per strepo

Jirka s knírkem a rodinou, kterou by nikdo nechtěl... V době ne tak úplně minulé... Coby vize dokonalé socialistické samoobsluhy, rodiny, systému... Samoobsluha snů, kde je všechno, ale není to tak snadné. Neumíte si představit, co to je, když vám pošlou místo dvou set čokoládových zajíců celých pět set a je na vás, co s tím uděláte. Pokud máte za vedoucího Láďu Menšíka, pusťte to klidně z hlavy. A pokud je zrovna za pultem lahůdek Jirka, tak se neděste ani osmdesáti kilo včerejšího vlašáku, protože tohle je socialistická samoobsluha, kde se o dobrý výsledek poperou tak nějak společně. Rodinka samotná by se, podobně jako válka, mohla stát exponentem pro vývoj zbraní hromadného mučení. Dcera Michala je případ sám pro sebe, její myšlenkové pochody mi několikrát málem přivodily epileptický záchvat.. Syn je bezvýrazný smrad, co buď škemrá, nebo fňuká. Manžel zralý na plivanec do tváře a podbíjecí palici zaraženou v rozkroku, a nesmělý padesátitelý romeo zase tak nevýrazný, že už si ani nejsem jistý, kdo ho hrál. Jirka není chlap, ale má knír a někdy se jako chlap chová. A chlapy ji žerou. Což ale nemění nic na faktu, že má Jirka větší koule, než všichni chlapi ze seriálu dohromady. Ať už to byl propagační seriál nebo ne, ty recitace si mohli odpustit. Balada o očích topičových... "No, to si troufáš..." 2 hvězdy za Láďu Menšíka a Hanku Maciuchovou, která je to nejvíc sexy, co může tenhle komunistický seriál nabídnout a zároveň jediný omluvitelný důvod pro to, shlédnout tento klenot socialistické produkce i podruhé.