Recenze (462)
Baron Prášil (1961)
Nevím, kam film zařadit... Ale orientální kulisy byly okumalebné a ty vtipy uchulahodné...
Příběhy slavných - Život v ofsajdu (2013) (epizoda)
Mé srdce a rodové ego plesá zvláště v druhé polovině dokumentu z prozaického důvodu - TOHO HISTORIKA ZNÁM!!! Ale jinak? Sorry... Nic, co bych už nevěděla. Uznávám, mít Mejlu doma je výhoda:-)
Drazí zrazení přátelé (2012)
Potenciál zůstal nevyužit... Oceňuji kameru a zvukovou stopu.
Drahá tchýně (2013) (seriál)
Po pilotu: Zvykla jsem si na Sabinu coby dabérku. Ale nezvyknu si na ni v roli herečky!!!
Delta (2008)
Měla jsem možnost slyšet různé názory a pokusy vysvětlit chování toho či onoho... Některé byly vyloženě zcestné. Nerada používám slovo symbol, přesto to udělám - pro mě byla ve filmu symbolem ulita, krunýř. Želva, vesta, zatloukání hřebíků a vytváření si vlastního prostoru na řece, dům obehnaný jen vodou, daleko od všech a všeho.. Nepřítomné pohledy sourozenců, absence slov (nejen) mezi nimi. Co ulitu narušuje? Znásilnění, vniknutí, slova, společnost a dav. Ve filmu nebyla důležitá minulost či budoucnost. Jen přítomnost, okamžik, jedna chvíle...
Cirkus Bukowsky (2013) (seriál)
Start měl Cirkus i Bukowsky dobrý, ale ten průběh a finále... Hodnocení - prostě průměr.
Yuma (2012)
Je to nabité... Možná přebité. Chvíli se to pohybuje na hranici parodie. Za sebe nesnáším, když je uvedeno u filmu "na motivy skutečných událostí" či jinou zkazku podobného ražení. Na druhou stranu musím pochválit herecký výkon představitele Zygy, dokonale přesvědčivou slizkou tetu, paralely, které se ve filmu podařilo vytvořit a samozřejmě hudbu Jan P. Muchova.
Léa Parkerová (2004) (seriál)
Miss jako tajný agent, který by mohl konkurovat Bruce Leeovi v karate? Množství paruk, upnutých kožených oblečků... Prostě ne-e.
Ohnivý oceán (2004)
Krásné Maroko, krásná arabština, kouzelný Omar Sharif... Viggo Mortensen, byť není můj favorit, se do role kovboje hodí - ostré rysy obličeje, strnisko, vlasy... Příběh sám, údajně založen na skutečné události, je takovou mayovkou, kde jde dle mého spíše o legendu, která se bude tradovat, než o děj samý. Zvlášť když se do toho přidá ta nezbytná trocha romantiky a zakázané lásky... Celkově to má poetiku a kouzlo, takže proč ne...
Večerníček (1965) (pořad)
Já sama jsem Večerníček nikdy moc nesledovala, ale pro děti je to pořád lepší než kdejaká japonská kravina...