Vodny

Black Panther je tak trochu jiný komiksový film. Spousta nestandardně dobře natočených scén nadčasově volajících po světovém míru, vynikající hudba a ta kmenová angličtina s jejich nezaměnitelným přízvukem, nádherná. Pro mě obrovské překvapení a náladu/naději zvedající film.

Už mám recept na tyhlety sterilně debilní komixárny. 1. Nejít na to do kina (důležitý!). 2. Sosnout kvalitku z netu (to je důležitý!). 3. Kouknout na to s kámošema v bytě (naprosto důležitý!). 4. Vybavit se pizzou z Lidlu a dalšími slanými dobrotami (jídlo zlepšuje náladu, to je důležitý!). 5. Zapíjet to pivkem, třeba tím z Jílovic (pořádný efekty jsou důležitý!). 6. Komentovat každý hloupý dialog a trapné scény, dělat si z toho humor (to je zábava a to je důležitý!) No, a takhle je to vlastně docela fajn film, třebaže není důležitý. P.S.: Vzít do ligy Barryho, to bylo důležitý.

Redneck drama mixnuté černou komedií, kde je každá postava ujetá a mega upřímná. Každý se v některé z nich určitě najde a bude závidět, že se takhle jasně neumí chovat. Alespoň já to tak mám. Slzy a smích, bylo toho plné kino. Pro tyhle filmy tam chodíme.

Na tomhle minimalisticky vystavěném western-kanibalismasakaru není ani tak kulervoucí rozpůlení člověka od rozkroku hlavou dolů v poslední části filmu, ale něco zcela jiného, charakternějšího. Postavy jsou sice přehrávané, ale ukazují na to, že tenkrát v té době slovo chlapa znamenalo zákon a slovy se jen tak neplýtvalo nazdařbůh. V dnešní ukecané době, kdy každý o všem ví a každý je chytrej jak rádio, něco zcela vzácného. S tím se pojí druhá strana tohoto morálně vzdělávacího snímku a tím je odvaha vymezit se vůči síle či bezpráví, která by tento čin odsoudila. Staříkovi to prostě nedalo a musel to beztrestné zabití dvou potenciálně nebezpečných mexičanů odsoudit. Musel přeci tomu pistolníkovi říct, že to nebylo správné, třebaže se mu klepal hlas a dlouho s tím váhal. Neusnul by, kdyby to neřekl. A dnes? Kdo dnes na ulici hlasitě odsoudí fzické napadení? Dneska se lidi bojí víc, jak tenkrát na divokém západě. Bojí se, že jim někdo zláme kosti za kritiku a sejme skalp, když nebudou zticha a dovolí si nesouhlasit. Jo, až do takovýhle morálních výšin mě tenhle film dostal.

Jeden z mála filmů, kde jsem nevnímal herce jako někoho, kdo svojí postavu hraje, ale vnímal jsem celým svým srdcem postavu, o které film je. Samozřejmě k tomu velkou měrou přispělo také nalíčení Garyho Oldmana a v této věci mě napadla báječná věc. Co kdyby se všichni herci jednou za čas ve svých filmech nalíčili tak, aby vypadali jako někdo jiný, ať už známý či úplně neznámý, anonymní člověk? Možná by tak některé herecké schopnosti a dovednosti vynikly mnohem více, když by nebyly postihnuty stigmatem známých obličejů a rolí, se kterými si některé herce spojujeme a budeme spojovat navěky. Tady ale nehrál Gary Oldman Churchilla, tady hrál Churchill sám sebe a to je ta největší pocta, kterou mohu herci udělit. Doufám, že podobně to bude cítit také porota na Oscarech.

