Happy End
Happy End
Happy End
Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Vlastimil HálaHrají:
Vladimír Menšík, Jaroslava Obermaierová, Josef Abrhám, Bohuš Záhorský, Stella Zázvorková, Jiří Steimar, Martin Růžek, Bedřich Prokoš, Josef Hlinomaz (více)Obsahy(1)
Lidé zde chodí pozpátku, koně skáčou přes překážky pozpátku, smrt se stává zrozením a naopak, při jídle vycházejí potraviny lidem z úst na talíř… Jen tak se může stát, že po dopadu se ostří gilotiny zvedne, odsouzencova hlava opět sedí na krku a odsouzenec – řezník Bedřich Frydrych obživne, neboli podle jeho vlastního komentáře „se za poněkud zvláštních okolností narodí“. Pozoruhodná na Happy endu ovšem zůstává hlavně základní myšlenka pracující s tím, že zpětným chodem se divák dopracuje ke zcela protikladnému vnímání původního významu: rozřezávaná manželka je „složena“, smrt se jeví jako zrození, pohřeb tchána jako „doručení“ v rakvi… Především se však tragický – a banální – příběh podváděného manžela-vraha mění v nevšední komedii s dobrým koncem. (KVIFF.TV)
(více)Videa (2)
Recenze (442)
Excelentní experiment v nolanovském duchu...jen o 40 let před Nolanem! :-) Bravurně napsané dialogy, které pozpátku dávají jiný smysl a jejich řazení je geniálním zdrojem komiky. Úchvatná obrazová stránka (žlutý kamerový filtr, zpomalené pády dostihových koní, ,,tanec" s mrtvolou, ,,utopení" milence, požívání jídla pozpátku...). Stylizace němých grotesek a odvaha experimentovat. Filmový pomník geniality Oldřicha Lipského (a Miloše Macourka). Možná nejoriginálnější československý film všech dob... ()
Muselo dát makačku celý ten film vymyslet pozpátku i dopředu, aby dával smysl tím i oním směrem. Plyne z toho množství vtipných scén, kdy ty posunuté dialogy dávají zcela jiný význam ("Netlačí vás ta lavice?"). Zpočátku jsem se snažil sumírovat si děj pozpátku, když je pozpátku vyprávěn, než mi došlo, že tenhle pro nás lineární děj je nedůležitý a tvůrcům šlo hlavně o tu zpátečku a na ní se vyřádit. Což se jim skvěle povedlo. A popravdě, i v této komediální a experimentální zkratce dokázali velmi dobře postihnout charaktery některých postav, což vážně klobouk dolů. Ale přece jen některé pasáže mne nudily, vlastně se opakovaly a nic nerozvíjely ani jedním směrem a nic nového jsme se nedozvěděli. Jsem rád, že jsem viděl pana Štercla, i když tady neměl moc velkou roli. Zjistil jsem, že dělat z Obermairové tehdejší feme fatale při jejím objemu zadku a tlustých nohách nebylo možná zrovna to nejlepší rozhodnutí (i když očima mrká skvěle). Tak nějak mne překvapil konec, kde jsem čekal alespoň úvodní titulky nebo nějaký nájezd, jak prostě filmy začínají. Mimochodem, rád bych vyzdvihl i kameru, některé scény (třeba svatební hostiny a těch skleniček v lajně) jsou dokonalé a dokonce vytvářejí často bonus navíc. A moc mne pobavilo, jak lidem z úst vypadávají koláčky. :) A ještě jedna poznámka - na tomhle filmu je vidět, jak to dopadne, když někdo geniální předběhne dobu a neocení ho ani jeho současníci podobného umění znalí. ()
Konec. Ústřední půjčovna filmů uvedla... Hlava Vladimíra Menšíka vyskočí z popravčího koše, vyroluje až nahoru ke gilotině, cvak - a život může začít. Hrůzostrašná vražednická truchlohra běží pozpátku, aby bylo dosaženo kýženého happyendu. Od začátku (konce?) je jasné, že tahle rozkošná magořina nemohla vzejít odjinud než z psacího stroje Miloše Macourka. Už v roce 1898 se pražští diváci mohli potrhat, když jim Jan Kříženecký promítl Žofínskou plovárnu, krátký film, kde díky zpětnému chodu promítačky lidé ´komicky´ vyskakovali z vody. Ale Happy End jde mnohem dál: vytváří paralelní svět, kde je rakev inkubátorem, kojení robátka jeho dojením a brutální čtvrcení půvabné žínky scelováním dodané figuríny. Dialogy se ve zpětném gardu mění v dadaistické absurdity a to vše korunuje Menšíkův komentář, naivně glosující tu krvavou historii očima čerstvě narozeného. Publikum tehdy nebylo na podobné experimenty připravené a česká kritika nad Happy Endem ohrnula nozdry, zatímco prestižní americký časopis Variety ho zařadil mezi deset největších senzací sezóny. ;-) 90 % ()
Happy End je tak neskutečný výjev v dějinách českého filmu, že to nemá obdoby. Také byl po zásluze zapomenut, protože na to málokdo má hlavu. Ona je hlavně světová ta forma - obraz a mimoobrazový komentář V. Menšíka spolu absolutně nesouvisí. Takže zatímco my vidíme naturalistické rozřezávání mrtvoly paní Obermaierové, Menšík hovoří o tom jak si ji složil. Neskutečné nápady jako vyvrhávání koláčků, skákání do/z oken z/do pátého patra nebo automobilová honička pozpátku... Bohužel chvílemi skřípe tempo, ale i tak jde o jeden z nejdokonalejších českých filmů všech dob, nad jehož vycizelovanými detaily poklesne čelist nejednomu diváku. Pozpátku jsou i dialogy, což skýtá takovéto situace: "Ne!" "Četl jsi Desatero, synu?" "Vyhodil jsem ho z okna!" "A co jsi mu vlastně provedl?" ()
