TwoFace

— My anger gives me strength, and it is that strength that I offer the Empire. — I když o Impériu vlastně ani moc není, nabízí tato minisérie, stejně jako předchozí Tales of the Jedi, pohled do minulosti a osudu dvou známých postav a poodkrývá některé zajímavé detaily z jejich života. V rámci krátké stopáže nelze čekat žádný komplikovaný děj, tyto malé střípky z předaleké galaxie mě ale baví. I když si myslím, že se daly vybrat mnohem vhodnější a zajímavější postavy. Svět Star Wars je bohatý na postavy a příběhy a série Tales of tak má obrovský potenciál. Myslím, že Disney by ho mělo pořádně využít, rozšířit dosavadní dvě minisérie a soustředit se na více různých, třeba i málo známých postav ze všech období Star Wars, od Staré Republiky až po Reyin nový řád Jedi. Dovedu si představit třeba podobný náhled do života nájemných lovců nebo řadových vojáků Impéria a povstalců. Animace je vážně fantastická!

— I'd rather die trying to take them down than die giving them what they want. — Andor je úplně jiné Star Wars, než doposud – sliby tvůrců byly dodrženy a doopravdy cílí na dospělé publikum. Za celou sérii je jen pár krátkých akčních scén a jinak jde o dospělé, temné a inteligentní drama plné politiky, intrik a imperiálního útlaku. Právě tyranie fašistického Impéria je zde bez ostychu ukázána a celý seriál tak působí temně, špinavě a bezútěšně. Děj postupuje velmi pomalým tempem, postavy spolu vedou dlouhé rozhovory a vše působí velmi realisticky, což ve spojení se skvělými hereckými výkony na jednu stranu velmi oceňuji, na druhou stranu mě ale Andor dost často nudil. Ano, snad poprvé jsem se u Star Wars nudil. Stejně mi přišlo, že se za dvanáct epizod děj skoro nikam neposunul. Andor je sice vážně skvěle natočený, to mu nemohu upřít; ve výsledku ale nijak nespěchám na to, vidět ho co nejdříve znovu (na rozdíl od ostatních Star Wars seriálů). Jsem ale moc rád, že vznikl a vydařil se, kvality tohoto seriálu se přehlédnout rozhodně nedají. Andor je totiž v pravém smyslu skutečně dospělé Star Wars.

— They grow up so fast, our students. — Může Filoni prosím někdy udělat něco bez Ahsoky? Chápu, že je jako jeho vlastní dítě, ale přijde mi, že Ahsoku procpe úplně všude a kolikrát i na úkor kánonu. Epizody s Ahsokou mi přišly úplně nadbytečné a navíc narušující léta ustanovený kánon. Epizody s hrabětem Dooku jsou ale skvělé, rozhodně mohlo být z jeho života ztvárněno i více událostí. Tales of the Jedi je totiž zajímavým konceptem, který mi ale ve výsledku přijde vcelku nevyužitý a doufám proto, že se do budoucna rozroste o další příběhy a střípky dobrodružství méně známých Jediů a Padawanů.

Druhá Craigova bondovka je jednoznačně nejslabší ze všech pěti. Až na několik scén působí tak nějak nevýrazně a jako celek až „odpojeně“ od zbytku a to i přesto, že přímo navazuje na předchozí Casino Royale a tvoří s ním jakousi duologii. Daniel Craig je opět parádní a stylový, jeho záporák i bond girls jsou však bohužel celkem slabí. Pořád jde o povedený film, ale tak trochu mu chybí ten správný bondovský „feel“ a působil na mě jako jeden z generičtějších akčních filmů a to i díky příliš zmatenému střihu a roztřesené kameře během akčních scén.

