Flavamatic

Tento film není opravdu jednoduché zhodnotit. Po stránce animace je to něco nového, nevšedního. Byl jsem od začátku až do konce novým pojetím obrazu naprosto pohlcen. Určitě nejsem jediný, který vyzdvihne soundtrack, hlavně ústřední píseň od Vaška Neckáře. Tím bohužel moje chvála končí. Po shlédnutí filmu ve mě zůstala pachuť nedořešeného konce a nejasného, rozkouskovaného děje. Příběh vždy nakousne zajímavou situaci a ve chvíli, kdy by mělo dojít ke gradaci a objasnění, je divák odstřižen a zaveden do jiné části příběhu. Jediné, za co bych mohl tvůrce trochu pochválit je vlákno úžasně temné atmosféry, které se line celým filmem, umocněné černobílým obrazem. To je bohužel vše, co je na ději zajímavé. Filmu chybí jakákoliv smysluplná pointa a v kostce by šlo příběh shrnout takto: Aloisovy duševní problémy, příchod nemluvného ?němého? německého mstitele, hospitalizace na psychiatrii, pobyt na Hlavním nádraží, vražda starého Wacheka, závěr filmu. Těmto dějovým úsekům bohužel chybí jakékoliv propojení (viz rozkouskovanost děje). Je škoda, že tvůrci nedokázali zajímavěji rozpracovat bezesporu perfektní námět a divákovi bylo předloženo z hlediska artu dokonalé dílo, které mě osobně díky zmíněným chybám neoslovilo. Proto dávám jen tři hvězdy za atmosféru a zajímavý obraz.

Co dodat, film mě opravdu nezaujal. Od Marie Poledňákové bych čekal rozhodně víc. Netvrdím, že film nemá žádný smysl, je daná základní dějová linka, láska po padesátce, jenže to je vše, co může film divákům nabídnout. Je zde pár vtipných hlášek, ale jinak je děj až děsivě myšlenkově prázdný. Osobně jsem od tohoto filmu čekal nějakou pointu, žádná se bohužel nekonala, spíš jsem zaznamenal někdy až primitivní humor. Herecké výkony mě také zrovna nenatchly. Oldřich Kaiser umí hrát rozhodně energičtěji. Nebylo by správné hodnocení odpad, proto dávám dvě hvězdy za herecké obsazení a již zmiňované hlášky.

Opravdu povedený film. Jak už zde mnozí napsali, děj nás zavede do tajů veksláckého života na konci 80. let. Nastavuje opravu reálný pohled na ČSSR a na chlápky postávající před Tuzexem. Jestliže čteme mezi řádky, brzy pochopíme, proč tento černý obchod s valutami, tak bezvadně fungoval. K obsazení není co dodat, Vít Olmer měl opravdu šťastnou ruku. Hlášky Romana Skamene jsou prostě legendární. Opakující se písně od Frankie Goes To Hollywood jsou určitě nepříjemné. Musíme si však uvědomit možnosti před listopadem 1989. I když je hudba ve smyčce, velice oceňuji snahu tvůrců odlišit se. Pokud Vás děj pohltí, věřím, že tento nedostatek přehlédnete. Dle mého názoru film neurazí ani po 23 letech od svého vzniku. Rozhodně neřeší aktuální společenské problémy, alespoň však zachoval atmosféru doby pro budoucí generace. Připomínat mládeži nedávnou historii této země je opravdu důležité.