salfa72

Na začátku opět fórek na poprsí spolužačky, potom už naštěstí Kinadaiči nemá čas přemýšlet nad kravinami, nastoupil totiž i s Mijuki do posledního autobusu, který ten den jel a všichni uvnitř autobusu jsou uspáni plynem. Poté, co se všech osm lidí probere v bílé uzavřené místnosti s helmou na hlavě máte pocit, že koukáte na další díl hororové série SAW. Poté jim hodně špatně animovaná postavička sdělí, že musí dělat vše, co jim řekne (včetně řešení složitých otázek a kvízů), jinak zemřou a tím tenhle díl dostává ty správné grády.

První díl je dost podobný speciálu, který jsem viděl jako první. Vrah v masce s drsným jménem zde kydlí jednoho studenta z filmového kroužku po druhém, jako na běžícím páse. Na rozdíl od toho speciálu mě zde mladý Kindaiči neskutečně sral, především ty jeho narážky na poprsí jeho spolužaček. Člověk by od geniálního vnuka slavného detektiva čekal trochu víc, než jen pubertální výlevy neukojeného erotomana, který si rád fotí poprsí svých spolužaček a slintá nad těmi fotkami během vyučování.

Za mě je tento japonský Hercule Poirot fajn oddechovkou pokud máte chuť na  souboj geniálního amatérského detektiva (mladého Kindaičiho, vnuka slavného detektiva) s geniálním zločincem, který si říká Loutkář z pekla. Pokud ujíždíte na detektivkách, v kterých si detektiv pozve všechny zúčastněné, kteří mají něco s případem vražd společného a na konec před všemi odhalí vrahovu identitu, tak tento speciál, seriály a filmy, ve kterých vystupuje postava slavného fiktivního detektiva Kósuke Kindaiči (nebo jeho vnuk Hadžime), jsou pro vás jako stvořené. Rozhodně časem zhlédnu úplně vše, co se dá sehnat.

Ne zrovna moc dobře udělaná kung fu pohádka od režiséra Changa. Na tomto snímku je patrné, že jeho kariéra již pomalu upadala, ačkoliv souboje ještě stále ujdou, místy jsou dokonce na velice slušné úrovni, tak ten zbytek stojí za jedno velké, hnědé, rozmazané však vy moc dobře víte co. Hlavní hrdina tu zmatené pobíhá v hnusných fialových punčocháčích, nebo co to měl, scénář je děravější, než ementál (jednou díky svým magickým schopnostem vrátí život svému příteli, podruhé to už nejde, jednou zachrání spanilou děvu ze spáru nevěstince, jindy klidně nechá chcípnout nevinné lidi) a do toho všeho tam pobíhá plno malých smradů představující malé démony, kteří se jen neustálé smějí, jako by právě vyhulili celý pytel marihuany a pořád by z někoho vysávali krev (tak nevím, zda to jsou démoni, nebo krvelační upíři). Všechny scény s démony a magií působí hrozně trapně a jako celek to prostě vůbec nefunguje, ale pokud vám stačí pár hezkých soubojů a nepotřebujete, aby děj dával moc smysl, hlavně, že se tam neustále něco děje, tak potom je tento film pro vás jako stvořený.