Ach pane Bože, za co mě trestáš? Obrovské stigma českého filmu je zde umocněno silou převelikou. Tradice našeho postsynchronního zpracování zvuku je hrozivá sama o sobě, ale v koprodukci se slovenskými a polskými filmaři vzniklo docela monstrum. Abych u každé druhé věty natahoval ucho a tápal, co vlastně postavy říkají, bylo utrpením, kterému nepomohl ani zbytek technických fines polského kameramana, který si zpracování filmu spletl s demoukázkou svých schopností v rámci přijímacího řízení na filmovou školu. Použité úhly kamery jakoby chtěly upoutat divákovu pozornost více, než samotný obsah filmu. A co příběh, stojí aspoň ten za zmínku? Pokud máte rádi hození do vody a učení se plavat jako novorozeňátko, pak si pošmáknete. Pro ostatní běžné diváky jako jsem já, kteří uvítají příjemné tahání za ručičku a uchopitelnější vplutí do vod neznáma, pak budete jen nevěřícně kroutit hlavou, na který z dvacetidílné série kriminálky o hledání jednoho spisu, se vlastně díváte. A jako samotný plakát tak i celý film v hodnocení lehce "nad odpadem" zachraňuje jediná postava a to v kůži nestárnoucího Oldřicha Kaisera, jemuž těžko napsat lepší roli. Scéna v hořící chatce či jí předcházející bitka v bytě patří k tomu nejlepšímu, co Rudý kapitán nabízí. Zbytek je snůška prapodivných nudných kolemžvástů, přehrávaných a neuvěřitelných postav s nesedícím lipsyncem a hlavním hrdinou, který by si kvůli jedné mrtvolce z dávnověků nechal uříznout koleno a vykašlal se na rodinu. Celé to k sobě nesedí, celé je to tak nějak postdesynchronizované.

Je to slabý. Pokud jste viděli trailer, jako že se mu nedalo vyhnout pokud jste v poslední době zavítali na movies, tak jste viděli většinu vtipných scén, které se tak nějak recyklují po celou dobu. Ne že bych se občas nezasmál nenuceně, ale bylo toho poskrovnu. Videoherní tématika žalostně málo využitá. Sám jsem vášnivý hráč a vím, že by to šlo vyždímat do mrtě. Obzvláště vzhledem k roku 1996, kdy hry zažívaly veliký boom a pyšnily se parádními nápady. Vzít si něco z hopsaček, plošinovek, 3D akcí a adventur a mohla to být pecka. K tomu přidat opravdové speciální schopnosti, které by hrdinové postupně využívali naplno, levelování postavy a zabalit to do hravého kabátku a voilá. Škoda. Hrdinové svých schopností využívají jen pomálu a to většinou ještě náhodou. Nejlepší jsou bitky Rocka v bazaru, kde pár nepřátel odkrádluje pořádně vysoko po vzoru Obelixe a kdyby tam těhle superschopnostních scén bylo více, nikdo by se nezlobil. Jejich spolupráce mohla být promakanější, pokud se o ní vůbec dá hovořit. S takhle dlouhou stopáží je až k neuvěření, že tam toho bylo tak málo. Možná kdyby se míň kecalo a víc dobrodrůžovalo, tak by to bylo přínosnější. Skákalo se z jednoho "levelu" do druhého bez hlubší návaznosti a propojenosti. Motorkáři s arzenálem bazuk a samopalů vyloženě trapný, sem se to nehodilo a přidal bych spíše nějakou magii a temnotu, která by záporákovi slušela více. Ten je nemastnej neslanej, ničím nepřekvapí a v podstatě ve filmu má vedlejší roli. Sice náznaky tajemna tam byly, ale jakoby rejža hrál na jistotu a nechtěl si to moc komplikovat. Nebo na to neměl mergle. Zkrátka a dobře, staré Jumanji vítězí na plné čáře a na tenhle slabý odvar z Johnsonova bicepsu se pravděpodobně už nikdy dobrovolně nepodívám.

Zaujala mě úvodní akční scéna, která byla natočena a zahrána na vyšší úrovni, než bych v TV čekal a tak jsem filmu dal šanci. A musím říct, že nelituji. Hlavní hrdina si nebere servítky a to ani při slovní akci, což je oproti obvyklým vážným a hrozně "chytrým" akčňákům příjemná změna. Se svojí parťačkou doktorkou si výborně rozumí a něco jako vztah gentleman vs. dáma zde neuvidíte, což se nezmění po celou dobu filmu a tvrďák tak nevyměkne. Asi pije ferneta. Zápletka zajímavá a nápad se slepým agentem ve výslužbě je dobře vymyšlený. Film nenudí, má upřímné dialogy bez umělých lichotek a machrovinek, solidní střílecí sekce a černý humor s množstvím sarkasmu. Dobře se na to kouká a uteče to jako voda. Hlavního hrdinu si dokážu představit i v nějakém vysokorozpočtovém snímku jako hovaďáckýho mariňáka, ale jak se tak dívám do profilu, tak už dlouho nic nenatočil, škoda.

