Blade Runner

Jestliže byl první díl průměrným, je druhý díl podprůměrným snímkem bez jasné koncepce. Richet chtěl zřejmě ukázat, že i Francie má své hrdiny jako byl Clyde a Bonnie nebo Mickeyho a Mallory, jenže ono se to nepovedlo. Vykreslení postav je žalostné a příběh sklouzává po povrchu jako mýdlová bublina po skle.

Film, který si zjevně dělal zálusk na označení kultovní snímek, sklouzává z průměrné gangsterky do podprůměrného akčního filmu, ve kterém policisté jsou na jatka a řezník Cassel odolává všem kulkám. Autorům se nepodařilo vnořit do Mesrina, příliš se venovali popisu událostí, nedokázali věrohodně popsat důvody chování tohoto fenoménu a diváka nechali tápat v zákoutích rozpolcené duše zásadového zloděje, který okrádá jen bohaté, aby následně střelil do zad bezbranného, stoprocentního muže, který miluje svoji ženu, aby ji nakonec zmlátil do krve. Charakter Mesrina v podání Cassela převyšuje ostatní postavy, vše se jakoby děje jen z jeho vůle, ale kde se tato vůle bere a z čeho vyplývá, to se nedozvíme ani nedovtípíme. Takže suma sumárum průměrná gangsterka, které se nepodařilo dosáhnout na metu gangsterky kultovní. Škoda.

Tento film dostal Oscara za režii? To asi kvůli četnosti pohledů na americkou vlajku a četnosti scén, kdy většina obecenstva uroní slzu. Nebo snad kvůli Hanksově chvějící se ruce, která se s železnou pravidelností vrací do hlavní role? Stačí to na Oscara? Smekám před Kaminskeho kamerou, ale režie je ve srovnání s Malickovou Tenkou červenou linií jen hraním si na válku s použitím spousty vizuálních triků. Atmosféru války jsem z toho filmu necítil, příběh je vykreslen přicitlivěle laděnými intermezzi v jinak značně akčním filmu, což pocit války úplně přebilo. Ve Spielbergově pojetí je válka studijním zájezdem intelektuálů do rozbombardované Evropy, občas sice jsou nuceni někoho zabít či politovat ztráty kamaráda, ale jinak jsou to správní a charakterní chlapi milující své manželky, maminky a bratry a ochotní zemřít za dobrou věc, tedy za svoji vlast. Kazí jim to jen jeden pacifistický knihomol, kterému však režisér dal možnost zachovat si renomé těsně před koncem, kdy střelil nozbrojeného německého bídáka. Věřím, že po uvedení tohoto filmu do kin vzrostl nábor branců k Rangers o několik procent.

Dokonalý film, jiná slov mě nenapadají. Od každého detailu po celek, člověk nevychází z údivu. Je to jako sbírka obrazů holandských mistrů ze 17. století a vždyť se také jedná o krimi pohádku z holandského městečka na východě Spojených států. Replika „watch your head!“ na konci filmu přesně vystihuje celý snímek. Konstáble Crane je konfrontován se záhadnými umrtími a ač je sám příznivcem rozumu a kauzality musí po chvíli uznat existenci nadpřirozeného. I nadpřírozené však má své pohnutky a i zde je možno nalézt sled příčin a důsledků.

Tak si to spočítejme: 1. herci udělali slušnou práci a především casting ženských postav se povedl 2. kameraman odvedl svou část díla na výbornou 3. DJ se u mixážního pultu vytáhl 4. námět byl velmi zajímavý 5. scénář by mohl být lepší 6. režie je průměrná. Každá část je dobrá nebo dokonce výborná, ale dohromady je to slabé jako mešní víno. Námět se totiž rozplyznul ve dvouhodinové hláškové orgii slepené do statické mozaiky krátkých scének s epickým koncem. Herci jsou na plátně jen proto, aby někdo ty hlášky mohl přeříkat a odehrát k nim nejaký ten obličej, gesto nebo postelovou scénu. Jinak by totiž němělo cenu točit film, zbyla by jen ta muzika a to jsme si všichni mohli radši pustit to rádio.

Příkladná ukázka filmu, který vychází z paranoi amerického národa v 70. a 80. letech minulého století. Americký občan měl tehdy po květinkové revoluci pocit, že jej stát houpe jako malé dítě na houpačce a zpívá mu přitom písničku o krásných vesmírných cestách, které se však nikdy neuskutečnily. Námět je ryze americkým produktem a pravděpodobně nepřenositelný do jakékoliv jiné části světa, kde jinde by taky fotbalisti létali na Mars. Scénář byl pravděpodobně psán "od konce", a tak si film musel dovolit několik nelogických zaškobrtnutí, časových nesouladů a záhad. Tím koncem je bijákový happy end, který spěl k srdceryvnému obětí nad hrobem amerického hrdiny. Naštestí však režisér nenechal právě obživnuvšího amerického hrdinu doběhnout až k manželce, podezírám však scénáristu, že toto bylo jeho původním záměrem. Pokud by se ti dva na konci objali, považoval bych Kozoroha 1 za úplný brak, takto mohu říci, že se jednalo o průměrné béčkové drama ze 70 .let 20. století.