Gattolino

Tak tohoto Pana režiséra budu pozorně sledovat. Moon se doopravdy povedl, a tento jeho další počin nemá daleko k dokonalosti. Oba filmy, které splňují vše, co od kvalitního scifi-thrilleru požaduji, mají totiž ještě něco, co je i mezi jinými vcelku kvalitními filmy velmi vzácné, a to logicky a důkladně dotažený finiš. Existuje mnoho filmů, které rozehrají skvělou a slibnou zápletku, vtáhnou do hry mnoho tajuplných detailů, navnadí diváka a nasadí mu do hlavy nutkavou otázku: "Jak jen to ten režisér - scénárista" zakončí?" Mnohdy však konec vyšumí do prázdna, slibné náznaky zůstanou neuzavřeny, záhada či zápletka se vyřeší laciným způsobem, utone v závěrečném chaosu, nebo se nevyřeší vůbec nijak, někdy se neschopnost dozdobit dort a dát na něj vítěznou třešničku zamaskuje za módní "otevřený konec" v duchu hesla " necháme to na divákovi". Neříkám, někde to má něco do sebe jako záměr, ale pan Jones tu elegantní koncovku umí. A co navíc, je mnohokrát obtížnější udělat pozitivní, světlou koncovku, aby nebyla kýčovým happyendem, než celý konec pohřbít do krve, temnoty a beznaděje. Proto takovýchto dotažených filmů je jak šafránu. Je to dílo, které zůstane v hlavě a dá se vidět vícekrát, výkony všech hlavních herců jsou na medaili, a režisér? Asi zde platí to nepříliš časté, že jablko nepadá daleko. I když pan Jones nechce zjevně ze slávy svého geniálního otce Davida Bowieho nijak těžit, což je také sympatické.

Těžko říci, zda by v dnešní době měl šanci vzniknout podobný film. Paradoxně v době diktatury, kdy mocipánům bylo lhostejné, zda státní peníze půjdou na skvost nebo na šunt, hlavně aby v tom nebyly narážky proti režimu, a asi i díky jejich nepozornosti, mohl dostatečně umanutý režisér, netlačen komerčními termíny, propašovat na plátna tento křehký, občas obtížně pochopitelný, snový klenot. Možná se zpracování povídky klasika Vítězslava Nezvala zdálo nevinným záměrem, a tak mohl vzniknout jeden z nejvýznamnějších českých filmů všech dob. Chtělo by se říci, že celý film, obratně balancující na rozhraní reality a snů, stojí a padá s Jarkou Schallerovou, tehdy rovněž na rozhraní dítěte a mladé dívky. Ale jde spíš o dokonalé prolnutí obého. Nálada jako z Magritových obrazů se mísí s dotekem dávno zasutých, záhadných pocitů z dětství, některé scény a dialogy se zdánlivě neorganicky nečekaně vynořují a opět zanikají v znepokojivém, a současně okouzlujícím spojení pohádky, noční můry plné děsivých odkazů, archetypálního mýtu a středověké frašky. Ne náhodou je pozadím děje – neděje produchovnělé prostředí Kostelního Vydří. A vše sjednocuje skvělá hudba, která jako by chrání diváka, aby mu v té mozaice zdánlivě nelogických obrazů stále svítilo světélko unikavé a nepopsatelné krásy. V některých scénách (například upoutaný Tchoř ve výklenku stěny a v očekávání čehosi mystického ztichlá dvojice u fontány, pastorální shledání Orlíka s Valérií v knihovně za zvuku flétny, výskok polonahých flagelantů na zavřenou bránu, unesená Valérie ležící pod jakýmsi bizarním hodinovým strojem) doslova mrazí. Jako by se jednalo o ponor do citů dozrávající duše, odhazující kuklu dítěte a ohledávající v podobě nevinné dívky svůdnou a mnohotvárnou podobu lásky. Jestliže si každý z diváků z tohoto filmu odnese něco jiného, je to nejspíše zcela v souladu se záměrem režiséra tohoto magického setkání s hlubinami individuálního podvědomí. Vedle Vláčilovy Markéty Lazarové a Ovoce stromů rajských Věry Chytilové alespoň pro mne asi jeden z nejvýznamnějších a nejvíc přesahujících počinů české kinematografie.

Nadšení. Skvělý Clint Eastwood a skvělý celý film. Nechci opakovat superlativy, které již vyřkli ostatní, ale vypíchl bych jednu věc - typickou ukázku a analýzu klasického vzoru amerického charakteru, který je některým Evropanům těžko pochopitelný. Tvrdost a vlastenectví (americká vlajka na domě), a současně citlivost na nespravedlnost v okolí, které by se někdy mohlo říkat vměšování, ale kterou má opravdový Američan v sobě zakódovánu, což je možná pro celý svět dobře. Tento film ční ze změti jiných snímků jako diamant z uhláku. Mimo věrohodně a citlivé téma je zde i prostor pro dobrý humor. Vyvážený skvost!

Vynikající. Kdyby člověk chtěl hledat blechy, zejména v historických reáliích a skutečně doložených událostech, určitě by je našel, ale proč to dělat? Není smysl díla jinde? A natočit dobrý historický film ze starověku není zas tak obvyklé. Ben Hur, Spartakus, Kleopatra, Sinuhet, Pád říše římské, Faraon, Boj o Řím, to je naprostá klasika, ale natočená už relativně dávno. Co podobně kvalitního vzniklo od té doby? Alexandr Veliký není špatný, ale mohl by být o dost lepší, Trója má taky své rezervy. Gladiátor se prostě podařil. A jestli se povedlo, abych při odchodu z kina musel vytahovat šnuptychl, pak to rozhodně není díky žádnému "dojemnému hollywoodskému klišé", jak se snaží filmu podsunout ti, co se za ten šnuptychl stydí. První dojem je asi klíčový, a tím bylo naprosté pohlcení do děje. To pak se dají odpustit i ty historické vymyšlenosti.

Tak tohle se konečně povedlo! Vedle Sirotka a Sirotčince další excelentní strašidelňák. Je to náhoda, že všechny tři se točí okolo dětí? Umanutost toho šíleného spisovatele - detektiva byla tedy neuvěřitelná, ale asi se to děje. Sice jen magor by lezl v takovém domě a v takové atmosféře v noci na půdu, ale magor on byl velký, a vcelku věrohodný. Obdivuhodné, jak silný potenciál děsu s minimem prostředků šel vyvolat. Pár fotek, náznaků ve tmě, skřípot, vše na svém místě. Nečekaný pohyb "bubáka" v notebooku, to stálo za to, i ty duchovité pacičky na rameni. Onen Mr. Boogie někde v pozadí v houští, zvětšované fotky, dost dobré. Krásně pozvolna a nenásilně vršený děs "po špetkách", bál jsem se jít na záchod, že se za okýnkem objeví ten děsivý nelidský obličej. Drásavá hudba naprosto vzorná, industriál jak prase, jedna z nejpekelnějších, už jen z těch zvuků by mohl mít divák slušné bobky. Závěr příjemně překvapivý a dotažený. Srovnám-li s nedávno viděným Insidious, je rozdíl právě v důvěryhodnosti. Tento film daleko více vtáhne a přesvědčí. Mystický Mr.Boogie straší a vraždí dál, děste se!