humanbeing

Nabízí se srovnání s Kozorohem 1. Tady namísto kosmonautů hrajících přistání na měsíci, tu člověk po plastické operaci obličeje hraje kosmonauta, který se vrátil z Marsu. A jak to tak bývá u podobných případů, problémy na sebe nenechají dlouho čekat. V druhé půli je Astronaut jasně realističtější, to se týká i finálního rozuzlení značně zašmodrchaného děje. Sympatický snímek.

Je to celkem ucházející survival film v metru, kde se na několika místech zřítí strop a pět lidí různě prochází škvíry a snaží se najít východ, rychleji, než metro zatopí řeka. Stallone tenhle film remakoval ve svém podstatně vymakanějším remaku Daylight, ve kterém zkopíroval to nejlepší odtud, i když kdoví, jestli nešlo spíš o krádež, než o povolený remake - což je mi ale upřímně jedno.

Doktor Jim Henley má zlé sny, v nichž mu jde kdosi "po krku". Když nespí, tak pracuje na svém novém projektu, jehož cílem je markantně a především globálně zvýšit lidskou inteligenci. To se ale nelíbí nějakým lidem, a už vůbec ne těm, kteří mu v jeho nočních můrách usilují o život. Problém - jeho noční můry působí až příliš reálně, dokonce až tak, že zasahují do jeho každodenního života. Po chvíli se rozdíl mezi dnem a sny smívají a to už jde takzvaně do tuhého. Velmi zajímavý televizák s výborným Lloydem Bridgesem, který je napínavý až do úplného závěru. Leč bohužel nevyústí ve zrovna zajímavé finále. I tak jde ale o podívanou, která za tu hodinku stráveného času před televizí stojí.

Jedna hvězdička za nápad s brýlemi, skrze něž lze odlišit lidi od mimozemšťanů (později mnohem lépe využité ve filmu They Live od Johna Carpentera) a druhá za celkem slušný herecký výkon Lloyda Bridgese, který je to jediné, co film vytahuje z filmové bídy alespoň lehce pod průměr. Akční scény jsou natočené děsivě špatně a film je stručně řečeno jedna velká nuda.

Mel Brooks nemohl začít lépe. 4 a půl hvězdičky.

Viděno s velmi pěkným živým hudebním podkresem skupiny Ohm Square. Film ač žánrově ne zrovna můj šálek kávy se mi moc líbil a obstál by i bez živé hudby. Má obrovské množství speciálních triků, dvojici velmi sympatických herců a děj není až tak zajímavý, ale je velmi, velmi zábavný. Prostě z každého záběru je vidět a cítit Murnauovo nadšení pro film.

Unikátní film. Viděl jsem jej s vynikajícím soundtrackem od Jiriho Stivina, jen tak mimochodem.

Kabinet doktora Caligariho jsem viděl poprvé až teď na LFŠ, a musím uznat, že se jedná o opravdu nevídaný zážitek. Několik scén i dnes působí slušně strašidelně, a jak teprve film působil na diváky ve dvacátých letech... Mimochodem viděl jsem verzi s německými titulky (na titulkovacím zařízení byly jinak české) a se skvělým živým doprovodem.