EastWicka

Historické drámo slavného divadelního režiséra Trevora Nunna je dojemné, po shakespearovsku strhující a překvapivě svěží. Helenka Bonham-Carter byla skvělá už jako růžolící zádumčivá dívčina. Vidět ji hrát v tomhle věku je zážitek sám o sobě.

Pochmurný příběh obsese jednoho Kozoroha od STB je okénkem do hnusných 80. let v nenormální normalizační době. Ondřej Malý je jeho Clintem Eastwoodem i Kuním ksichtem.

Je tu sice šance, že by Arthur Conan Doyle z úžasného, frenetického závěru téhle série Sherlocka dostal psotník. Osobně si ale myslím, že by ho to rozmotávání nadchlo. A zlovolná víla Eurus obzvlášť.

Vidět B. R. 2049 zrovna 6.10. byla fakt trefa! Víc neřeknu. Tak jo, řeknu... V tomhle ponurém alternativním univerzu se za 30 let odehrál posun k ještě větší ponurosti, a to nejen pro replikanty (i když, co si budem povídat, už v roce 2019 to na světlé zítřky rozhodně nevypadalo). Nový Blade Runner je nádherná, melancholická scifárna, které je oproti jedničce méně cítit člověčinou a postrádá ten zásadní šokující AHA moment a následnou katarzi. Nabízí však úchvatné obrazy, update etických dilemat a - velmi živých - technologií i mrazení v zádech (navíc možná zjistíte, kam zmizel Elvis!). A vůbec, vede si dobře i bez ní. Bez duše - tedy té lidské. Má totiž svou vlastní.

Miluju Florencii i podzim a náladou obojího je tahle mezigenerační, lehce nudistická romance přímo prodchnutá. Přesto mne trochu rozčilovala - Marcello je sice autentický a Nastassja rozkošná, ale ona i její svět jsou až příliš okatě šité na míru roli předmětu posledního výboje touhy podobných starých italských kocourů. Ach, jak k uzoufání smutné, vědět, že se do tak mladého masíčka už nikdy nezakousne... Mě to teda nedojalo.

Takhle se točí historická látka! Dánská sága o třech spřízněných duších, rivalitě, nacionalismu, lásce, válce, marnosti i naději dokázala nemožné. S lehkostí prostřídává dvě časové roviny, aniž bych jednu z nich z duše nenáviděla. Na "malé" historii ukazuje tu velkou, rozpláče vás, pohne k zamyšlení, smázne 150 let a pak je zase přihodí zpátky, i se vší tou tíhou a paralelami... (a vůbec, podívejte se sami). Kéž by tvůrci upachtěného Mattoniho alespoň trochu opisovali.

Tak jemně dýchat snad jen ona může... Film, který vyžaduje sladění divákova tepu se snivým tempem letního dne uprostřed dlouhých prázdnin v Hampsteadu léta Páně 1818, kdy láska i poezie klíčí, jako když se motýl klube z kukly, slova putují celé týdny a - méně pomíjivá než lidský život - přetrvají věky, jako ta modrá křídla ve staletí staré vitríně. Krásná, křehká a mrtvá. Johne Keatsi, byl bys v roce 2017 šťastnější?

Jedna z nejrozkošnějších a nejpoťouchlejších filmových romancí všech dob. Maggie a James byli dokonalou volbou a tuhle BDSM variaci na téma na každý hrnec se najde poklička si střihli s lehkostí a vtipem.

Během první hoďky si mě Proroctví zaháčkovalo - co totiž může být lepšího, než namol opilý Nicholas Cage luštící strašidelné záhrobní vzkazy! Atmosféra navíc připomínala The Mothman Prophecies, které miluju. A dost mě bavily ty změny žánrů! Z mysteriózního bijáku se vyploupl katastrofickej biják, pak parodie na katastrofickej biják, pak drama o osamělých rodičích a chytrých předškoláčcích, horor s divnejma pánama z lesů, co v ukecanějších pasážích plynule přecházel ve vítěze soutěže o nejdementnější dialogy roku vypsané mezi nejzhulenějšími hollywoodskými scénáristy, načež nastoupila hustá (hustá, hustá !!!) jehovistická sci-fi - no a nakonec byly i omalovánky s klálíčkama... Ufff... No, byla to jízda. A zanechalo to ve mě úplně stejný pocit jako jedna noční můra, co se mi periodicky vrací, takže musím dát plný počet.

A z toho plyne poučení: NIKDY nestahovat mamince na disk romantické filmy s názvy typu Líbánky bez předchozího shlédnutí! XD Jinak, slušnej humusáckej horor.