majakmp3

Na Promethea jsem se opravdu těšil. Navnadil mě i filmový trailer a také rozhovor s R. Scottem - do kina jsem se tedy vydal s velkým očekáváním. Zážitek se dá okomentovat po Cimrmanovsku. Při sledování Promethea se u mě střídaly pocity očekávání s pocity zklamání. Film mě neupoutal ani efekty a ani atmosférou. Neidentifikoval jsem se s žádnou postavou a nekonalo se ani žádné strhující finální odhalení. Jako největší vadu vidím absenci příběhové linie – působí to na mě dojmem, že to celé příliš „nedrží pohromadě“. Abych pouze nekritizoval, líbilo se mi, když Prometheus sestupoval atmosférou cílové planety – ve 3d to vypadalo moc pěkně. Samotná idea, i když jenom naznačená, že jsme mohli být stvořeni pouze proto, že to naši tvůrci uměli, ale potom si to rozmysleli, je poměrně zajímavá. Celkově mě film zklamal, a kamarádům ho doporučovat nebudu. Dvě hvězdy je přesně tolik, co si dle mého mínění zaslouží.

Ryzí akční film ala devadesátá léta v moderním provedení. Máme tu klasického hrdinu, který střílí, mlátí, vždy ví, co má dělat a neustále trousí drsné hlášky. Je tu pěkná kočka – dcera prezidenta USA, kterou je třeba zachránit. Záporáci jsou dva. Jeden intelektuál a druhý opravdový magor. To vše se odehrává v zajímavém prostředí nízké orbitální dráhy planety Země. K tomu připočtěte slušnou hudbu a několik nečekaných dějových zvratů a máme tu návod na parádní oddechový zážitek – pokud vám tedy dobrý béčkový akční film nenahání husí kůži. No a nakonec (jí dostal) od ní dostal pěstí, ale byl v tom příslib něčeho dalšího :-)

Vesmírná Odysea 2001 je čtvrtým filmem, který jsem od S. Kubricka shlédl a člověk si nemůže nevšimnout stejného schématu, který režisér u svých filmů používá. 1) Zajímavá, až filozofická myšlenka(y). (Vznik lidského druhu. Jak lidstvo ovlivní myslící mimozemská civilizace? Nebezpečí které hrozí, pokud člověk bezmezně věří výpočetní technice, stane se na ní existenčně závislý a tato selže. Konflikt člověk versus umělá inteligence.) 2) Artové pojetí filmu. 3) „Hrozné“ zpracování. Kubrickovy filmy jsou především velmi rozvleklé a Vesmírná Odysea 2001 není výjimkou. Často se ve filmu objevují hluchá místa. Věřím, že pokud by se ze 140 minutového filmu vystříhaly zbytečné scény, mohl by to být zajímavý 80. minutový snímek. Shrnuto jednou větou. Vesmírná Odysea 2001 má skvělou myšlenku, ale nic dalšího mě nezaujalo. Proto dávám dvě hvězdy.

Odborná fundovanost mnohých přispěvatelů mi nápadně připomíná útlé mládí, kdy jsme jako náctiletí, s vševědoucím výrazem na tvářích hovořili o filmu Běžící muž (1987 - Arnold Schwarzenegger v hlavní roli). Také nám bylo zcela jasné, že ve filmu nevystupují skuteční herci, ale odsouzení, kteří dostali šanci, a zvolili nejistou možnost transformovat své těžké tresty do natáčení filmu, kde mají pouze dvě možnosti, vyhrát svobodu, nebo zahynout. Film Hranaři mě po tak špatném hodnocení na CSFD příjemně překvapil. Jistě by se dalo ledacos vytknout, ale celkové vyznění bylo více než slušné. Za vše hovoří i fakt, že za půl roku klidně shlédnu film znova

Minimalistické drama, které omylem zabloudilo z obrazovky náročného diváka (ČT 2) na filmové plátno. Herci podávají uvěřitelné výkony (Ondřeje Vetchého jsem poprvé viděl v roli záporáka) a ani ničemu jinému nelze nic výraznějšího vytknout, nicméně námět mě, slušně řečeno, neoslovil. Vendeta je filmem, který nadchne pouze otrlou část publika a za celkové vyznění filmu dávám dvě hvězdy.

Pohodová oddechovka, které s klidným svědomím dávám 4 hvězdy. Asi nejsem tak útlocitný, abych se rozčiloval kvůli reklamám na Seznam, Orbitky, BigShock, WV a další. Nebudu mudrovat nad ne příliš racionálním závěrem filmu - jedná se přeci o komedii, nikoli o vědecké dílo, takže s přemýšlením to nesmíme přehánět. Subjektivně mě příliš neuchvátila představitelka Elišky z devadesátých let ani vizuální stránka přenosu v čase. Celkově však film vyzněl nad očekávání dobře. Většinu filmu jsem se opravdu bavil. Za obzvlášť povedené považuji scény, kdy Mádl "vymyslel" ruský FaceBook, nebo scéna, kdy propadlík Radovan krátce před maturitou reaguje na otázku, čím by chtěl v životě být, odpověď zazní téměř okamžitě : "Milionářem", vypraví ze sebe žák Krejčíř bez zaváhání. Vzdáleně mi to připomíná sérii Zpátky do budoucnosti. Probudím se včera je filmem sice podobným, přesto však jiným a svým způsobem originálním. Po dlouhé době tu máme komedii, která není pouze pro děti, která není hořká či tragická a ani hloupá.