Pozor, komentář může obsahovat spoilery! Tak tohle veledílo zatím aspiruje na nejhorší kaidžú film všech dob. Už v předchozím díle Gamera Vs. Gyaos (1967) chtěl Juasa aby: „všechny nápady vzešly od dítěte. Možná je to trochu směšné, ale nechtěli jsme, aby ve světě Gamery fungovaly teorie dospělých“. A při natáčení čtvrtého dílu série to dotáhl k dokonalosti a řekl si, co by mohlo být lepší, než jeden malý otravný všetečný kluk? No přece dva všeteční spratci, kteří jsou tak otravní, že jim přejete co nejpomalejší a nejbolestivější smrt. Tohle nebylo trochu směšné jako trojka, tohle bylo přímo ultra debilní. A aby to nebylo tak nudné, tak tu máme plný tábor dětských skautů z Japonska a samozřejmě i z USA, což dává důvod k tomu, aby i dvojice dětských představitelů byla mixnutá půl na půl. Jak už je u Juasy zvykem, tak i zde má dětský představitel hlavní role starší šukatelnou ségru (která je také členkou skautského tábora) a opět se okolo motá Kodžiró Hongo, takže vám brzy začne splývat, na který díl se to vlastně díváte. Naštěstí hraje pokaždé alespoň jinou postavu (zloděj, předák na stavbě, vedoucí skautského tábora), takže v tom divák nemá zase až tak velky maglajz. To, že ten film postrádá jakoukoliv logiku jsem přestal řešit už po pár minutách. Mimozemšťané jsou natolik dementní, že unesou dvě malé děti jako rukojmí, aby je nechali volně pobíhat po jejich vesmírné lodi zcela bez dozoru, navíc jim loď sama dá vše, na co si vzpomenou (pokud to nijak neohrožuje loď). Po počátečním pokusu utéct je ufoni samozřejmě chytí a spoutají (dá li se to tak vůbec nazvat). To, jak se ti spratci dostanou z lodi už ani nemá cenu řešit. Co mě však nasralo ze všeho nejvíc je fakt, že docela slušnou stopáž můžete v klidu přeskočit, prtotože Juasa asi chtěl natočit film za co nejméně peněz a tak je v něm plno záběrů z předešlých filmů. Díky tomu se z filmu se topáží 90 minut stane taková svižná cca 70 minutovka o hovně. Vzhledem k tomu, že Juasa režíroval i zbylé snímky z Šówa éry, tak se začínám pomalu bát toho, že poslední dva-tři filmy z té doby budou už jen výcuc těch předešlých a svět před zánikem bude zachraňovat minimálně celá třída otravných spratků. Nakonec dávám alespoň jednu hvězdičku za scénu, ve které Viras bodá svojí hlavou do břicha Gamery několikrát rychle za sebou (smyčka jednoho záběru), což mě opravdu pobavilo. Bohužel je to po hříchu jediná zajímavá věc na celém filmu.

Smíchejte Knight Ridera s Robocopem, k tomu přidejte lehce pedofilního poldu a to vše zabalte do tradičního tokusacu hávu á la Strážci vesmíru. No řekněte sami, co víc byste chtěli? Snad jen děj mohl být víc propracovanější (působilo to na mě tak, že někdo vzal různé záběry a smíchal je náhodně dohromady). Říká se (nevím, zda je to pravda), že tvůrci Robocopa se inspirovali u seriálu Space Sheriff Gavan a tvůrci seriálu Mobile Sheriff Jiban se zase inspirovali u Robocopa (tady je to myslím dost evidentní, včetně pohybů robotického strážce zákona).

Před x lety jsem tomu dal čtyři hvězdy, nyní musím snížit své hodnocení na tři hvězdy (přemýšlím dokonce i o dvou hvězdách). Možná jsem dnes mnohem náročnější divák, nebo se můj vkus za tu dobu trochu změnil, nebo jen šlo o divně sestříhanou verzi, která místy nedávala moc smysl (třeba ten konec). Chow má na svém kontě mnohem lepší komedie (nebo spíš parodie) jako třeba A Chinese Odyssey (1. a 2. část), nebo Forbidden City Cop. Tyhle filmy jsou úplně na jiné úrovni, co se týká humoru, příběhu, nebo akce. Na sílu tlačené vtípky ala, to je jen bonbón atd., mi už asi nepřipadají tak vtipné. Akce tam bylo pomálu, což je škoda, protože Stephen určitě dokáže zahrát pořádného kickmastera. Kdo ví, mít lepší scénář, lepšího režiséra  a několik dalších zvučných jmen ve vedlejších rolích, tak by ten film možná byl dnes kultovní (takhle je v červené jen díky tomu, že tam hraje Stephen), ale je to spíš jen průměrná až podprůměrná blbina, kterou si divák pustí max. jednou, dvakrát za život, na rozdíl od výše zmíněných filmů.

