IdaHutt

Když jsem to viděla kdysi před lety, celkem mě snímek zaujal. Leč nyní už je to skutečně únavně rozvleklý film, který přešlapuje na místě, jako by nevěděl, kam má zamířit (a proč má vůbec někam mířit). Chyba není v literární předloze, jelikož F. Scott Fitzgerald zemřel, aniž román dopsal - zůstal pouze fragment textu a poznámky, jak by se děj měl dále vyvíjet. Také Robert De Niro zde na mě působí jaksi ospale a příliš lhostejně, takže jediným okamžikem, kdy jsem zpozorněla, byl až příchod Jacka Nicholsona, bohužel, pouze v epizodní roli. Určitě mnohem zajímavější je proto TV film Poslední volání, jenž zachycuje poslední měsíce Fitzgeraldova života, období, kdy pracoval právě na knize Poslední magnát.

Tento TV snímek jsem viděla třikrát - a ve srovnání s mnohem proslulejším filmem Poslední magnát (r. Elia Kazan) mě nezklamal, naopak. Na rozdíl od uživatele "dogma97" jsem rovněž nepostrádala "jiskření" mezi oběma protagonisty - napětí o to působivější, že ve své podstatě nešlo ze strany Francise Scotta Fitzgeralda o přitažlivost sexuální. Pozor, spoiler: příběh z Hollywoodu (nikoli hollywoodský), ve kterém nad profláknutým tématem sexuálních vztahů vítězí vztah lidské úcty, schopnost přenést se přes případná zklamání ve jménu něčeho vyššího, trvalejšího (např. zachování uměleckého díla), je mimořádně silný a inspirující. A to pro tento relativně "skromný" TV film platí v plné míře. Jinak: velice zajímavý pohled na vztah Fitzgeralda a jeho ženy Zeldy podal francouzský spisovatel Gilles Leroy v útlém románu Alabama song.

Nádherný, úžasný film, kerému ani uběhnuvších čtyřicet let neubralo nic na skvělosti. Na minimálním prostoru je vystřižený obraz doby i konfliktů, které jí zmítaly. Střetnutí protestantismu a katolicismu, náboženského fanatismu, cynismu i rodícího se humanismu je psychologicky přesně zasazeno do syrové atmosféry třicetileté války. Perfektnímu výkonu M. Caina (Kapitán), sekunduje tehdejší herecká smetánka britských herců. Srovnat tento snímek s naprostou většinou "historických" filmů natáčených v dnešní době prostě nelze. Stojí totiž nezměrně výše...

Forma vyprávění už poněkud vyčpěla, avšak obsah zůstává živý i dneska, a to bez ohledu na zatím proběhnuvší více než století ženské emancipace. Co je však úplně nejaktuálnější - pozor, spoiler, kdo neviděl, nechť dál nečte - je závěr: Nora odchází nejenom od manžela, nýbrž i od svých dětí, což bylo něco nevídaného nejenom na konci 19. století, leč u ženy (na rozdíl od stále hájených mužů) je to ještě i dneska pokládáno za vrcholný projev sobectví a amorálnosti. A Nora tento osudový krok dokonce zcela racionálně, chladně, "egoisticky" zdůvodňuje: odchází, aby poznala sama sebe. - Tímto prohlášením a odmítnutím "povinné" mateřské role tak de facto vykročila rovnou do 21. století. Zkuste si to srovnat s jejími literárními (a rovněž zfilmovanými) téměř vrstevnicemi, jako je např. Anna Karenina či Effi Briestová! Jak velmi se od nich Nora liší! Nevím, jestli je to dobře, nevím, jestli je to morální (když už ty děti volky nevolky nusela porodit), nicméně je to tak. Náš vlak totiž jede právě tímto směrem a stále zrychluje...

Strhující drama! Zinnemannovi se skvěle podařilo propojit komorní příběh o dlouholetém přátelství dvou žen s výstižným obrazem dobového politického vývoje. Věrohodně je zachyceno postupné ideové zrání bohémské Lillian pod vlivem jednoznačně politicky orientované Julie. Její cesta (doslova!) od "amerického" (tj. izolacionistického) ignorování až... Ne, dál nepokračuji, abych nespáchala spoiler. Jedinečná je epizodní postava pana Johanna (Maximilian Schell) - hle, muž, který má k dispozici tisíce určené pro odboj, avšak nevezme si z nich ani grešli, aby alespoň ukojil hlad a zaplatil si snídani. Ano, takoví lidé skutečně existovali! Kdysi... Jane Fonda zde dle mého názoru vystřihla jednu ze svých dvou nejlepších a nejzávažnějších rolí (tu druhou ve snímku Koně se také střílejí). Neumím si představit, že by dneska někdo v Hollywoodu natočil něco podobného. A kdyby to jen zkusil, nepochybně by z toho vznikla ubohá story o dvou lesbičkách, náhodně zamotaných do politických úkladů mezi Berlínem a Moskvou, ach jo.

Bohužel, od prvního okamžiku zoufale předvídatelné. A zoufale ahistorické. A když se k tomu připojí zoufale anachronický slovník dabinku... Jsem až příliš laskavá, když za tento paskvil dávám dvě hvězdičky.

Vynikající Viktor Preiss v roli nejzajímavějšího, nejoriginálnějšího a stále nedoceněného českého prozaika 19. století Jakuba Arbese. Škoda, že divadelní herec Pavel Pavlovský už - alespoň pokud je mi známo - další příležitosti ve filmu nedostal.

Můj otec byl totálně nasazen v Reichu coby ročník 1924, takže k tomuto filmu mám zvláštní vztah. Realita byla ještě mnohem horší, než je předvedená zde. V každém případě ale výborný snímek, za který se sudeťákům nemusíme omlouvat.

Viděla jsem od svých dětských let několikrát - a čím jsem starší, tím jsem v závěru ubrečenější!

Souhlasím s uživatelem Luciáškem: atmosféra výborná, přičemž napětí je vyvoláváno v podstatě minimem prostředků. A že už tady takové příběhy byly (a budou, budou, budou)? Tento má aspoň styl - a nepřehlédnutelnou Charlotte Gainsbourg!