Nanuk - člověk primitivní

Nanuk - člověk primitivní, jak bláhové se zdají býti diskuse o formátu dokumentárního filmu. Jde spíše o filozofickou otázku, která se soudobou realitou nemá nic společného. Robert Joseph Flaherty byl bezesporu fascinován extrémními životními podmínkami kanadských Eskymáků i jejich přirozeností. Romantismus a okouzlení pseudohistorickými slohy byl počátkem 20. století stále jedním z dominujících pohledů na svět a pravěký způsob obživy v novém věku musel civilizovanou společnost ohromovat. Flahertymu nelze zazlívat rekonstrukce a vyhýbání se moderním pomůckám, princip romantického ideálu by bez této jeho pečlivosti byl nenávratně narušen. Flaherty strávil v mrazivém kraji mnoho času, jeho obrazy v sobě skrývají poetickou duši i cit pro každodenní drama života. Protagonisté nás seznamují s mnoha aspekty své tehdy stále živé provázanosti přítomnosti s tradicemi. Obživa, soudržnost, stavba zmrzlých chrámů, lovení, transport i odpočinek ve starodávných křivkách sněhové nadvlády působí majestátně i dnes. Vizuální poezie je nezpochybnitelnou hodnotou, kterou nám Flaherty již před stovkou let naservíroval z bílých plání arktického Hudsonova zálivu. Obdivuhodná zkušenost pro nadšeného filmaře, netradiční zážitek pro filmové diváky! (15.01.2018)

Velice významný, působivý a drsný dokument o lidech zápasících s přírodou. [8/10] (Revillon Fréres, Pathé Exchange) (Němý, čb. /// Produkce: Robert J. Flaherty /// Scénář: Robert J. Flaherty /// Kamera: Robert J. Flaherty /// Hudba: Stanley Silverman) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (11.02.2010)

Tak konečně se mi podařilo shlédnout tento dokumentární skvost o životě eskymáku, od otce dokumentaristiky Roberta Flaheryho jako takové. Co ho ale k takovému počinu vůbec vedlo? Dobrá otázka a velice jednoduchá odpověď. Sám se někdy v letech 1912-1919 zúčastnil asi čtyř expedic do severokanadské subarktidy. Filmový materiál který si dovezl z těchto výprav, však nad všechna očekávání zničil. Ještě ale před natočením Nanuka žil asi dva roky mezi inuity, jak se sami nazývají myslím že ještě dnes tito prapůvodní obyvatelé. Ve svém filmu nám v láskyplných ale také v romantizujících obrazech představuje každodenní starosti Nanuka Nyla a jeho rodiny, jeho lovecké zvyky a jejich věčný a neustálý boj s přírodou. Opravdu moc krásný a vysoce hodnotný filmový zážitek, ukazující lidi v inscenovaných situacích, které přesně odpovídají autentické skutečnosti. Tímto stylem se zásadně liší třeba od Sovětské dokumentárnické školy která dávala spíše přednost bezprostřednímu zachycení skutečnosti. Jasně Sověti by tento film viděli jenom jako takovou malou agitku ale u Flahertyho je to úplně o něčem jiném ten staví do popředí zájmu všelidský humanismus tak trochu prodchnutý lyrismem. Nádherné a navíc natočené v opravdu v drsných podmínkách. Ne, každý by to dokázal! (04.09.2006)

Nejen že to je první dokument všech dob. Je to dokonce první mystifikační dokument všech dob! Protože paní Nanuková nebyla opravdová Nanukova žena, iglú se nepostavilo hned napoprvé a tak dále. Bohužel skutečná byla sněhová bouře, před kterou se na konci filmu naši hrdinové schovávají. A bohužel se v ní prý po dotočení navždy ztratili. (03.08.2009)

To jsou mi náhody. Kameru mít náhodou zrovna na místě, kde hlavní hrdina najde dýchací otvor v ledu, který si oblíbil lovený mrož. Nanuk je považován za jeden z prvních etnografických snímků. Formy "autenticky inscenovaného dokumentu" bych se ale nebál ani dnes, kdy se spíš upřednostňuje průřez postupným procesem poznávání, případně sumarizace poznatků. (16.04.2016)