GrungeChild

Černo-černý noir, ve kterém se vždy utápím s ohromnou oblibou. Papírová i filmová verze jdou perfektně ruku v ruce, nedovedu si představit lepší zpracovnání Millerova díla. Úžasná vizuální stránka je doslova rozpohybovaný komiks na plátně, perfektní hra s barvami a black&white, zvláště v okamžicích, kdy se plátno vždy na moment promění na černobílé "okénko" s Frankovým rukopisem. Ano, pře-exponované "chladné" zpracování je záměrné, a ano, je to tak perfektní - vyčítat filmu (komiksu) "statičnost" je nesmysl, vizuální dojem pro vyprávění příběhu je ideální. Když je řeč o vyprávění příběhu, tak to je pojato naprosto skvěle, s nadhledem, a opět imho nejlepší možnou formou. Věřím, že někomu to sednout nemusí, ale všechny čtyři povídky, balancující na hraně akce, humoru a především parádní noirové "deprese", mě dokonale pohltily. Příznivci podobných monologů ve své hlavě, sebestřední nihilisté a masoví vrazi se mnou jistě budou souhlasit. Po shlédnutí obou verzí (theatrical / extended recut) musím říct, že obě mají něco do sebe. Rozhodně ale pro "fajnšmekry" a fandy komiksu doporučuji druhou variantu. Každopádně, obě dvě jsou pro mě jednoznačně za plný počet . 5*

Druhý pokus o převedení Millerových noirových pohádek na filmové plátno prostě neskutečně zaspal dobu. Výměna části hereckého obsazení za, řekněme, "o řád" horší ansámbl, je ovšem jen malá vada, která závěrečné hodnocení nepodepírá zdaleka tak nezbytně, jak by se mohlo zdát. Ale hezky popořadě. Druhé Sin City není špatný film. Ovšem těžko se mu prosazuje, když téměř vše hraje proti němu. To, co tenkrát přišlo jako záchvěv černobílé geniality, je nyní jen vyčpělý, skomírající cirkus. Rodriguezovu prudce upadající formu a špatně poskládaný scénář ani Frankovy syrové dialogy nevyvedou z místy nechtěné sebeparodie. Zatímco Joseph Gordon-Levitt hned z úvodu dává ochutnat přesně té zvrácené, absurdní atmosféře, kterou je předloha veskrze nasáklá, z druhé strany likviduje snímek Evička Greenová, která se snaží vše zachránit klasicky, totiž těmi částmi těla, které jako jediné oplývají náznakem hereckého talentu (oběma). Charismatického Dwighta nahradilo cosi nevýrazného, co nemá cenu ani moc zmiňovat. Původní Miho se zmihla kamsi pryč, a jako adekvátní náhradu použili paní Chungovou z nedaleké vietnamské samoobsluhy. Co se dá dělat, snad si ve skutečnosti s katanou rozumí lépe, než s kamerou. Na wrestlerovi Rourkovi se (naprosto nečekaně) podepsala odsloužená léta. Alespoň že džesika se stále mrská u tyče se stejným zápalem, jako by za tu dobu snad vůbec nevyšla ze cviku. Ale jak jsem poznamenal v úvodu, druhé Město Hříchů dostalo hlavní zásah ze strany tvůrců, ne účinkujících. Není to tak vážné, aby se potopilo, ale drží se nad hladinou tak tak. Očekávání byla moc velká na to, abych odpouštěl. 3*

Tradiční námět v netradičním zpracování, toť letošní plamen naděje tohoto nevděčného žánru. Nádech americké konzumní komerce se z toho sice setřást nepodařilo, ovšem sexy „indie“ obleček, decentní make-up v podobě schopných herců a naprosto luxusní hudební mikádo Sinisterovi opravdu sluší! Těžké rozhodování mezi čtyřmi a pěti rudými penťáčky. Příjemný zážitek z kina jsem nechal pomalu odeznít, a s odstupem času musím uznat, že se bohužel zřejmě jedná spíše o milou a osvěžující jednohubku, která se asi brzy utopí v propadlišti dějin kinematografie. Mimo jiné taky kvůli pro mě otravným „zvukovým“ lekačkám, které patří k té lacinější formě, jak „vyděsit“ diváka, a tak nějak samy od sebe odrazují od opakované projekce. Ale na druhou stranu, když to neberete tak vážně, a raději se s chutí zasmějete, stejně jako dvě otravné kikiny v řadě za mnou při každém „napínavějším“ záběru, málokdy se podaří skloubit depresi s humorem v tak pěkném výsledku. Každopádně příznivcům nelze než doporučit. Inspirován úvodním záběrem filmu tedy přiděluji krásné 4 Bagulovy hvězdy, a DVD (Blu-ray) verzi doporučuji rozšířit o sestřih humorných domácích videí, které neměly chybu!

