Gattolino

Ježiši to je krásný film! Viděl jsem zatím půlku, zítra dokoukám, ale už teď jasná za pět hvězdiček!

Naprostý skvost. Snová atmosféra prolínající se s drsnou skutečností irského severu, nádherná čistá hudba, vynikající a uvěřitelný konec. Úžasné a elegantní, že se scénář neuchýlil k nějaké módní klišovité tragédii na konec. Není to jako "něco", není to ničemu podobné, maximálně vzdáleně podobně úchvatné Interstate 60.

Naprosto dokonalé dílo, jemuž nelze vytknout ani chlup. Dokonale vybraní herci, podoby Michelangela i jeho modelů perfektně věrné předlohám z obrazů. pojetí děje mapující umělcův život a dílo různými sondami do minulosti a sjednocené osobou papežova vyšetřovatele - Stínu, věrohodně a přesvědčivě předvedené prostředí tehdejšího světa, v němž se pohyboval, od prostředí mocných mecenášů po putyky a bordely, nepřikrášlovaná divoká a nespoutaná malířova povaha a přímé jednání, historická věrnost, působivé scény zahalené šerosvitem jako z jeho obrazů, skvostná muzika. Srovnatelné s mocnými díly jako je Scottovo Království nebeské nebo Kavalerowitzův Faraon. Prodchnuto moudrými životními pravdami, kterých se těžce dosahuje. Myšlenková hloubka a perfektní režie, vyzdvihující vnitřní, opravdu Boží jas Carravaggiova díla. Téma o mistrovi malby a duchovním vizionáři citlivě uchopené a zpracované mistrem kinematografie.

Zajímavá psychologická sonda do procesu zrození totálního zloducha. Ovšem čím se kolo děje roztáčelo do větších svinstev, tím mi připadalo méně věrohodné. Ale asi se i takovéto věci dějí. Herecky hodně dobré, celkové vyznění dost depresivní, vyústění dost nepravděpodobné. Pochybuji, že by policie nechala takovou událost nevyšetřenu, stejně jako "vzplanutí" zahradníka. Normálně by se to stejně všechno odhalilo. Za zamyšlení rovněž stojí, zda pro někoho může opravdu mít skleněné bezduché a neútulné akvárium nad městem větší cenu než klidný a spokojený spánek. Ale Javier nepochybně normální nebyl, a zápletky s úchylem mi připadají trochu lacinějším způsobem vyústění příběhu než bez úchyla. Úchyl je vždycky taková mírně neférová pomůcka scénáristy, proto si strašně cením příběhů kvalitně a napínavě vystavěných bez magorů.  Za shlédnutí to tedy stálo, ale asi bych to někomu nedoporučoval.

Na film mne zprvu nalákala Florence Pugh, ale z počátku jsem byl trochu odrazován rozvleklostí a neorganickým střídáním časových rovin, které nebylo zcela snadné zprvu rozlišit. Pak se ale pomalu začala vynořovat úžasná vnitřní struktura jak z antického dramatu, jako puzzle z obrazů anglických mistrů 19. století. Příběh nesl to magické prolnutí určité romantické pohádkovosti s dobovou režnou necitelností, ale šikovně propojeno do působivého vyznění.  Symbolická struktura čtveřice dívek jakoby představuje čtyři Múzy - malířství, literaturu, hudbu a divadlo. Nakonec vše do sebe zapadá, nic nepřebývá a nic nechybí. Precizní scénář a elegantní, byť idealizovaný závěr. Film se nese trochu v duchu snímků Interstate 60 nebo Tak jako v nebi, zdánlivě neslučitelných, ale od každého si nesoucích kus nálady. Působivé, romantické, laskavé i smutné, ve výsledku filmové pohlazení. Krásné a skvěle zahrané.

Vynikající, viděno podruhé, ale stále je to takové těžko postižitelné a špatně by se to vyprávělo. V některých chvílích je toho trochu moc najednou a ty souvislosti se trochu obtížně pochytávají. Ale možná to celému filmu dává ten správný punc.

