IdaHutt

Skvělé! Oceňuji zejména respekt a citlivost, s jakou tvůrci přistoupili k slavné veršované předloze. A odpouštím, že Fiennes byl v době natáčení na mladého Oněgina přece jenom už trochu starý. Nádherná Liv je zato dokonalá Taťána! Scéna souboje s Lenským u větrného mlýna na dřevěném molu - vizuálně dokonalá - mě donutila pochybovačně nahlédnout do románu, jelikož obraz Oněginova duelu je takřka srostlý se scénou posledního, smrtelného souboje Puškina s d´Anthesem na ušlapaném sněhu mezi křovinami a stromy. - A ejhle: "Už sáňky předhánějí čas. / Mlýn! Sluha nese na příkaz / osudné Lepageovy hlavně / za pánem, kočí odjíždí / opodál k ohradě či zdi." (Překl. O. Mašková.) - Takže zase smekám, přesné! A přesná je celková atmosféra s vynikající výpravou. Exteriéry, interiéry, rekvizity, zejména kostýmy, všechno laděno do tlumených barev, jako by člověk hleděl na krásný, věkem vybledlý obraz.. Troufám si tipnout, že tady zapracovala britská důkladnost, a nikoli obvyklá americká indolence. Jen droboučké chybičky v českém (jinak výborně nadabovaném) znění mi tu a tam zadrnčely do ucha: okamžité tykání mezi šlechtici; při vzájemné zdvořilé konverzaci takřka žádná "otčestva" (jména po otcích); a paní Larinovou osloví její stařičká příbuzná pěkně anglicky "Marsho" (Maršo). Leč pryč od prkotin. Tohle je skvostný neruský film pro ctitele klasické ruské kultury.

Překvapivě inteligentní film, jenž díky pointě zdvojnásobil svou hodnotu a od pouhého podobenství o vztahu mužů k ženám vyšvihl se až na úroveň symbolu. Jeden ze snímků, který je nejenom vhodné, ale dokonce nutné vidět dvakrát.

Jedinečný film, který přirozeně nemohl zachytit románovou předlohu s celým jejím výrazně širším a důležitějším sociálním poselství. Redukce na jednu dějovou linii je však krystalicky čistá a funguje perfektně. Alan Arkin je nezapomenutelný! A znovu musím konstatovat, že éra kvalitních uměleckých filmů reflektujících reálný život skončila zhruba v osmdesátých letech 20. století. Od té doby už jen řev po pěšině...

Dala bych o hvězdičku víc, kdybych neměla problém s poněkud rozpornou, byť pochopitelnou morálkou těch krásných, mladých, buřičských hrdinů. Romantičtí nadlidé, s vervou bojující za nadosobní ideály, hlavně rozkošný husarský plukovníček, se jaksi nehodlají v jiném, rovněž nadosobním zájmu podřídit nejnutnějším hygienickým opatřením. Jenomže jiná obrana proti choleře než izolace neexistovala. Doslova jsem sebou znechuceně cukla, když milostivá paní Juliette Binoche pohladila svou zdravou (nemocnou?) ručkou dítko u stolu, aniž si vůbec připustila možnost, že tohle se opravdu nedělá. Škoda, realismus tak u mě silně překonal romantické opojení. Jinak však moc pěkná podívaná!

Úžasná, úžasná, úžasná Natalie Portman! A Vincent Cassel konečně uhlazený a jen lehce padoušský. Také musím ocenit celkově "neamerickou" atmosféru prostředí, civilní pojetí a přesné dávkování (nikoli tak časté zneužití) Čajkovského geniální muziky. Motivy dvojníka / druhého já (a zrcadla) jsem shodou okolností nedávno s potěšením sledovala v hororu Střepy v hlavě, nicméně zde měly jiný, v podstatě diagnostický (psychiatrický) význam, navíc ústrojně podtrhly, že balet je strašná dřina a že za špičkový výkon v jakémkoli oboru člověk velmi tvrdě platí. Sama fabule silně připomíná melodramatické příběhy z třicátých až čtyřicátých let, takže divák není překvapen zákonitým závěrem - nebýt toho, dala bych pět hvězdiček. V každém případě zážitek, který si zopakuji v lepší verzi než s ruským rychlodabingem s jakýmsi podivným kavkazským akcentem.

Bylo by chybou srovnávat Herzogova Nosferata s Coppolovou mistrovskou adaptací. Herzog vyšel z původní Murnauovy němé verze, pouze varioval téma (takřka beze změny scénáře) a použil prostředky německého expresionismu, upravené pro barevný film. Coppola geniálně uchopil draculovský motiv jako romantický milostný příběh, zatímco Herzog vyšel z pojetí upíra coby symbolu poukazujícího na cenu, za niž lze zůstat stát mezi životem a smrtí. Surrealistická atmosféra je ve filmu docílena minimálními prostředky, snivá forma je podtržena neurčitostí času a místa (fiktivní město Wismar na konci XIX. století(?), do něhož je příběh zasazen). Geniálně jsou zvoleny exteriéry holandského městečka, keré symbolizují uzavřený, přehledný, průzračný lidský svět, stojící však na okraji propasti času (nekonečného moře, z něhož povstal život) a dotýkající se "světa na druhé straně", "země přízraků". V něm stojí "neexistující zámek", odtud přichází Nosferatu. Upír je pouze položivý, jeho život je založen na smrti a sytí se smrtí jiných. Není to romantický hrdina, nadčlověk, padlý anděl, ale živořící obluda, čirá sající nicota. A tak jej Kinski také zahrál. Herecké obsazení celého filmu je bezchybné, vyzdvihnout zaslouží výkon B. Ganze a I. Adjaniové, která jako by vyšla z holandské olejomalby...

Kongeniální fimový přepis Turgeněvovy novely mě vždy znovu a znovu nadchne. Majstrštyk, který mi zatím stále schází ve videotéce. České exteriéry podtrhují komorní ráz i sociální milieu milostného dramatu a působí snad ještě autentičtěji, než by tomu bylo u původního Turgeněvova Frankfurtu. Krška se navíc vyhnul Turgeněvovu smířlivému epilogu a ponechal romantickému příběhu neromantický závěr, který definitivně demaskuje všechny charaktery. Herecký koncert, díky němuž pro mě bude mít Sanin navždy tvář mladého a fešného Víta Olmera, Gemma podobu italsky okouzlující Slovenky Alžbety Štrkuĺové (nejkrásnější dívky ČSSR 1967) a femme fatale Marja Nikolajevna prostě nemůže vypadat jinak než svůdná potvora Květa Fialová.

Udivuje mě relativně nízké hodnocení, které patrně vyplývá z neznalosti historických a kulturních reálií, včetně románové předlohy. Musím vysoce ocenit, jakým způsobem jsou právě tyto reálie spolu s historicky podmíněnou psychologií postav (v čele s Effi) respektovány. Dneska se nepoučenému a neuvažujícímu divákovi může jevit hlavní hrdinka jako naivka, nicméně v jejím společenském postavení (+ nezkušenosti mládí) nebylo možné, aby si vůbec všimla např. poměru svého muže s hospodyní. Závěr přesně vybalancoval motivy původní předlohy a dnešního pohledu, aniž se zpronevěřil výše uvedenému historickému přístupu. Skvělá výprava, skvělá atmosféra. Navíc miluji pobřeží Baltu!!! Výborné herecké obsazení. A Julia Jentsch, nepříliš půvabná, avšak o to více zajímavá, se své role zhostila skvěle.