Adam Bernau

Chtěl jsem dát dvě, ale vzpomněl jsem si, že tolik dostali Bajgarovi Neviditelní, takže tady musím ještě jednu ubrat. I když mě tato roztomilá blbůstka bavila skoro až do konce, směrem k závěru přece jen převládala frustarce z fušerství scénáře v celku i v dialogu (zejména tam, kde se hlavní postavy berou vážně) a z toho, že v jednotlivých případech je celý ÚPJ jen zástěrkou pro další laciný krimiseriál s povinnou gradační osobní linkou a s rádoby neotřelou partou vyšetřovatelů, což si vysvětluju tak, že v záplavě žánrové produkce kýženou neotřelost pomalu už není kde brát. Také z toho např., jak marně se mi scánáristická trojice snaží namluvit, že Macháčkova naprosto pohodová dcera je permanentně v osobní (resp. vztahové vůči otci) krizi skoro až se suicidiálními sklony. Že se její utopená matka nutně objeví, je jasné nejpozději od puštění dávného domácího videa, na němž vidíme, že ji hraje Plodková. Trapné je, že autorům zřejmě vůbec nedochází, že rozuzlení dá za pravdu dceřiným chmurám, že ji matka dobrovolně opustila. Naopak mi nijak nevadil infantilní humor se sitkomově pojatou estébáckou dvojicí. Příležitostné vtípky na této bázi byly fajn, jakož i zneuctění českého trampingu v 6. díle. Paranormální tématika některých dílů (určitě 1, 4, 7, snad i 5 a 6) asi vědomě čerpá z typických lidově paranormalistických legend těch dob, což je dobře. Jinde zase (3, 5, 6) máme něco typického pro tehdejší sociální realitu, což je taky dobře. Nějakou realistickou ilustraci doby rozhodně nečekejte, ale tvůrci dobře vědí, z čeho si porůznu střílí. Je tedy co chválit a je čím se bavit, herci jsou vesměs sympatičtí (epizodicky se objeví i hvězdy jako Chýlková nebo Plesl), celek bohužel nestojí za moc.

Jan Beneš byl dle Wiki ustavičně zakazovaný a roku 1965 dosáhl 29 let, takže nic nebrání věřit studentskému filmu podle jeho povídky jako autentickému dobovému pohledu na zde podávané fenomény. Filmařsky ucházející až pěkné (třeba krajinky z jedoucí motorky), postavy téměř zajímavé (nerovná se téměř sympatické), až na hlavního hrdinu, jehož nejapnost (buď nezáměrná nebo nezdařilá) znejapňuje celý příběh, nedopouštím-li se zde ovšem anachronického hodnocení. Každopádně se při konci filmu vše náležitě usadí a působivost příběhu, ostatně zcela banálního, se přece jen dostaví. Divím se, že o B. Oktábce a M. Hlušičkovou mimo tento film na čsfd nezavadíme. Synkovou (zřejmě jedna z obou dorot) přes všechnu snahu nepoznávám. Lackovič fajn. Pro sběratele jeho nebo Menzelových rolí must see.

Z klasobraní glorifikace ozbrojených složek vraždících narušitele státní hranice. Zde k narušení nakonec nedochází, ale i tak je diváctvu předestřeno (předstíráno), že utíkat ze socialistické vlasti na Západ chtějí typicky vyvrhelové a zločinci. Vcelku tento film působí jako nějaký výroční bonus pro klub diváků Majáku. Schématický až na půdu, hlavně v komunikaci příslušníků všech zůčastněných ozbr. složek. Jediným životným příslušníkem je esenbák Mir. Středy, jehož jsem si zde s povděkem mohl užít, stejně jako Reginu co přepadenou lékárnici. Jejího osudu konečná nedořečenost je dost drastickým zážitkem. Závěrečná otevřenost, totiž verdikt nad hrdinným důstojníkem PS, je jiného druhu a řada diváků ji vidí jako jeden z prvků celkového kostnatého schématismu. Právem sice, přesto si ji sám troufám ocenit jako náležitou a působivou. Samozřejmě se nelze nevyjádřit k Trávníčkovi v roli nebezpečného uprchlého vězně. Divák si může poťouchle užívat prostě už to, že Trávníček, nicméně není vůbec špatný. Padoucha, jehož cesta je opravdu brutální, podává celkem obstojně a nechybějí momenty, v nichž na něm ulpí i jistá přesvědčivost. Ať už se tedy na tento film díváte jako na jednu z mnoha tehdejších nechtěných parodií, nebo ho berete vážně, nebudete snad zklamáni.