Galerie (6)
Zajímavosti (7)
- Snímka bola označená za najlepší film Medzinárodného týždňa fantastických filmov a hororov v Sitges 1969. (Raccoon.city)
- Tesne pred svadobnou scénou sa Bedřich (Vladimír Menšík) a Júlia (Jaroslava Obermaierová) zobudia s iným oblečením, než mali na sebe deň "po". (Marek1991)
- Celý film má sépiovú farbu obrazu pripomínajúcu staré fotografie na začiatku 20. storočia. (Raccoon.city)
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
Strašně milej film, jsem okouzlen. Ten námět sice není tak úplně původní, protože se stejnou myšlenkou - vyprávět příběh svého hrdiny pozpátku od smrti po narození - přišel už v roce 1922 F. Scott Fitzgerald ve své povídce "The Curious Case of Benjamin Button", proslavené díky stejnojmenné filmové adaptaci z r. 2008 s Bradem Pittem v titulní roli. Ono je ale ostatně možné, že ani Fitzgerald nebyl první, kdo tento námět přivedl na svět - Lipského komedie je však unikátní tím, jak je tento nápad zpracován. Celý ten hvězdně obsazený film - s podobně nostalgickým retro lookem à la Kachyňův mladší snímek "Lásky mezi kapkami deště", kde si mj. též Menšík zahrál hlavní roli - je okouzlujícím způsobem nápaditý v tom, jak dovedně pracuje s obrácenou posloupností replik postav a jednotlivých obrazů puštěných pozpátku. Z banálního příběhu jedné dvojité vraždy ze žárlivosti tak vznikl jeho obrácením naruby naprosto unikátní filmový počin, který nemá nejen v dějinách naší kinematografie obdoby, a neznám druhý podobný film. Bože, ještě teď se směju, když si vzpomenu na nefalšovanou hrůzu vypravěčova voiceoveru, líčícího nesnáze s odstraněním nesmrtelné manželky záletnice. V tomto ohledu mi mimochodem ten film přijde prostě geniální, že vlastně končí i začíná dvojitou vraždou, a jsem z toho zcela ohromen, jak strašně promyšlený ten scénář je. Pár věcí mi tam sice maličko nesedlo (například několik scén, v nichž byly repliky herců puštěny na rozdíl od zbytku filmu skutečně pozadu, a nebylo jim tak rozumět), ale jako celek přijímám tento film s velkoryse nadšením diváckým přijetím, protože mě osobně zcela a naprosto dostal. Spoustu Lipského známějších filmů osobně moc nemusím, ale tento klenot ze zlatých šedesátých považuji za jeho filmový majstrštyk par excellence - i kdyby nenatočil nic jiného, tímto filmem by u mě měl navždy zajištěn hluboký respekt. UPDATE 3.12.2021 - Znovu viděno po letech a kupodivu už to u mě tak nefungovalo jako kdysi. Jednak si nově myslím, že jakékoli srovnání s Benjaminem Buttonem je v případě Happy Endu totálně mimo (mnohem větší podobu Happy end vykazuje s Noého Zvráceným, když už tedy chce člověk mermomocí hledat podobné filmy), a jednak jsem si u toho celou dobu lámal hlavu, z jaké pozice to vlastně vypravěč komentuje? Protože aby mohl vidět vlastní smrt a nezaujatě ji i pozdější události interpretovat jinak než byl jejich skutečný význam (na čemž je založena většina komiky toho filmu jako taková, nikoli tedy na samotném retrospektivním vyprávění děje), to mi prostě hlava nebere (podobně jako jsem nikdy nepochopil ten známý text na hřbitovech Čím jste vy, byli jsme i my, čím jsme my, budete i vy, protože opět - kdo a z jaké pozice to pronáší?). Happy end určitě není jediný film, v němž by duch komentoval své minulé já, které už nežije - napadají mě třeba snímky Lolita nebo Muž, který nebyl, ale tam to prostě dává smysl v tom, že to komentuje jakoby z nebe, kam se odebrala jeho duše, kdežto v Happy endu je to jinak, protože ten film končí tak, že z hlavní postavy se stalo šťastné malé dítě - a přitom celý film komentuje hlas dospělého Menšíka! Takže to vlastně nedává smysl, když se nad tím člověk zamyslí, ale jinak mi rozhodně nápad na ten film přijde jako geniální, a samotný scénář je úžasně nápaditý, a celý ten příběh by mě bavil, i kdyby byl natočen klasicky chronologicky, protože by zase měl kouzlo starých soudniček (jejichž poetikou se podle mě Lipský určitě inspiroval). Přesto mě to nanovo už tak neoslovilo jako kdysi - je to asi kvůli tomu, že ten humor mi nepřijde zas tak moc legrační, ale pokud jde o tu retrospektivní formu, tak tu stále velmi obdivuji a považuji ji za sympaticky odvážný počin. () (méně) (více)