Geniální připomenutí toho, že je život jednou z nejnebezpečnějších věcí vůbec - neznám nikoho, kdo by tu bestii přežil. Připravte se na velmi silný, atmosferický počin - deprese od úvodních titulků až po ty závěrečné. Ač by to mohlo vzhledem k depresivní atmosféře znít jako protimluv, film mě po všech stránkách příjemně překvapil. Převážně neznámí herci i neherci (Omlouvám se mistru Javorskému) odvádějí profesionální práci, citlivá kamera a skvělá hudba vše jenom podtrhuje. Dějová linie názorně a důsledně dokazuje to, že zítra bude hůř. Ve filmu jsem se občas smál a bavil, to když si vietnamský prodejce stěžoval na sněžení, nebo když naivní mladík přivedl domů lehkou dívčinu a sdělil matce a sestře, že tu bude nyní bydlet. Byl jsem překvapen, jakým naturalistickým způsobem režisér Jiráský pojal striptýz v místní hospodě, kde bylo vidět vše, a přesto to rozhodně nevyznělo lacině, nebo vulgárně. Ale to celé ani na chvilku nedávalo zapomenout na hlavní dějovou linii filmu, to že je život předem prohranou hrou, kde se střídá smůla s beznadějí a jestli se člověk může na něco doopravdy spolehnout, tak jedině na to, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Z kina jsem si odnesl silný zážitek, nepochybuji, že jsou Poupata nejlepším českým filmem roku 2011 - v mých očích možná nejlepším filmem minulého roku vůbec.

Připadá mi, že jsem shlédnul jiný film, než všichni ostatní. Nechápu o jaké atmosféře tu mluvíte. Hlavní hrdina (Ryan Gosling) za celou dobu promluvil asi třicet vět. Jeho neherecké vystupování, introverdní projev a "NÉ"uvěřitelné ztvárnění dvou rvaček je pouze začátkem maléru jménem Drive. Za jedinou atmosférickou scénu považuji tu první, kdy náš nebojácný řidič odváží své zákazníky z místa (zlo)činu. Dějová linie je velmi prostá a ničím nepřekvapí - děj filmu by se dal podrobně popsat jednou rozvitou větou. Celé „dílo“ působí dojmem nízkorozpočtového béčkového akčního filmu z devadesátých let minulého století. Dvě věci mi zabránily ohodnotit film jako ODPAD: 1) Moment, kdy Gosling točí kaskadérskou scénu a režisér mu říká, že bude příplateček, a hned mu oznamuje, že se o něj samozřejmě podělí. Vzápětí je nucen podepsat prohlášení, že jedná na svoji odpovědnost, a firma mu neuhradí nic při případném zranění, či smrti – vtipné. 2) Celková uvěřitelnost příběhu (Pominu tu část, kdy hlavní hrdina chodí po městě v oblečení a botách zamazaných krví a nikomu to nepřijde divné). Vzhledem k vysokému hodnocení na CSFD jsem měl i vysoké očekávání, což filmu očividně nepomohlo. Jak by řekl klasik ve filmu se střídá pocit očekávání s pocitem zklamání, a ten druhý jednoznačně převažuje. Je to film, který rozhodně podruhé neshlédnu a alespoň u mě skončí brzy na smetišti dějin – v krajině zapomění.

Natalie Portman v honbě za bezchybně provedenou baletní rolí svého života předvádí variace na téma Dr. Jekyll and Mr. Hyde, naštěstí své násilnické sklony nesměřuje k jiným, ale poškozuje sama sebe. Balet mě opravdu neoslovuje. Ťapkání po špičkách, mávání pažemi a křečovité pohledy sice v někom mohou vyvolat dojmy typu OMG, ale myslím že, tohle ještě není zaručený recept na Oscarový film. Stupňování napětí si představuji také jinak, než že princezně "křupne" v kotníku, nebo že si zlomí nehet u palce. Abych však nebyl pouze negativní, filmu se nedá upřít jistá originalita a nepředvídatelnost, které mě udržovaly v napětí a přemýšlením nad tím, co přinese další střih. Celkem se to dalo, jenom si myslím, že ten humbuk s nominacemi na Oscary nebude práce intelektuálů, ale těch, kteří vycítili, že jsou umělecky zaměřené projekty in, a snaží se všem ukázat, že i oni vědí, co se má.

Drsná komedie o tom, jaké to bylo za minulého režimu. Sledujeme partu kamarádů a jejich rodičů, kteří se snaží protloukat životem, ale režim jim jasně dává najevo, že život není peříčko. Těžko se chce věřit tomu, že takto to opravdu chodilo, ale jako pamětník mohu potvrdit, že tomu tak skutečně bylo. Po přečtení stejnojmenné Šabachovy knihy jsem měl z filmu trochu obavy, protože dílu chybí nějaká výrazná příběhová linie, ale film dopadl nad očekávání dobře. Vizualizace dobových reálií a atmosféra se neobyčejně povedla, a z celého filmu je jasně cítit zoufalství té doby.