Recenze (193)
Dvojník (2013)
Vrchnímu slizounovi to pod Mossovou taktovkou evidentně velmi svědčí, a v industriálních kulisách Eraserheadu rozehrál monofonní duet lidského stereotypu, beznadějně odcizeného okolnímu světu, s romanticko-Poeovským Williamem Wilsonem. Stylová, napínavá a oku i uchu lahodící schizofrenní podívaná, která není pro každého, a proto je ještě lepší. 4 a půl * za příjemně nepříjemný, ale především nevšední zážitek.
Noe (2014)
Toliko obdivovaný stvořitel dal pod vlivem tučného semínka Edenského dokupy tuctový popcornový blockbuster, ve kterém neopomněl nechat vyniknout nejpřesvědčivějším zástupcům lidské rasy z řad Hollywoodské smetánky, čímž otřásl nejen neochvějným ateismem nejednoho hříšného diváka (Bible je konečně cool!!), ale především mým obdivem k jeho dosavadní nekonvenční tvorbě. Je škoda, že si na zhmotnění svých CGI snů nevybral lepší podklad z žánru fantasy, než po příběhové stránce nepřesvědčivý brak, který se vzhledem k literárním vzoru nedaří pořádně vyložit ani na plátně, a krom jiného zdá se kompletně rezignoval i na svůj originální rukopis. Nepřestávám však doufat v návrat Mesiáše s černobílou kamerou, který se bude vrtat skalpelem v mozku krom Darwinovců i vděčnému, "okrajovému" publiku. 3*
Miss Violence (2013)
Slabším povahám radím nejlépe přeskákat úvodní drastické scény, plné takových prasáren jako je vysedávání na gauči, rodinná večeře, utírání prachu, nakupování, výchovné rozhovory nebo čištění zubů, a přeskočit raději rovnou nakonec. Nebo se snímku snad úplně vyhnout, v rámci zachování zdravého rozumu a psychické stability. Věčnými slovy Homera Simpsona: "Nuudá!!" 2*
Noční jízda (2013)
Dneska jsem si poslechl celkem zajímavý film. Moc se toho přes mručení dieslového šestiválce a pípání palubového počítače nedělo, ale Tom má natolik hypnotický, uklidňující hlas, že mu dám kdykoli s chutí přednost před šumem borových hájů či zpěvem velryb. Z reklamy na novou X5 se celovečerní drama podaří vydupat málokomu, ovšem Steven i bavorák se toho ujali důstojně, a vyždímali z minima obstojnou záležitost, lahodící nejednomu uchu. 3* a půl navíc za dokonalý product placement.
Zlodějka knih (2013)
Pohádka z ošklivých, filmařsky a literárně vděčných dob, která na papíru zní možná dobře, ale filmové zpracování se minutu po minutě stává neúnosnou katastrofou. V rámci ukojení své zvídavosti bych zvládl jak americkou nablblost, dojemné momentíky doprovázené Harry-Potterovským orchestrem, nesmělá roztomiloučká kukadla malého spratka i všelijaké jiné debility, nezbytné k zahřátí srdíčka co největšího počtu konzumentů, ovšem když k mým sluchovodům dolehla odporná ráčkovaná angličtina, doprovázená mimoděk skopčáckými danke schöny, skutečně velmi věrně doplňující všudypřítomné hakenkreuzy, kudla v kapse se otevřela doširoka a už jsem nebyl schopný věnovat pozornost ani místy dost mizernému herectví, ani příběhu, který to nakonec snad zachránit může, ale pointa žel zůstala na míle vzdálená. Tohle prostě bolí. 1*
Přežijí jen milenci (2013)
Jim to zase dokázal, opět nám servíruje americký (sametový) underground v celé své úžasné prostotě. Hlavou i duší mi ještě dlouho budou doznívat poslední tóny krvelačných milenců, praskot vinylových desek a táhlá, špinavá elektřina proudící skrz rozmrzelou, zaprášenou kytaru. Melancholická love story říznutá šedesátkovým indie rockem, upíry a Jackem Whitem. Nevěříte? Občas nelze než věřit. Občas nic nedává smysl. Občas je láska víc než osudová. A občas člověk prostě nemá dost hvězdiček. 5*
Lord of Tears (2013)
Pokud se jedná o nadšenecký pokus několika skotských studentů, tak bych poznamenal jen tolik, že se mají ještě hodně, hodně co učit. A jestli je to myšleno vážně, tak je to prostě jen smutné. Vcelku nekoukatelný amatérský patos s hororovými prvky (čti bezduchými lekačkami), kde jednoznačně nejděsivější elementy představují sami aktéři. Běda tomu, kdo čekal moderní gotické strašení s opeřeným sexy bubákem, zde je prostě všechno špatně. Kvalitní filmy se dají točit velmi levně, ale tohle slzavé údolí rozhodně není ten případ. Jestli jde o první vlašťovku, tak je naděje, že to časem přece jen půjde, tedy na cestu - 1*
Pečovatel (2014)
Další drsný, zarostlý macho seveřan, "víc než zdravě" osobně zainteresovaný a jdoucí slepě po stopě jako lovecký pes, další případ zmizení dětiček a další ohromně šokující, nechutné a nečekané rozuzlení, které tak nějak všichni čekali. Nevím proč mi přijde, že podobný scénář poslední dobou vídám v každém druhém filmu, ani mě z hlavy nenapadá nic moc, na co bych to narouboval, ale nová léčivá kůra rozhodně nepatří k těm nejlepším. Ovšem i přesto se sledovat dá, a to víc než dobře, jen z mého pohledu nenabízí nic, proč bych si měl Behandeling zapamatovat déle, než jen k poslednímu znaku tohoto komentáře. 3*
Rob the Mob (2014)
Hořkosladká romance "granžového" páru v nelítostné hře ufňukaných mafiánů, která svou rozvleklostí bezezbytku rozmělní jakýkoli zárodek zajímavějšího zážitku, ovšem na druhou stranu ubíhá celkem příjemně, a potěší jak tradičně výborným nihilistickým Majklem, tak i nesměle naivní Bonnie (btw přirovnání k Courtney Love opravdu sedí!). Nenápadný filmek sice opravdu nemá moc čím zaujmout, ale jako milá indie oddechovka poslouží víc, než dobře. Lepší 3*
300: Vzestup říše (2014)
„Slo-mo“ fest té nejdrsnější adrenalinové řežby, nejzajímavějšího podání alternativní historie a suverénně nejhůře naprogramované digitální krve, co je momentálně k dostání. Herecký talent paní Greenové sice začíná někde v oblasti klíční kosti a končí zhruba u pupíku, ovšem armáda svaly obrostlých strnišť dokáže zaměstnat divácké oko tak úchvatně, že se nejednomu otylému, zcela heterosexuálnímu fandovi začne svévolně rýsovat na pupku stabilní six-pek, hlasivky našponované v očekávání mohutného výkřiku „This is Hollywood!!“. No prostě, má to všechno. Povzbudivé před-bitevní proslovy, hodně, hodně smrtelně přísných pohledů, co by zabily mouchu jednou ranou, poetické záběry na větrem rozevlátá obilná pole, poctivou porci zbytečného tlachání okolo a několik těch useknutých končetin. Ale jinak je to hrozná blbost… 3*