Možná docela tendenční snímek podle odpůrců iráckého tažení, kde byla údajně vymyšlena záminka existence zbraní hromadného ničení, zvláště chemických. Smutnou skutečností ovšem zůstává fakt, že ať už byly zbraně nalezeny nebo ne, byly prokazatelně použity. Útok se odehrál se dne 16. března 1988 v irácké Halabdže. Byl součástí irácko-íránské války, resp. její operace al-Anfal. Jeho vykonavatelem byla irácká armáda; cílem bylo kurdské obyvatelstvo. Trval 48 hodin. Útok si vyžádal mezi 3200 až 5000 mrtvými a 7000 až 10 000 zraněnými. Většina obětí byli civilisté, ženy, starci, děti, domácí zvířectvo. Velká část úmrtí se odehrála bezprostředně po útoku chemickým plynem; některá však následovala až po řadě měsíců či let. Nejvyšší irácký trestní soud tento útok oficiálně označil dne 1. března 2010 za genocidu kurdského obyvatelstva na území Iráku. V současné době je považován za jeden z nejrozsáhlejších příkladů nasazení chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. Útok byl vykonán v podvečer dne 16. března 1988. Irácké letouny typu MiG a Mirage zahájily bombardování města za pomocí chemických bomb. Náletů se uskutečnilo celkem 14, v každém bylo zapojeno 7-8 letadel. Použity byly různé chemické plyny, jako např. yperit, sarin, tabun a VX. Dle svědků páchl plyn nejprve po odpadcích, později po sladkých jablkách. Ti, kteří byli plynem zasaženi, umírali různými způsoby. Navíc byla roku 2015 odtajněna tajná operace CIA zvaná Avarice, která výrobu a využívání chemických zbraní dokazuje.

Naprosto dokonalé. Protože je to příběh srdce bez jakékoliv vypočítavosti. V sedmdesáti letech také autor asi nepíše s žádnými vykalkulovanými ambicemi, zvláště když jde o prvotinu. A filmové zpracování fantastické. Z podobně poeticko-nadčasového poháru jako třeba filmy Roba Reinera. Hlavní protagonistka vybrána přesně tak, aby vyzařovala nikoliv materiální lacinou krásu, ale tu vnitřní duchovní, a to ještě jen pro ty, kteří jsou ochotni ji takovou přijímat. Jestli jednotlivé epizody příběhu jsou uvěřitelné nebo nikoliv je stejně zbytečné a zavádějící, jako u Caravaggiova obrazu zkoumat a hledat logiku osvětlení scény. Prostě se to podařilo. Naprosto kompaktní, ucelené dílo jako symfonie, v níž každý tón ladí a nesmí chybět.  A muzika skvostná, dokonce je tu Jimmy Page a staří Yardbirds!

To už chce opravdu talent takhle zprasit kvalitní téma. Ale Žut se nepovedl obdobně.  K Mayovkám měli zakázat přístup komukoliv jinému než Haraldu Reinlovi (výjimkou byl Hugo Fregonese, jemuž se Old Shatterhand povedl na jedničku). Kdo zná dobře původní vydání knih, musí zde plakat. Lord a jeho sluha - to je opravdu tragédie. Horší než Jar-Jar Binks ve Starwars.

Shlédl jsem dvojku s nadějí na elegantní navázání na poetičnost, průzračnost a logiku děje, přehlednost, překvapení a smysluplné využití každé minuty v jedničce. Bohužel se nekonalo. Poetičnost nahradily zbytečné surovosti, logika děje se kamsi vytratila, překvapením byly jen některé podmořské scény, dokud se neustálým opakováním neomrzely, neustálé vykrádání prvního dílu, přehlednost chvílemi zcela rozmlžena jak v nějakém béčkovém trilleru, děj na metry a klišé nad klišé. Monumentální draky vystřídali bezduší "plesiosauři". Natahované a zcela nevěrohodné finále, plné oprýskaných scén z dvacet, třicet let starých katastrofických filmů. Myšlenkově o ničem. Je mi líto, ale zklamání a promrhaný potenciál. Za pěkné podmořské scény a triky tři hvězdičky.