— If we give up now, everything we fought for, everyone we lost, will have been for nothing. The Clone War may have ended, but a civil war is about to begin. — Když bylo poprvé oznámeno, že Clone Force 99 dostanou svůj vlastní seriál, moc nadšený jsem nebyl, ale naštěstí jsem hned po první epizodě musel změnit názor. Příběhově The Bad Batch dobře spojuje Filoniho další projekty, především The Clone Wars a Rebels, a odkazuje i na The Mandalorian, sequely a pravděpodobně i na budoucí seriálové projekty. Seriál však trpí stejným neduhem, kterým trpěly i The Clone Wars, a sice že velkou část série tvoří zbytečné a většinou nezajímavé filler epizody, které nikterak neposunují děj dopředu. Hlavní epizody, a především finále, jsou však skvělé a právě v těchto epizodách se seriálu povedlo skvěle zobrazit konec jedné éry a proměnu Republiky v Impérium (nahrazování klonů stormtroopery, okupace světů, vzrůstající útlak, počátky povstání), opět by ale bylo dobré, kdyby na to hlavní postavy nějak víc a emotivněji reagovaly. Nejvíce emocí tak má finále a závěrečná konfrontace hlavních hrdinů s Crosshairem, to však mělo být tím, na co se měl děj soustředit především a nejenom v několika epizodách (které jsou zároveň těmi nejlepšími). Když se z první série vyškrtá všechen filler, zůstává skvělý poválečný příběh o konci jedné éry a přátelství. Prozatím je pro mě The Bad Batch ale nejslabší Filoniho počin. Líbí se mi celkem nečekaná návaznost na Mandaloriana a na sequely a zajímá mě, jak se bude příběh dále vyvíjet. Bohužel se ale většina seriálu (hlavně druhá série) točí v nudném kruhu filler epizod, které čas od času vystřídají jedna až dvě skvěle zvládnuté epizody soustředící se na osud klonových vojáků a přerod Republiky v Impérium, které děj posouvají alespoň trochu dopředu. Kdyby se tedy odstranila polovina epizod a zanechaly se jen ty hlavní, děj by nebyl tak roztahaný a šel bych s hodnocením výš. Čekal jsem, že třetí a poslední série bude v tomto ohledu jiná, ale i zde je plno filleru, děj se točí víceméně v kruhu, epizody jsou stále o tom samém, postavy ani děj se nikam moc neposouvají a mnoho věcí a konceptů také vlastně nikam nevede (a jedna epizoda dokonce přepisuje několik let ustanovený kánon jen kvůli zbytečnému fanservisu). Poslední série začala velmi slibně, ale rychle vyšuměla do prázdna, čemuž nepomohly ani čím dál kratší epizody. Finále se však povedlo a závěr celého seriálu se mi líbil, kéž by mnohem více epizod bylo tak dobrých a kvalitních jako ty první a poslední. I když jsem Filoniho nikdy nepovažoval za génia a spasitele Star Wars, kterým ho velká (bohužel hlavně ta velmi otravná a toxická) část fandomu tak dlouho zvala, jeho styl vyprávění se mi líbil a vždy jsem od něj čekal jistou kvalitu. Z The Bad Batch je ovšem zřejmé, že by to možná chtělo nové talenty s novými a originálnějšími nápady, kteří se stále nebudou motat kolem tématiky klonových válek, která už nějakou dobu působí velmi vyčpěle.

Před dvaceti lety bych tenhle film bezpochyby zbožňoval, takže jsem čekal, že mě při sledování přenese zpět do dětství. No, nestalo se. Detektiv Pikachu svůj potenciál vůbec nevyužil a působí spíš dojmem produktu vezoucího se na vlně popularity Pokémon GO (čímž, buďme upřímní, přesně je). Přesto jde o povedený film, který na svých malých žlutých ramenech nese především roztomilý Pikachu s hlasem Ryana Reynoldse. Pokémoni přenesení do reálného světa vypadají v rámci možností dobře, někdy ale balancují na hraně zneklidňujících výjevů z nočních můr. I když jde primárně o film pro děti, najde se v něm i pár vtipů, které pochopí spíš ti větší. Příběh raději nekomentuji. Není vyloženě špatný, scénáristé se však rozhodli pro několik hodně ujetých momentů (hlavně závěrečný plot twist), které asi nebyly zrovna tou správnou cestou, kterou se vydat. Pokémoni by zkrátka měli zůstat v rukách Japonců a pokud možno pouze jako anime.