Poslední dobou jsem definitivně zanevřel na nové americké horory, a už už jsem si říkal, že tohle bude velké překvapení. Rozjezd perfektní, téměř jako stará pecka "Identita", celkově první půlka filmu vypadala na skvělý psychologický thriller, ale... ale pak se stane cosi, co z toho udělá klasickou americkou blbost, kde se všichni chovaj zásadně naprosto dementně, a všechno se děje jen pro to, aby to vypadalo za každou cenu "cool". A závěr vyloženě nuda. Bohužel, 3 hvězdy, a dále pokračující skepse ohledně americké hororové tvorby.

Smrt nepřichází v bílém, smrt přichází v záplavě temně rudé krve, odřízlých končetin a na kost opálených prstíků. Ale co na tom. Máma si z toho nic nedělá a cpe se bramborovými lupínky, táta sice není zrovna ve své kůži, ale nese to jako chlap. Moc nepřemýšlí a dál poslušně drží nohu na pedálu. Synek už to nemohl vydržet, tak si šel zamasturbovat do lesa, zatímco dcerka to má tak nějak v p*** (doslova). No, když už se takováhle crazy rodinka vydá na výlet, je jasné, že bude o zábavu postaráno. A taky že jo! Budete možná sami překvapeni, do které „slepé uličky“ to nakonec dorazí. 4*

Už jsem se lekl, že nám Evička Greenová zlikviduje po Třístovce a Sin City další filmový počin, ve který jsem vkládal alespoň ždibec naděje, ale tentokrát za to tak úplně nemůže (částečně díky svému hendikepu). Severská westernovka sice zajímavě poskakuje hrubými kolejemi dávných předchůdců, ale ze strany scénáře stejně nakonec dostane kulkou do zátylku. A nespasí ji ani krutopřísný Mads. Hra výstřelů a pestrobarevných sexy kabátků ze začátku nadchne, ale postupně se rozpustí v surovém bahně. Dobře, že utrpení nebylo delší. 3*

Drama mrazivé jako hrouda ledu uvízlá za botou, stísňující atmosféra východoněmeckých kriminálek z VHS a nervydrásající hudba v duchu Malého pitavala, neznám lepší medicínu proti předávkování americkou komercí. Podivný trojúhelník bizarních postav, mluvících jedním z těch chrochtavých jazyků (a přesto si navzájem nerozumí, zvláštní že?!), co se dostane do situace, ze které očividně není návratu. Příjemně ulítlé, zdravě depresivní, a ten závěr! (Jsem tak rád, že jsem napoprvé nenarazil na zprzněný happy-endový remake.) Nevím, jestli to tak bylo předurčeno, či jestli jsem právě zvrátil záměr osudu, ale dávám tomu krásné 4*, které si Spoorloos rozhodně zaslouží.

Já nějak nevím. Každou další projekcí mi tenhle temný můstek mezi starým a novým (resp. mezi novým a starým) přijde čím dál horší. Proč? Hayden přece "temní" celkem obstojně (i když je otázkou, jestli to za něj nedělají jen kontaktní čočky). Naroubování na předchozí klasiky se taky povedlo na výbornou, zvlášť se mi líbí, jak z těch "starých" dotykových hologramových displayů a všemožných laserových ovládacích prvků přejdou v posledních scénách na hypermoderní umělohmotné vypínače světel od záchodu a ohromné rudé blikající knoflíky (pokrok nezastavíš). Všechno je to prostě hrozně cool, tak proč jen z toho mám čím dál horší dojem... stárnu?! Nechám tu původní 4*, a slibuju, že už se na to nepodívám.

Úchvatně prostoduchá story natočená tak brilantně, že se od toho člověk prostě nemůže odlepit. Každý záběr, každý odstín a každý pocit jde dokonale ruku v ruce s tím následujícím, takže si uvědomíte až teprve po hodině a půl, že se tam vlastně skoro nic nedělo. Stokerovi po asijsku se snaží uchvátit perfektními detaily tak moc, že už bych se na to znova podívat snad ani nechtěl. Ovšem na andělskou tvářičku se znamínkem krásy, a rozevlátou sukýnku, co k ní patří, se hledí rozhodně hezky, na poprvé tedy jednoznačně neublíží. Příjemné souznění k sobotní podvečerní depresi, lepší 3*

Některý věci by se vracet neměly. Obrna, například. Nebo dýmějový mor. Zvonáče. Komunisti. Obři plastové diskmany, co se zasekávaly při sebemenším pohybu. Včerejší večeře. Céčka, patnáctiminutový heavy metalový kytarový sóla a taky hnusný, odporný a nechutný filmový klišé. Ale hlavně, proboha, už se mi nikdy nikdo nesnažte vysvětlit fungování vesmíru pomocí tužky a propíchnutýho papíru! Chápu, že všechny zdejší odrostlý děcka zaplavila vlna nostalgie, kterak uprostřed devadesátek ve svejch panelákovejch rezidencích hltaly americký osmdesátky ostošest, ale buďme trochu rozumní. 3*