univerza – Darkseid, Apokolips, Martian Manhunter, alternativní reality, Speed Force, a mnohem víc. Snyderova Justice League naplno využívá mytologii světa DC, je plná nejrůznějších odkazů a DC univerzum tak ožívá v dokonalém a ohromujícím zpracování. Ray Fisher, jehož Cyborg je skutečně srdcem filmu, Snyder Cut přirovnal k velké hostině a já musím souhlasit. Pro fanoušky DC Comics je Zack Snyder's Justice League ultimátní filmový zážitek, který nepřestává dávat a po jehož konci budete chtít okamžitě víc. Snyder opět dokázal, že je jedním z nejlepších režisérů současnosti a že nikdo netočí superhrdinské filmy tak jako on. Neskutečné díky všem, kdo věřili a po tři roky s vášní bojovali za to, aby mohl Zackův film spatřit světlo světa. A samozřejmě obrovské díky Zacku Snyderovi za to, že natočil další film, který se může řadit mezi nejlepší komiksové filmy všech dob. Stejně jako Man of Steel a Batman v Superman je i Zack Snyder's Justice League jeden z absolutních vrcholů žánru. — Make your own future. Make your own past. It's all right now. — O tomhle filmu bych mohl psát ještě hodně a dlouho, moc pro mě totiž znamená. Mám ohromnou radost, že spravedlnosti bylo učiněno zadost a že Zack dostal možnost svou vizi uskutečnit a film dokončit. Nezapomínejme ale, že Justice League je teprve třetím filmem z původně plánované pentalogie. Doufám, že Zack bude moct někdy v budoucnu své plánované příběhy dokončit. Tenhle film je důkazem, jak moc důležitá může původní režisérova vize být a jak dokáží hloupé zásahy studia tuhle vizi zničit. Před WB teď stojí zajímavé dilema, jak budou s DCEU pokračovat. Protože tenhle film, a především jeho půlhodinový epilog, otevřel brány mnoha úžasným příběhům, které zkrátka musí být vyprávěny a které fanoušci budou chtít vidět. Jedním z nich je i závěrečná postapokalyptická Knightmare sekvence, představená už v BvS, která měla být hlavním jevištěm pokračování. Rozhovor Batmana s Jokerem je mrazivým a intenzivním momentem jako vystřiženým z komiksu a já jsem moc rád, že se Jared Leto do role vrátil a že jsme v DCEU konečně mohli vidět obě ikonické postavy spolu v jedné scéně. Doufám, že ne naposledy. Darkseidova vojska jsou totiž připravena a SnyderVerse musí pokračovat. #RestoreTheSnyderVerse

Závěrečná Craigova bondovka je důstojným a kvalitním zakončením jeho patnácti let v této ikonické roli. Působí spíše jako epilog, ve kterém se uzavírají všechny příběhové linky a kvalitně svazuje dohromady předchozí čtyři díly. Ze všech bondovek je právě tato nejvíce a nejlépe postavena na postavách a jejich emocích skvěle protkaných s výborně natočenou akcí, která je snad nejlepší v celé sérii. Musím vyzdvihnout i dokonalý soundtrack (a to i přesto, že Zimmer v některých motivech vykrádá vlastního Temného rytíře) s jednou z nejlepších titulních písní v celé sérii, a samozřejmě i to, že film je natočen a vypadá naprosto úžasně. Film v rámci série zkouší něco nového a velmi se mu to daří, víc než kdy jindy stojí především na silných hereckých výkonech. Herecký výkon Daniela Craiga je opět excelentní. I když nejlepším Bondem vždy byl a navždy bude Sean Connery, Craig mu po svém posledním filmu šlape na paty mnohem víc, než kdy předtím. Zbytek hereckého obsazení je rovněž výborný. Škoda jen, že role okouzlující Any de Armas byla tak malá. S Bondem se k sobě skvěle hodili a moc rád bych ji viděl jako hlavní bond girl, či jako jednu ze stálých postav série, byla totiž naprosto úžasná. Závěrečný překvapivý moment je rozhodně kontroverzním rozhodnutím a upřímně jsem překvapen, že na něj scénáristé měli odvahu. Ale jsem rád, že do toho šli a zkusili něco nového – myslím, že se tento risk povedl a dle většiny pozitivních reakcí velmi vyplatil. Přesto mi přišlo, že finále filmu nemělo (alespoň při prvním zhlédnutí) takový emoční dopad, jaký mělo mít. Při druhém, kdy jsem si dal celou Craigovu sérii od začátku do konce, mě však už finále zasáhlo mnohem víc. Stejně mám ale pocit, že Bond by si ten šťastný konec s odjezdem do západu slunce ve svém DB5 zasloužil mnohem víc (v tomto ohledu je pro mě konec Spectre pro Bonda tedy mnohem lepším a uspokojivějším zakončením). Jen doufám, že se toto rozhodnutí nakonec tvůrcům nevymstí. Nový Bond totiž bude muset přijít s něčím úplně novým a radikálně tak sérii proměnit, nebo nějakým způsobem navázat a rovněž tak vnést do série změnu. Hodně mě budou zajímat reakce nejen na nového Bonda, ale i na nový film. Pokud se totiž následující bondovka nepovede, mohlo by se stát, že na pár let půjde celá série k ledu… Ve výsledku je No Time to Die solidním a strhujícím závěrem Craigovy pentalogie a filmovou událostí roku, na kterou rozhodně stálo za to si těch pár let počkat.

Na rozdíl od většiny ostatních se mi líbil i první film, takže při hodnocení jeho stejnojmenného pokračování můžu vesele ignorovat jakékoliv srovnávání. Zkrátka jsem se těšil na další DC film a to i o to víc, že si Warneři po letech zřejmě konečně uvědomili, že když se neschopní kravaťáci vměšují režisérům do jejich filmů, nedopadá to dobře. James Gunn dostal volnou ruku a tak se rovnou utrhl ze řetězu a stvořil asi nejšílenější komiksový film, který jsem kdy viděl. Nový Sebevražedný oddíl je vlastně naprosto ujetá blbost, zároveň ale skvěle a krásně natočený film, který neskutečně baví od začátku do konce. Gunn eRkový rating využívá naplno a film nešetří brutalitou a nekorektním humorem, a dokonale obojí spojuje v jeden šíleně krásný celek, který příběhově stojí hlavně na dobře napsaných dějových linkách a konfliktech jednotlivých postav. Vyjma Harley a Flaga je ansámbl Sebevražedného oddílu složen z béčkových a céčkových padouchů a antihrdinů, ze kterých však Gunn udělal áčkové hvězdy a plnohodnotné cool charaktery. Hlavní postavy jsou dobře napsané a zahrané (velmi mě překvapil John Cena) a navzdory šílenosti celého počinu nechybí osobní momenty dodávající ději potřebné emoce. Bloodsport, Peacemaker, Polka-Dot Man, King Shark a především Ratcatcher, to všechno jsou postavy, které mi předtím byly úplně ukradené, avšak teď je (díky Gunnově dobré práci s těmito charaktery a skvělým hercům) chci vidět v dalších příbězích. Jak je u DC zvykem, nechybí skvělá kamera, parádní soundtrack a skvěle vypadající efekty. Ve finále je pro mě nová Suicide Squad velmi příjemným překvapením a doufám, že James Gunn u DC (u té bláznivější stránky) nějakou dobu zůstane.