Je to prča na úrovni Strážců galaxie, což je směr, který se mi u těhle jindy často až trapně vážných komiksovek líbí. Návštěva u Dr. Strange je osvěžující, zmatený Ruffalo v lidské podobě je k sežrání, charismatický Hopkins je zkrátka...charismatický a dodává filmu přeci jen nějakou vážnost, Loki je pořád Loki, takový ten slizký podlý červ a Goldblum je neskutečný midi-záporák nabitý pozitivní energií a svým osobitým smyslem pro humor. Počkejte si na konec po titulcích..na úplný konec, po těch hlavních titulcích s miliardou jmen, co na filmu makali 24/7. Thor je takovej někdy až dětinsky přiteplenej hromolord a bez těch vlasů by si mohl rovnou střihnout promenádu na molu ve slipech HugoBoss. No a celé je to okořeněné hudbou á la Tron: Legacy a emzáckým sci-fi nádechem Pátého elementu, což z toho dělá hodně barevný disco koktejl, ten super zelený. Některé gagy a dialogy si herci zcela viditelně užívají nad rámec svých povinností, což je super, hlavě Ruffalo mi přišel, že u toho pokuřoval marjánku a šnupal cocks, nebo obráceně? Tessa Thompson je výborná, drsná čokokočka, kterou by chtěl mít každý doma za mamku, když zrovna přinesl kouly z matiky. Naopak zklamáním pro mě je Cate Blanchett, která by nezahrála pořádně záporáka ani za sto let i kdyby měla na hlavě parohy ze šestnácteráka. Nejlepší akcí je paradoxně bitka Thora s Hulkem, dvou nejlepších friends, ale jinak tam příliš těch kulervoucích scén nenajdeme. Většina filmu je tedy založena na onom někdy až infantilním humoru, což je trochu málo i na Čtvrtou hvězdu. Navíc velká část stopáže je věnována pobytu na scraplandu, rozuměj na té odpadkové planetě, která není vizuálně zase až tak zajímavá a pocit nudy v podobě opakování na stejném principu založených gagů se také čas od času dostavuje. Suma sumářům to máme za tři, což je za dobře.

Přemýšlivé snové sci-fi, ve kterém nejste zahlceni číslíčkama, odborné výrazy vám neblbnou hlavu a celé se to tak odehrává na bázi vizuálního kontaktu s vaší myslí. Je to jako se učit znakovou řeč, kdy nepotřebujete slova slyšet, ale vidět. Jedno z mála filmových setkání s mimozemšťany, kde lidstvu nehrozí zánik, ale naopak se nabízí záchrana. V tomto ohledu je otázkou, o jakou záchranu se vlastně jedná. Kdyby chobotnice na naší planetě nepřístály, tak by nás nemusely učit vidět budoucnost a Louise by nemusela přemlouvat čínského prezidenta, aby na ně neútočil. Nemá to logiku. Ale to už je osud všech filmů na toto téma. Otázkou je, proč na naší planetě přistávali a odkud jsou. To se nedozvíme, protože by to příliš odvádělo pozornost od důležitosti sdělení poselství, které film nese. Komunikace a dialog je základem přežití naší civilizace a jakmile se některá z velmocí odmlčí, přestane se stýkat s okolním světem, uzavře se do sebe, tak hrozí, že vznikne konflikt. Bez komunikace se bojíme jeden druhého, protože máme strach z neznámého, z nesděleného. Klasické klišé v podobě dobra a zla, souboje západu s východem, respektive v podobě odlišného přístupu k operaci, kdy jedna strana (Čína) chce celou záležitost řešit poměrně záhy silou a ta druhá (USA) se tváří, že oni teda rozhodně ne, ačkoliv to také mají dříve či později za lubem, je takovou menší kaňkou na jinak fajnovém scénáři. Nápad je to parádní, zpracování je kvalitní, esteticky a hudebně v naprosté harmonii, tak mi chyběl pocit bezprostředního ohrožení a dramatičnost. Je tady bomba, sabotáž, hrozící konflikt, ale není to podáno s dostatečným důrazem. Film je to dobrý, rozhodně doporučuji a ke čtvrté hvězdě mu možná chybí snad jen čas. Čas, kdy si jej pustím znovu a třeba přijdu na to, že se mi měl líbit ještě víc, až mi to někdo v budoucnu pošeptá do ouška.