HrochOch

Má filmová láska. Předem se omlouvám, ale pro změnu bez spoileru snad ani půl řádku.Snad jediná divadelní inscenace, která se dokázala vyhnout zažitým nešvarům( například přechodu mezi interiéry střihem) a to právě díky jedinečné formě. Ta nejen, že smete léty zkostnatělé postupy ale dokresluje chod maloměsta jako takový. Právě ono odstranění bariér, v tomto směru, dá vyniknout ztrátě anonymity, soudržnosti a veřejným tajemstvím, jež spojuje veškeré obyvatelstvo. Každá vesnice se od života ve městě liší právě absencí onoho pomyslného zdiva. Bariér, jimiž chráníme vlastní soukromí. Co je na filmu nejhodnotnější, je ale přesah myšlenky, až v samotném závěru zformované. Hlavní hrdinka byla nucena pochopit pojem arogance v celé šíři jeho významu. Ani většina z nás si ho není s to uvědomit. Arogantní nejsem jen činy negativními. Přílišná blahosklonnost a snaha obhájit chování obyvatel má původ právě v přezíravosti. O co jsou oni menšími lidmi než já, v čem se liší natolik, abych jim byla schopna odpustit neodpustitelné, jež na mně dnes a denně páchají. Aby tohoto "milosrdenství" byl člověk schopen, musí k druhým vskutku shlížet s piedestalu a jejich chování sám sobě omlouvat čistě jen na základech toho, že oni jsou, ať už z jakéhokoliv důvodu o něco méně než já. Jakožto osoba, jež má své etické návyky vybudované, jsem lepší a nadále musím zůstat. Povznést se nad okolnosti, vždyť ti chudáci za to nemohou, neměli, nestihli, nemohli...to vše ač sama bych to nikdy neudělala. Zašlapat vznešené mravy abych se dostala na úroveň. Člověk se nikdy nestane lepším, nezmění své chování, pokud mu někdo neukáže co dělá špatně. Nepotrestá ho a nedá mu motiv stát se lepším. Člověk jež není omezován dopadem vlastního chování nemá důvod stavět sám sobě mantinely..Úuuf možná trochu dost zmateně napsáno, pardon, jsem toho vždy tak plná, až to ze mě lítá na vše strany (časem smysluplněji přepíšu.))..Herecké výkony byly naprosto strhující a až napodruhé jsem si všimla, kolik střihu je použito v dialozích, konkrétně například v rozhovoru Grace a Toma o toužení.

Geniální film, rychlý, stále originální s tisíci vyšperkovanými detaily a báječným humorem. Kdyby měl dvojnásobnou stopáž, nevěřím, že by mě nudil..Vtipy jako Maurrieho nepadající paruky, dělání kávy před odchodem, příchod v kožichu a neopakovatelný Joe Pesci, který fakt není moc funny - ňuňu pocém. Paní Scorsese je nejlepší mafiánská babička a Ray Liotta badfella. Právě díky Goodfellas a Casinu jsem analyzovala svůj vztah k přehrávání. Když je absurdní, iracionální ale zvráceně důvěryhodné stává se pro mě fascinujícím.Proto bezmezně obdivuju herecké výkony žen v gangsterkách. (ty jejich zadupané charaktery, místy zcela kontraproduktivně rebelující za učelem zachování si špetky hrdosti )