Vcelku povedená adaptace herní předlohy, která však ničím nevyčnívá a svůj potenciál absolutně nevyužila. Jako fanouška herní série mě film rozhodně neurazil, zároveň mě ale, až na pár momentů, ani ničím nenadchnul. Alicia Vikander jako Lara Croft je fajn, kvůli zjednodušenému scénáři osekanému o všechny vedlejší postavy ze hry, na mě však její filmový charakter působil nezajímavě a prázdně. Sice se jedná o origin postavy, přesto si ji však nedokážu představit jako cílevědomou archeoložku schopnou přežít a ustát cokoliv. Rovněž celá mytologie ostrova, prostředí, atmosféra a tajemno à la Ztraceni ve filmu chybí, nebo jsou tyto prvky velmi minimalizované. Film se také snaží o představení budoucích dějových linek, to však asi už nikam nepovede. Tak snad se příští filmová adaptace povede lépe.

Komiksový kánon dostává pořádně na frak. Tým Birds of Prey bez nejdůležitější členky Barbary Gordon prostě není Birds of Prey. Film spíše působí jako divná kombinace Birds of Prey a (nyní už nejspíš zaniklého projektu) Gotham City Sirens. Nějak si nedokážu představit, že by tým, který nám byl ve filmu představen, měl někdy v budoucnu spolupracovat s Temným rytířem. Absence Affleckova Batmana a Letova Jokera zamrzí. Moc rád bych viděl tyhle dva v jedné scéně s Black Maskem, kterého Ewan McGregor ztvárnil skvěle, i když možná až moc šíleně. Co v komiksových filmech naprosto nesnáším je, když je hlavní záporák s potenciálem budoucích příběhů zabit, aniž by jeho smrt měla nějaký větší smysl pro vývoj postav či příběhu. Film se místy až moc snaží být „edgy a cool“, jenže Harley zkrátka není Deadpool a nikdy nebude, nehledě na to, jak moc se DC snaží ho z ní udělat. Nejsem zrovna fanouškem směru, kterým se v posledních letech Harley Quinn v komiksech ubírá. Přesto ale v téhle roli miluji jako vždy úžasnou Margot Robbie, na které je vidět, že roli Harley naprosto zbožňuje a je to ona, kdo táhne celý film. I když bych nejspíš dokázal na filmu najít víc záporů než kladů, stejně jsem si ho užil. Stopáž je tak akorát, film si drží slušné tempo, a co se velmi povedlo je vizuál, hudební doprovod a choreografie akčních scén.

Skvěle natočený snímek, který si úžasně dokáže udržet divákovu pozornost, hlavně pak perfektní prací s kamerou, která vás naprosto vtáhne do děje. Iluze, že je vše natočeno na jeden záběr je dokonalá, přesto se však nemůžu ubránit pocitu, že právě tento styl filmu trochu uškodil. Vizuál filmu je nádherný a působivý, ale právě kvůli kameře trochu zaniká a realistické, pro film vytvořené zákopy a stovky komparzistů zůstávají až trestuhodně nevyužity. Přesto je 1917 velmi zdařilým, realistickým a nervy drásajícím zážitkem, který však plně nevyužil svůj potenciál.

Původní předloha dostává pořádně na frak, hlavní zápletka je pozměněna, postavy nahrazeny nebo rovnou vystřiženy, a samotný závěrečný twist naprosto jiný. Ale celou dobu se jedná o zábavný film s úžasnou akcí, který jsem si celkem užil i přesto, že stupidně a zbytečně mění předlohu.