Seriál Dobrá špatná matka se primárně snaží cílit na city diváka a alespoň v mém případě se mu to povětšinou dařilo. Plusem seriálu byly komické vložky a především obsazení, ať už Do-hyun Lee jako státního žalobce Kang-ho Choie, Mi-ran Ra jako jeho matku, kawaii Eun-jin Ahn jako přítelkyně Kang-ho Choie, nebo In-soo Yooa jako uličníka Sam-sik Banga. Vedlejší postavy byly také skvěle obsazeny, nejvíce z nich za mě vyčnívali Bo-kyung Park, jenž si zde zahrála bláznivou manželku starosty vesnice, která je o mnoho let mladší, než její manžel a neustále nosí nějakou pleťovou masku atd., díky čemuž nikdy neuvidíte její obličej. Zvlášť jsem se vždy těšil na to, jaký hlod zase vypustí z pusy. Druhou vedlejší postavou, která stojí za zmínku byl skladatel v podání Hyun-jin Baeka. Opravdu by mě zajímalo, zda takhle skřehotá i v reálu, nebo pouze v seriálu. Pokud to druhé, tak má můj obdiv, pokud to první, tak ho upřímně lituji. A když už jsem u obsazení, tak z takzvaných štěků mě zde nejvíc potěšila (bohužel) malá rolička úředníka pro zemědělství v podání Seung-ho Shina, který hrál prince Go Wona v Alchymii duší (která je také na Netflixu s CZ titulky). Když se Seung-ho Shin poprvé objevil na obrazovce, hned jsem ho poznal podle jeho charakteristického vzhledu i hlasu. Doufal jsem, že zde dostane mnohem více prostoru, ale všechny scény, v kterých se objeví nemají dohromady snad ani tři minuty. I když mi bylo od prvního dílu jasné, jak tohle dopadne, stejně jsem se u seriálu nijak nenudil a v ději jsem skákal pouze výjimečně a pouze o pár vteřin. Klidně mohl mít seriál standartních 16/20 dílů, protože hlavně závěr mi přišel dost uspěchaný, jako by scénáristé už nevěděli, jak mají seriál uzavřít. Hudba sice nijak neurazila, ale zároveň nebyla ani ničím výjimečná a nemám žádný důvod si ji někdy pouštět samostatně třeba na Youtube, nebo na Spotify.

Hodnoceno po zhlédnutí 1. dílu. Z pohledu fanouška FCVP zatím není žádný důvod nedat plné hodnocení, jen by mě zajímalo, o čem bude zbývajících pět dílů, když by dokument měl mapovat loňskou sezónu (kdy s Viktorkou po předchozím 5. místě a finančních problémech už nikdo v souboji o titul nepočítal) a hned v prvním dílu byly na začátku krátce shrnuty novodobé dějiny FCVP a poté jsme už sledovali závěr minulé sezóny, která skončila ziskem šestého mistrovského titulu. No uvidíme, snad s přibývajícími díly nepůjde kvalita dolů.

Nový Ultraman je nové pojetí kultovního seriálu Ultraman z roku 1966. Trochu jsem se obával toho, co s Ultramanem udělá režisér Šindži Higuči, který je fanouškem Ultramana. Ale už úvodní znělka dává tušit, že tohle bude příjemně strávených 112 minut, plných odkazů na svého kultovního předchůdce. Kromě úvodní znělky tu je i výskyt spousty ikonických příšer, odznáček SSSP, nebo Satoši Furuja jako Ultraman (mimochodem, tento člověk poskakoval v obleku Ultramana i v seriálu z roku 1966, ztvárnil Amagiho v seriálu Ultraseven atd.). Těch pomrknutí na fandy původního seriálu je zde prostě tolik, že je ani nejde postřehnout úplně všechny (tedy pokud nejste fanatický fanoušek Ultra série). Potěšila mě i účast Akari Hajami, bývalé členky idolové skupiny Momoiro Clover Z, kterou jsem začal poslouchat teprve nedávno. Ačkoliv digitální triky občas ve filmu působí trochu směšně, najdou se i scény, kdy vypadají mnohem lépe (třeba první bitva Ultramana s příšerou). Je možné, že některé scény působí tak lacině, protože postprodukci ztížila pandemie COVID-19 a úpravy trvaly zhruba dva a půl roku. Pokud mi ale opravdu něco na filmu vadilo, tak to, že tým až příliš rychle zjistil, kdo je Ultraman, až moc rychle mu uvěřili, že je to v podstatě hodný mimozemšťan, který nechce vůbec nikomu ublížit. Taky mě trochu zklamala role Zoffyho, jsem rád, že se zde objevil (tak jako v poslední epizodě seriálu), ale na rozdíl od původního Ultramana zde ostatní Ultramani působí spíše jen jako další záporáci, s kterými musí ten náš Ultraman bojovat. Což mě přivádí k tomu, že je zde až nějak moc záporáků a střídají se tak rychle, že by to normálně dalo námět na menší minisérii. Dokonce i výskyt Zettona nebyl zrovna to, co bych si představoval (zlatý Ultraman Saga), když bylo poprvé zmíněno jeho jméno jako zbraně, která má vyhladit celé lidstvo. Na druhou stranu ten konec mě trochu navnadil, snad časem vznikne pokračování, protože by byla škoda nevyužít toho potenciálu, jak by se nadále vyvíjel vztah lidí a Ultras. Rozhodně to není žádná pecka ala Mega Monster Battle: Ultra Galaxy Legend, na druhou stranu to mohlo skončit i katastrofou. Pokud nejste fandové původního seriálu, dáte filmu minimálně o 1 až 2 hvězdy méně, ale já se u toho i občas docela bavil (čichací scéna).