Freemind

Protiargument pro všechny okamžiky, ve kterých si postesknu, že George Lucas mohl být dobrý režisér "normálních" filmů. Nemohl. Americké graffiti je zoufale nudná sonda do života puberťáků v americkém maloměstě někdy na začátku 50tých let. Měl jsem co dělat, abych tu nudu přežil do konce (a to mám rád filmy všeobecně považované za "nudné onanie"), na plátně se bezcílné toulaly desítky postav, jejichž osudy mi byly naprosto ukradené, ručičky hodinek se plazily jako zdrogovaní šneci ... Never more.

MNOHEM lepší, než jsem si pamatoval. Krásně mnohovrstevnatá, krvavá, psychopatická vyvražďovačka, která v sobě skrývá decentní satiru - a právě ten skrytý šaškovský podtext mě přesvědčil o tom, že si tato podivnost nakonec zaslouží čtyři hvězdy.

Jeden z nejlepších dokumentů, jaké jsem kdy viděl - místy tak bizarní, že je až těžké uvěřit, že nejde o hraný film. Dvě hlavní postavy jsou naprosto rozkošné, klasický obraz Don Kichota a Sancha Panzy, tohle by snad ani nešlo vymyslet. Obzvláště Sancho dodává celému příběhu šťávu, kdyby šlo o herce, kritika by ho strhala za karikaturní přehrávání. Nedokážu vyjmenovat všechny momenty, díky kterým si tenhle počin vybojoval status kultu. Scénku, ve které apatický, zpomalený tlouštík zařve do mikrofonu jako splašená puberťačka ("That was wicked, man!") jsem si pouštěl několikrát za sebou. Klasik.

Snaha byla. Na první pohled vcelku zručně natočené drama, při bližším pohledu ale začínají strašit škaredé spáry a nedodělky. Bohužel mám dojem, že velmi silná látka zde byla podceněna - něco jsem si přečetl o skutečných událostech a realita byla mnohem syrovější. Ne že bych se dožadoval realistické reprodukce mučení, ale takové téměř poetické využití zpomalených záběrů a melancholických sborů je opačný extrém. Navíc - říkejte si co chcete - Ellen Page je opět naprosto umělá a tupá jako nůž z Tesca. Mám na tu dívčinu čím dál, tím větší alergii, s jejími výrazovými prostředky malpy kapucínské by měla mít nárok na vedlejší roli ve školním představení, ale ne ve filmové adaptaci tak hrůzného zločinu.

Kašlu na to, dávám pět. 21 gramů se mi nelíbilo, bylo to přeplácané a pseudoumělecky zmatené, tady mají dějové průstřihy odůvodnění, styl a spád, každá věta posouvá akci kupředu, motivace chování postav by se mohla na základě toho filmu vyučovat na FAMU, každý detail má své odůvodnění a dříve nebo později se vrací ke slovu, z filmu by se klidně mohlo nasekat 10 skvělých mikropovídek. Ten kalkul jsem tam věru necítil, na rozdíl třeba od 21 gramů nebo dokonce Babelu. Jediný mínus je délka - ale to mě štvalo pouze proto, že jsem si ji dopředu nezjistil, takže jsem skončil příliš pozdě. Udělejte si ty dvě a půl hoďky čas a vychutnejte si mls, stojí za to!

Těžko hodnotit. Jak již bylo řečeno, film je to nesmírně ukecaný a rozvleklý, za sebe bych dodal, že mě mírně zklamal tak nějak narychlo uplácaný závěr bez konkrétní pointy. Slovní přestřelky jsou plné jazykových nuancí a pentliček, takže se vyplatí sehnat si verzi s opravdu dobrým překladem. Jamese Stewarta a George C. Scotta si s každým dalším filmem vážím víc a víc, tady se skutečně dokonale doplňují. Buď jak buď, rozhodně je to jedno z nejlepších soudních dramat, jaké jsem kdy viděl.

Hlavně se s tím nesrat. "Andaluský pes" nežere libové maso a slabošské kompromisy, je to špinavý, vzteklý podvraťák s kalným zrakem a pěnou u huby. A proto bychom ho všichni měli mít rádi. Povinný bod pro fanoušky surrealismu, pro všechny ostatní - zasloužený trest.

Takový druh filmů mě začíná pomalu ale jistě štvát. Téma, které je tak životně důležité a které se prakticky točí samo, dostane do rukou břídil, který si myslí, že když tam nakonec dá "podle skutečných událostí", tak se může vykašlat na jakoukoliv další snahu. Trapní herci, amatérská kamera i hudba připomínající spíše televizní filmy ze začátku devadesátých let, toporný scénář i postavy. To jsem si zase dal.

Krásně praštěná komedie o partě lidí vyškrabaných ze sociálního dna. Příběh začíná jako úsměvný příběh o cestě k nápravě a pak se najednou zvrtne ve story o loupeži století. Způsob vyprávění a druh humoru není pro každého, ale já jsem si to náramně užil.

Technicky velmi vydařené zpracování zajímavého, ale sakra špatně napsaného scénáře. Teoreticky mě to mělo donutit k zamyšlení, snad i dojmout - bohužel jsem ale ke konci bojoval se strašnými mikrospánky, protože i přes nijak šílenou stopáž to byla nuda k ukousání. Škoda kamery, škoda hudby, škoda herců a škoda krásných krajinek.