Adam Bernau

Duch i hmota lžou, jen sen mluví pravdu. Mazec. Není úniku.

Hudba u tohoto filmu je mimořádně skvělá, ale chce si to pustit taky bez ní. Moc pěkné obrázky. Ta škvíra otvíraných a zavíraných dveří! Pak se vždycky jde po schodech do postele. Básním nerozumím, ale ženské pohlaví jsem tu viděl všude možně, teda kromě těch komínů. Tady vnímám subtilizovaný prakult kundy a jeho ambivalence, kdežto v Anamnesis problém ne/možnosti vztahu (a jeho ambivalence).

Tak jako jo, ale když to srovnám s tim výletem na Kokořín...

Druhý film z němé éry a zase tam někdo někomu cucá prst. Rozdíl je v tom, že tento snímek Vatikán doporučuje. Epochální v nejednom ohledu: Když si Nosferatu nese svou rakvičku z lodi až do domu, dochází mi, odkud mají autoři Toma a Jeryho své řemeslo. Pokud jde o samotný příběh (dále spoilery), musím dát za pravdu vypravěči, že v oné historii velkého umírání je mnoho nejasností. Jisté je, že Hutter po souši, Orlok po moři současně přispěchali z Orlokova zámku do Wisborgu. Nezdá se však, že by s touto pozoruhodnou podvojmostí korespondovala jiná podvojmost: město má svou nákazu, Hutterova žena svého upíra. Proč tam vlastně přijel? Zakousnout se do toho krásného hrdla a umřít. Velkou předností oproti jiným drákulovským adaptacím je už to, že se tu nežvaní (a nezpívá!). Nutno vidět znovu.