Rousse

"Něco strašnýho tam stojí dole u dveří a ptá se po tobě." - sejdu dolů a ono mi to řekne : "Čau, já jsem Ozzy." - opakovaně ráda shlédnu s naší domácí chodící živou encyklopedií rockové hudby - mým tátou:-) Dobře udělaná "neživá" encyklopedie.

Slovy nevypovíš...

I když nejsem fanynka scifáren, tahle mě opravdu dostala:-) Perfektně promyšlené, po kostýmní stránce opravdu pastva pro oči a co se všech ostatních složek týče, jednoduše rampampam.

Silný koncentrát depky a beznaděje... ale ve výsledku moc pěkný:-)

825 komentářů? No tak to nebudeme prodlužovat... Nejlepším okamžikem filmu byla věta "Ty sis objednal letenky do jižní Ameriky??!!" a už jen dodám, že této větě předcházelo 5x přepnutí na jiný program a 2 odchody za záslužnější činností.

No tentokrát jste mě trošku zklamal, pane Tarantino. Ale určitě je to tím, že u mě osobně byla, díky Panchartům, laťka setsakramentsky vysoko a zdolat ji proto byl opravdu nesnadný úkol...A nepovedlo se. Faktem je, že větší část filmu byla naprostým koncertem hodných opravdovejch znalců. Objevili se tam 3 hlavní headlineři, kteří to prostě vypálili naprudko bez jakékoliv přípravy nebo předkapely a rozehráli takovou show, že člověk hleděl s otevřenou hubou. Waltz - Foxx a posléze DiCaprio. Ano pánove, o vás mluvím a před vámi smekám můj festivalový klóbrc až k zemi. A to vše jen utvrdila hudba od mistra mistrů v oboru, jejíž rukopis člověk pozná během několika pár taktů. Nezaměnitelný mistr Morriconne. Kamera vysekává jednu poctu Leonemu za druhou, jeden záběr luxusnější než druhý.... JENŽE! Poté jeden z headlinerů odchází z pódia, tempo poleví a kotel pod pódiem chladne. Od toho okamžiku mohl mít film už jen 5 nebo 10 minut a vůbec nic by se nestalo. Vysolila bych tu plnou palbu a neřekla ani půl slova... Ale bohužel od toho okamžiku uběhlo ještě 45 minut a ty mi přišly naprosto zbytečné (popravdě tento úsek příšel jako nabubřelá egomasáž Quentina)... Bohužel díky tomu vím, že se k Djangovi určitě nebudu tak často vracet jako k PF, HP, Jackie Brown a jiným zaručeným flákům drsňáka QT. Ale zase na druhou stranu - kvalitní podívaná, která stojí za zhlédnutí.

Filmový orgasmus pro milovníky Johna McClanea, Johna Ramba a Johna Matrixe:-) Jupíajej!

A kam se poděli lstiví Afgánci?! Z geniální knížky, u které jsem se za břicho popadala nezůstalo téměř nic...a nezachránilo to ani křoví tvořené Johnem Lennonem. Chaos, zmatek, panika, nevtip - a pro mě osobně jedno velké zklamání.

No takže...věc se má asi tak. Na Bonda jsem si nikdy nepotrpěla a jeho styl a filmy mě fakt nikdy netankovaly....A právě proto nevím, kdo má byt chlap a kdo ženská a kdo má či nemá být černoch...To je mi opravdu dost šumák. Víceméně jsem Skyfall brala spíš jako akční thriller, než že bych si říkala: "Jo, Bonde, rozpoutej svou zběsilost a znova, po 23, mi ukaž, jak se to má dělat!" Vzhledem k tomu, že z těch předešlých 22 kousků jsem viděla asi všehovšudy 2 (a nestydím se to přiznat veřejně - klidně mě za to ukamenujte:-), bych tohle ani vlastně říct nemohla. A proto jsem si to vychutnala od začátku do konce, občas jsem se plácla do čela a mrmlala jsem si pod fousy něco a přitažení za vlasy a přehnanosti, ale nad tím klidně mávnu rukou, protože nový Bond (ať už je představa tohoto agenta jakákoliv) mě fakt nenudil. Javier Bardem byl taky naprosto famózní záporák, co si potrpí na příchody a ve výsledku se mi to fakt líbilo.

Nějak mě to nedostalo....Netypická pohádka bez prince, ale s krásným příběhem i tak.... Každopádně za mě nemastné neslané...Možná za to může to, že hlavní hrdinka má sice stejnou barvu vlasů jako já, ale má TY BOŽÍ KUDRLINY, KTERÉ JSEM VŽDYCKY TAK CHTĚLA a místo nich mi příroda nadělila rovné dráty:-) Ale u dětí to určitě úspěch sklidí a některé hlášky mě pobavily taky.